Pasivní kouření a odhalená pravda o jeho škodlivosti

Roku 1993 byla zveřejněna studie agentury EPA, ve které bylo konstatováno, že existují nezvratné důkazy škodlivosti tzv. pasivního kouření na nekuřáky. Zpráva uvádí, že v USA ročně zemře až 3000 nekuřáků na rakovinu plic – jako důsledek pasivního kouření, tedy pobytu v prostoru, kde se vyskytoval kouř z cigaret. Sdělovací prostředky a protikuřáčtí fanatici okamžitě tuto studii s nadšením přijali jako důkaz a argument, proč zakázat kouření na mnoha veřejných místech.

A přišlo překvapení. Krátce po zveřejnění konstatoval federální soud, že úvodních šest kapitol zmíněné studie nebyly ve svých zjištěních a metodách pravdivé, nebo byly podány senzacechtivě. Bylo nařízeno těchto šest kapitol zrušit. Agentuře EPA není dovoleno používat tyto kapitoly, nebo publikovat údaje v nich uvedeny jako fakta. EPA tedy kapitoly zrušila, ale nadále se na ně odvolává. Mnohé další studie, které jsou programově protikuřácké, používají výsledků uvedených v těchto šesti kapitolách jako základ pro své další studie, ve kterých se snaží dodat více důkazů o škodlivosti pasivního kouření.

Zdá se, že jiné studie, nefinancovaná protikuřáckými lobby, docházejí k velmi rozdílným výsledkům, které přinejmenším podstatně redukují senzační zjištění studií protikuřáckých lobbyistů.

Lidé, nemající kuřáky rádi, používají s oblibou argumentu typu tvé kouření mi způsobuje rakovinu. Tito lidé se často vědomě odvolávají na studii EPA, která "dokazuje" fakt, že rakovina plic u nekuřáků je přímým důsledkem pasivního kouření. V posledních letech se to stalo sjednocujícím zaklínadlem protikuřáckých lobbyistů, používaných s úspěchem všude tam, kde je nutno potlačit na místní okresní státní administrativu, aby přijala protikuřácké zákony.

Některé z těchto zákonů jsou velmi radikální a v několika případech porušují lidská práva na soukromí ve vlastním domě. Na území mnoha amerických států takové zákony existují. Např. policisté v Massachusetts mají zakázáno kouřit, a to i doma po pracovní době a mezi službami (Paragraf 41, sekce 101A Massachusetts Genetal Laws). V okrese Montgomery se pokusili přijat zákon zakazující lidem kouřit ve vlastním domě, jestliže to vadí sousedům. V tomto příjemném okrese je už nyní zakázáno kouřit na chodníku. Starosta města tvrdí, že je nutno ochránit občany před následky pasivního kouření. A těmto podobné zákony má mnoho dalších měst a okresů. V Kalifornii a Delaware přijali zákon zakazující kouřit v barech a restauracích, další státy o tom uvažují nebo je zákon už v jednání. V New Yorku nařídili, že oddělení pro kuřáky v restauracích musí být úplně a neprodyšně odděleno od zbytku restaurace a musí mít vlastní větrání. Hosté i personál restaurací musí procházet něčím, co se dá přirovnat k tlakové vyrovnávací komoře v ponorkách, aby bylo zajistěno, že ani částečka kouře nepronikne do nekuřáckého oddělení.

Všechny tyto zákony, ať městské či státní, byly stavěny na bázi důkazů z výše uvedené studie EPA z roku 1993, která označila pasivní kouření jako karcinogenní třídu A, přímo odpovědnou za rakovinu plic u nekuřáků.

Studie EPA

V roce 1993 zveřejnila EPA svou analýzu různých jiných studií týkajících se ohrožení nekuřáků pasivním kouřením. Původně bylo bráno v úvahu třiatřicet studií. Z tohoto počtu EPA vyňala hned na začátku dvě a pak ještě jednu, neboť jejich výsledky nebyly takové, jaké EPA vidět chtěla. Ze zbývajících třiceti studií začala EPA vytvářet konečný rozbor. V průběhu práce na tomto rozboru bylo z analýzy vyjmuto dalších devatenáct studií, neboť ani ty se agentuře EPA nehodily. Výsledné dílko tedy staví na pouhých jedenácti studií z původních třiatřiceti.

Jedním ze závěru analýzy bylo tvrzení, že nekuřáci vystaveni pasivnímu kouření vstřebají denně tolik nikotinu, kolik je obsaženo v jedné pětině cigarety, tedy to odpovídá vykouření jedné cigarety každých pět dnů. Co na tom, že jiné studie došly k poněkud rozdílným závěrům? Podrobnějším zkoumáním (měřil se skutečný obsah nikotinu v krvi nekuřáků) se zjistilo, že nekuřák, pobývající v zakouřeném prostředí, dostane do krve tolik nikotinu, kolik odpovídá šesti cigaretám za rok, a nikoliv za měsíc, jak to tvrdí EPA...

EPA přisoudila pasivnímu koření relativní rizikový (dále jen RR) faktor 1,19.

Na tomto místě nutno vysvětlit, jak se RR faktor počítá. Jeho hodnota se měří v percentile (hodnota variační řady oddělující její sty díl). Průměrný RR faktor má hodnotu 1,0. Hodnoty vyšší než jedna znamenají zvýšené, a hodnoty menší než jedna snížené riziko.

Přisoudila-li EPA pasivnímu kouření RR faktor 1,19, znamená to, že nekuřák dostane rakovinu následkem pasivního kouření s pravděpodobností o 19 procent vyšší.

Za normálních okolností nebývají hodnoty RR faktoru pod 2,0 považovány za průkazné. Přisuzuje se jim vliv zaujatosti nebo lidských chyb. V případě EPA studie ale bylo rozhodnuto, že hodnota RR faktoru 1,19 je natolik závažná, že ji bude nutno řešit.

Pomocí svých vlastních statistických metod EPA vyhlásila, že ročně zemře na rakovinu plic 3000 nekuřáků následkem pasivního kouření. Měli bychom rovnou upozornit, že k tomu, aby se EPA dostala k tak vysokému číslu, musela zdvojnásobit rozpětí (marži) chyb, a to v době, kdy studie už byla v běhu. Jinak řečeno, výsledky byly zanedbatelné a neprokazatelné, EPA tedy zvýšila své šance tak, aby dostala výsledky, které vidět chtěla.

Na základě RR faktoru 1,19 pak EPA dále rozhodla, že pasivní kouření je karcinogenem třídy A (Class A Carcinogen). Není bez zajímavosti, že jiné substance s RR faktorem mnohem vyšším (2,6 a výše, tedy nad 160 procent) EPA do karcinogenů třídy A nezařadila.

Po zveřejnění studie EPA

Poté, co EPA zveřejnila svou zprávu, ostatní agentury a protikuřácká lobby ji vzaly jako záminku k zákazu kouření v určitých místech. Ozvala se provolání typu, že být v blízkosti kuřáka je totéž, jako podepsat si svůj ortel smrti, a jsou slyšet do dnešních dnů. Studie EPA byla v roce 1995 podrobena rozboru Congressional Research Service. Z rozboru zaznívá značně vysoká kritičnost. Vyjímám:

EPA ve své studii spoléhala hlavně na dotazníky vyplňované členy kontrolních skupin a lidmi v jejich okolí. Závěry těchto dotazníků pak stanovily, jak dalece byli nekuřáci v zakouřeném prostoru vystaveni efektům pasivního kouření.

Ze třiceti studií pouze šest zaznamenalo statisticky (i když velmi malý) efekt. Osmnáct studií nezaznamenalo žádný efekt a šest studií zaznamenalo efekt dokonce opačný. (Co se tím myslí, si nejsem úplně jistý. Že by lidé, vystaveni pasivnímu kouření, byli vlastně zdravější? – pozn. vydavatele)

V průběhu práce na zprávě EPA probíhaly v USA tři jiné velké nezávislé výzkumy: Fonthamův , Brownsonův a Kabatův výzkum. EPA použila výsledky jen z Fonthamova výzkumu, přičemž tento nebyl ještě ani u konce.

Fonthamův výzkum v době, kdy z něj začala EPA čerpat, zaznamenal malé zvýšení rizika, které ovšem bylo stěží statisticky průkazné.

Závěry Fonthamova výzkumu, na které ovšem už EPA nečekala, hovoří o tom, že se nepodařilo prokázat riziko spojené s pasivním kouřením.

To, že EPA použila nedokončený výzkum ve své zprávě a ignorovala výsledky jiných, dokončených studií, které s předpokládaným závěrem neoscilují, klade znepokojivé otázky, zda nebyla EPA zaujatá.

Tabákový průmysl popohnal organizaci EPA před soud. Tvrdil, že EPA si předem vytkla cíl, pro který pak hledala důkazy a ignorovala vše, co bylo proti předpokládanému výsledku. Že EPA ve snaze nalézt čísla, která potřebovala, zdvojnásobila marži pro chyby při statistických výpočtech, že tak učinila poté, co ani ignorance poloviny všech dosavadních studií ji nepřivedla ke kýženým výsledkům, že EPA zveřejnila výsledky výzkumům, které dosud probíhaly, a další obvinění.

Rozhodnutí soudu

Ač zjevně nerad, dal 17. července 1998 soudce William Osteen tabákovému průmyslu částečně za pravdu.

Soudce neodmítl celou zprávu EPA. Pouze nařídil, aby prvních šest kapitol bylo vyňato nejen ze samotné studie, ale ze všech veřejných dokumentů a článků, které ze studie čerpaly. Současně zakázal EPA, aby kdekoliv citovala závěry obsažené v těchto šesti kapitolách, nebo aby z nich dále čerpala. Zde je několik citací z rozhodnutí soudu:

Existuje znepokojivá evidence, že EPA si vybrala ke své zprávě pouze ty studie, které jí vyhovovaly. Ale soud nemá k dispozici kritéria, kterými se EPA při svém výběru řídila, a nemůže tedy rozhodnout, zda a nakolik ovlivnily nezahrnuté výzkumy konečné závěry studie EPA. Soud rovněž nemůže prokázat, zda šlo o náhodu nebo úmysl.

Žalobce tvrdí, že EPA nezahrnula do svých studií výzkumy pasivního kouření na pracovišti, výzkumy vlivu pasivního kouření na děti a také dva rozsáhlé americké výzkumy, zkoumající vliv pasivního kouření na partnery kuřáků, protože uvedení těchto výzkumů by neumožnilo dojít k výsledkům, které EPA chtěla vidět. EPA uvedla čtyři důvody, proč tyto výzkumy nezahrnula. Hlavním bylo to, že tato data jsou méně rozsáhlá a tudíž jim nelze příliš věřit. Zbývající tři důvody hovoří o tom, že výzkumy neobsahují dostatek informací. Přeskočená studie byla označena jako neadekvátní, aniž byl sdělen důvod.

Soud konstatoval, že neexistuje žádný důvod, proč by menší výzkumy měly být pro potřeby meta-analýzy méně průkazné. Jednou z vlastností meta-analýzy je právě schopnost využít i menších studií.

Záznam a následné vysvětlení EPA jasně potvrzuje, že za použití standardních analytických metod EPA nemohla dokázat zaznamenatelný výsledek ve své studii. Analýza zdrojů při použití úrovně významnosti 0,05 a úrovně důvěryhodnosti 95 procent (obvyklé statistické hodnoty používané při analýze) by došla k závěru, že relativní rizikový factor (RR) je roven jedné. Byl proveden nový výpočet, ve kterém EPA použila stejnou úroveň významnosti, ale snížila úroveň důvěryhodnosti na 90 procent, aniž dokázala přesvědčivě vysvětlit proč. Tím se podařilo dosáhnout hodnoty RR 1,19 – stále ještě velmi slabé hodnoty. Tento způsob výpočtu klade znepokojivou otázku, zda RR 1,19 je dostatečně věrohodná evidence k zařazení pasivního kouření do karcinogenní třídy A. S tak slabým výsledkem, i kdyby jen frakce obvinění z výběrů studií a metod byla pravdou, EPA nemůže vykázat žádnou znatelnou asociaci mezi pasivním kouřením a rakovinou plic.

EPA veřejnosti oznámila závěry dříve, než vlastní studie vůbec začala. Porušila procedurální požadavky zákona, upravila zavedené procedury a vědecké normy k potvrzení předem veřejně oznámeného výsledku. Agresivně zneužila své zákonné autority a své pověsti k rozšíření svých nálezů k zákazu výrobků žalobce a k ovlivnění veřejného mínění. V procesu řízení RR pro pasivní kouření vědomě a úmyslně nevěnovala pozornost některým informacím a vytvořila závěry na základě pouze vybraných informací. Nezveřejnila důležité nálezy a nebyla před tímto soudem schopná dostatečně vysvětlit své počínání. Její čin zanechal na její pověsti značné pochybnosti. Ale to ji nezabránilo, aby nevyužila síly své autority k tvrzení, že pasivní kouření způsobuje rakovinu. Soudu se zdá pravděpodobné, že sběr všech důležitých informací, výzkum a oznámení výsledků byly vedlejším procesem celé studie. Hlavní snahou EPA bylo potvrdit, že pasivní kouření je karcinogenem třídy A.

Nicméně většina sdělovacích prostředků závěry soudu ignorovala. Díky tomu můžou dnes protikuřácká lobby stále ovlivňovat veřejné mínění svým směrem.

Poznámka vydavatele na závěr

Tento článek nechce podporovat kuřáky, ani nechce zpochybňovat známé skutečnosti, že kouření zdraví skutečně škodí. Chce jedině poukázat na skutečnost, že i když je brambora horká, nemusí být až tak horká, jak se nám předkládá.

Další zdroje

Exposures to second-hand smoke lower than believed, ORNL study finds
Multicenter Case-Control Study of Exposure to Environmental Tobacco Smoke and Lung Cancer in Europe (PDF formát)