Vyprávějí se doma...
2015-11-17
Tchýně
Pepa Krupica přišel v noci z hospody, nikde v bytě nerozsvěcoval světlo a potichu potmě vklouznul v ložnici k manželce do postele.
Uvědomil si, že už dlouho manželku neobšťastnil, tak si to s velkou vervou odbyl a šel do koupelny. Tam strnul. Jeho žena leží ve vaně a čte knížku.
„Co-co-co tu děláš?”
„No co bych dělala, nevidíš? Koupu se.”
„A kdo to je v naší ložnici?!” zařval Pepa.
„Ty jsi zapomněl? Říkala jsem ti, že přijede moje matka.”
Pepa se vytočil, vlítl do ložnice, rozsvítil a zařval: „Proč jsi mi neřekla, že jsi to ty?!”
Tchyně na to: „Co bych ti říkala, když spolu už pět let nemluvíme...”
Ve vlaku
Muž a žena, kteří se nikdy předtím neviděli, se setkají v jednom kupé lůžkového vozu. Po prvotních rozpacích se dohodnou, že žena bude spát na horním lůžku, muž na tom spodním.
Uprostřed noci se žena vzbudí a budí muže: "Prosím vás, promiňte, že otravuji. Mohl byste jít požádat průvodčího, jestli by neměl nějakou deku navíc?"
Muž povídá s leskem v očích: "Mám lepší nápad. Co si zahrát na to, že jsme manželé..."
Žena se usměje: "No, vlastně, proč ne."
A muž na to: "Dobře, tak neotravuj a jdi se zeptat sama."