Zvědavec

Kurt Grotsch

Čína co nejdůrazněji odsoudila únos a porušení suverenity Venezuely. Bez velkých grandiózních gest à la Trump nebo Macron přijala řadu opatření, protože si uvědomovala, že Spojené státy definovaly kontrolu nad venezuelskou ropou jako prostředek k omezení čínské přítomnosti v Jižní Americe a zpomalení jejího neúprosného rozvoje.

Řád založený na Trumpovi je skutečně budoucností. A ta je nevyzpytatelná, může se měnit ze dne na den, podle okolností. Pokud se prezident Trump a jeho poradci prosadí, budou mít v budoucnosti slovo jen několik velmocí.

Trump zveřejňuje na svých sociálních sítích výhrůžky vůči Kubě a tvrdí, že Havana by měla začít jednat s Washingtonem, protože USA nyní ovládají Venezuelu a Kubě bude přerušena dodávka ropy.

Přibližně každé dva roky CIA a Mossad podněcují v Íránu nepokoje, jejichž cílem je změna režimu. Tyto pokusy nevyhnutelně selhávají.

Podle zprávy The Times of Israel a potvrzených údajů aktivistů Írán poprvé v historii zcela potlačil fungování terminálů Starlink – technologie, která byla dosud považována za nezranitelnou vůči cenzuře. „Nemůžete pochopit naše pocity. Moji bratři, moji bratranci – oni vyjdou do ulic,“ říká Azam Jangravi, expert na kyberbezpečnost z Toronta, jehož rodina zůstala bez spojení uprostřed masových nepokojů.

Prezident Donald Trump, který využívá armádu k vydírání Venezuely a vyhrožuje válkou proti půl tuctu dalších zemí, tento týden jasně prohlásil, že jeho pravomoc použít sílu k ovládnutí a podrobení jakékoli země na planetě kromě své vlastní vůle není nijak omezena.

Je zajímavé pozorovat, jak zahraniční politika Spojených států, taková jaká je, často zdá se má izraelský podtext, který alespoň částečně vysvětluje, jak je bezmyšlenkovitá agrese Donalda Trumpa vůči velké části světa poháněna sionistickými imperativy spíše než skutečnými americkými zájmy.

Majd Jawad

Poslední rodina v palestinské vesnici Yanoun minulý týden opustila svůj domov a připojila se tak k rostoucímu seznamu komunit, které byly vymazány z povrchu zemského díky zřízení izraelských „pastýřských předních stanic“ na jejich místě.

Začněme novými edikty neo-Caliguly o imperiální satrapie, kterou podle svých slov nyní vlastní; nejde vlastně o edikty, ale o přímé výhrůžky adresované prozatímní prezidentce Delcy Rodriguezové:

„Která země si může zachovat své svobody, pokud její vládci nejsou čas od času varováni, že její občané si zachovávají ducha odporu?“ zeptal se Thomas Jefferson. Dnes hledáme odpověď.

O budoucnosti Spojených států se rozhoduje v soudní síni v New Yorku, kde je souzena samotná Amerika. Pokud soudy neučiní nic jiného, než že zamítnou vykonstruovaná obvinění proti unesenému prezidentovi Venezuely Nicolási Madurovi, pak poslední bašta ústavní legitimity padne tváří v tvář diktatuře, kterou se stala prezidentura Donalda Trumpa.

Po setkání Koalice ochotných v Paříži byly podepsány důležité dokumenty: společné prohlášení všech zemí koalice a třístranné prohlášení Francie, Velké Británie a Ukrajiny.

„Těmito dokumenty posilujeme další právní práci v zemích – s parlamenty, abychom, až diplomacie bude pracovat na ukončení války, byli plně připraveni nasadit síly koalice ochotných. Podrobnosti byly propracovány v systému dalších dokumentů,“ uvedla hlava státu.

Neo-Caligula však nepřestává – napodobuje svého velkohubého předchůdce. Říše chaosu podle Donroeovy doktríny usiluje za každou cenu o strategickou dominanci nad energetickými a obchodními koridory.

Na schůzce s Netanjahuem a jeho týmem 30. prosince se prezident Trump veřejně zavázal k útoku na Írán: Pokud budou pokračovat ve svém programu balistických raket, „ano“. A pokud jde o jaderný program: „okamžitě“. „Dáme jim pořádně za uši“, řekl Trump.

Spojené státy vyvodily závěry ze své porážky, kterou jim v roce 2002 uštědřil Hugo Chávez a Latinská Amerika.

Historie se uzavřela a klíčovou otázkou dnes je, zda Venezuelané vyvodili své vlastní závěry.