Kuřáci? Nutno vyhladit!

Ten druhý návrh je soukromá iniciativa lidoveckého poslance Josefa Janečka, který navrhuje každého, kdo bude přistižen s cigaretou, rovnou zastřelit a lámat v kole. Pochopitelně přeháním. Pan Janeček se zatím spokojí jen s naprostým zákazem kouření na veřejných místech.

Oba návrhy jsou ve stylu současných trendů honu na určitou skupinu nepřizpůsobivých občanů (což je s podivem, vzhledem k tomu, že kuřáci jsou menšina a většina menšin má dnes práva, o jakých se většině ani nezdá – nicméně výjimka potvrzuje pravidlo) a oba jsou špatné. Pokusme se přijít na to, proč.

Návrh pana Janečka je alespoň bez ubrousku. Na talíři se nám tady servíruje se vším všudy. Toto je trend a nastoupena cesta, takhle to za několik roků stejně bude všude.

Vládní návrh vypadá na první pohled mírněji, ale je nebezpečný v tom, že je pokrytečtější. Je totiž zcela jisté, že směřuje k témuž cíli, jako návrh páně Janečkův, pouze se zde dává medicina per partes a ne najednou. Mám s tím zkušenost z Kanady, kde se rovněž nejprve kouření omezilo, majitelům barů a restaurací se nařídilo na vlastní náklady (mnohdy ve výši stovek tisíc dolarů) vybudovat oddělené kuřácké prostory vybavené ventilátory a filtry a často i dvojími dveřmi, aby ani závan kouře neobtěžoval nos nekuřáka, a pak byly šrouby přitaženy a kouření v barech a kavárnách se zrušilo úplně. Ztráty majitelů restaurací a kaváren spojené s nákladným budováním teď už zbytečných oddělených prostor pro kuřáky už jim samozřejmě nikdo nenahradí.

Považuji toto křižácké tažení proti kuřákům za pokrytecké a o několik odstavců později se pokusím vysvětlit, proč.

Jak bych to dělal já, mít moc

Tak především: nekuřáci mají právo na čistý vzduch a nikdo by je neměl nutit dýchat cigaretový kouř, pokud nechtějí. Bude-li v místnosti devět kuřáků a jediný nekuřák a ten nekuřák vyjádří přání, aby ostatní nekouřili, pak mu ostatní musí vyhovět. Jeho právo na čistý vzduch je totiž vyšší než právo devíti zbývajících kuřáků kouřit.

Na druhé straně kuřáci mají právo kouřit a za předpokladu, že tím nikoho neobtěžují, nikdo (a už vůbec ne stát) by jim to neměl zakazovat.

V praxi ovšem není možné přijít do restaurace a zvolat: „Bude někomu vadit, jestliže si tady zakouřím?“ a nechat hlasovat. Ale proč, pro Kristovy rány, není možno dovolit, aby existovaly vedle sebe kuřácké i nekuřácké restaurace a kavárny současně? Co je na tom špatného, jestliže ponechám lidem volnou ruku, ať se rozhodnou sami, který typ restaurace navštíví? Kuřák v nekuřácké restauraci se musí podřídit a samozřejmě tam nekouřit. Ovšem přijde-li nekuřák do restaurace kuřácké, musí počítat s tím, že mu tam budou čoudit pod nos, a on to musí trpět. V každém případě ale byla to jeho volba.

„Ne, tak to nelze,“ slyšíme z úst politiků. „Kouřit se nebude nikde a hotovo.“ A právě ta neochota k jednoduchému kompromisu - ta mě udivuje. A vede mě k myšlence, že je za tím možná něco víc.

Pokrytecký boj politiků o naše zdraví

Zvedněte ruku, kdo si myslíte, že boj proti kuřákům vede celosvětová papalášská elita proto, že jim jde o zdraví lidu. Kdyby tomu tak bylo, tatáž elita by nedovolila potraviny prosycené chemikáliemi, či geneticky upravené, nedovolila by zasypávat pole herbicidy a pesticidy a pak na ta pole povinně (protože už jiné ani nejsou) sázet geneticky upravené plodiny, neboť takové dávky jedu, jaké se na pole sypou, už žádná normální plodina nevydrží, nedovolila by zamořovat vzduch tisícerými svinstvy, dbala by o šetrnější zacházení s přírodou, kladla by podstatně větší důraz na nalezení alternativních, čistých zdrojů energie, apod. Jako absolutní minimum, které navíc téměř nic nestojí, by umožnila daňové úlevy za náklady spojené s návštěvou fitnes klubů a center. Proč se stejně vehementně, jako se bojuje proti kouření, neprosazuje pravidelné fyzické cvičení občanů, např. formou zvětšeného počtu hodin tělesných cvičení pro školou povinné žáky a studenty? Výzkum za výzkumem, znovu a znovu potvrzuje, že pravidelné cvičení alespoň třikrát týdně po dvou hodinách je téměř všelékem na většinu civilizačních nemocí počínaje bolestmi v zádech přes nemoci krevního oběhu a konče např. depresemi.

Kouření je škodlivé, o tom není pochyb. Ale je jen jedním z mnoha škodlivých faktorů, kterými je náš organizmus vystaven. A zdaleka není nejnebezpečnější. Např. automobilismus je mnohonásobně smrtelnější a přeci neslyším, že by jej někdo hodlal zakázat.

Tvrdí nám, že kouření zkracuje věk. To je pravda. Ale upřímně řečeno, je to tak špatné? Co si společnost počne se zástupy dědečků a babiček od padesáti let výše, kterým žádný zaměstnavatel (v rámci hesla mládí vpřed) nedá šanci, takže pokud sami nejsou majiteli firmy, mají smůlu? Co s těmi, kteří budou relativně zdraví a budou tady žít ještě desítky let a zatěžovat už tak přetížený sociální systém? Práce není ani pro mladé a nebude. Kdo to zaplatí? Zdá se to morbidní, ale není pro společnost výhodnější, aby netrvala na dlouhověkosti svých členů, pokud oni sami na ní netrvají?

Zdravotní péče vynaložena na kuřáky je prý vyšší. To se obecně tvrdívá, stejně jako se tvrdívá, že pasivní kouření škodí. Faktem je, že druhé tvrzení nikdy nebylo potvrzeno. A faktem je, že ani první ne. V určitém věku člověk potřebuje lékaře častěji. Je spočítáno, že 90 procent nákladu na lékaře spotřebuje člověk posledních pár let svého života. A je jedno, je-li to kuřák nebo nekuřák. U kuřáků je to možná o nějakých deset let dříve než u nekuřáků, ale oni zase tak dlouho nežijí, takže je to pořád levnější.

Dlouho jsem si myslel, že boj proti kouření je koordinován z jednoho místa. Že skuteční vládcové světa se kdesi u stolu rozhodli, "teď zatočíme s kuřáky". A upřímně řečeno, možná tomu tak opravdu bylo. Ta koordinovanost honu na kuřáky napříč hranicemi států a kontinentů je totiž skutečně zarážející. Rovněž to zapadá do konceptu New World Order – Nového světového pořádku. Kouření je totiž individuální záležitost. Mimo to, že cigareta taktuje čas (umožňuje rozdělit den nebo nudnou činnost na stravitelné části), má v sobě i individualistický prvek. Kuřák si zapálí a je v té chvíli sám sebou. Má čas se zastavit a na chvíli se zamyslet. Vychutnává to. V každém případě v té chvíli neječí s davem. Nespěchá. (Pomíjím profesionální kuřáky, kteří kouří i při tom ječení, v běhu nebo při jízdě na kole – to jsou výjimky.) To není něco, co by zastáncům Nového světového pořádku příliš vyhovovalo. Nový člověk musí být sterilní. Všichni musí mít podobné názory, všichni musí bojovat proti stejným neřádům světa (drogy, prostituce, kouření), všichni musí být trvale trošku naštváni, musí jim něco chybět a především musí trvale spěchat. Spěch, stres, konzum a popř. nějaké ty adrenalinové sporty. S cigaretou se nedá spěchat – v tom je ten problém.

Je docela možné, že si systém (píšu systém, ale měl bych to psát s velkým S: Systém) vybral kuřáky jako pokusnou skupinu - a první, kterou nutno vyhladit. Cvičí si na nich způsoby ovlivňování a kam až může zajít. Kuřáci jsou velmi lehce napadnutelná skupina. Nemají totiž nic, čím by se mohli logicky bránit.

Ať už to skuteční vládcové světa někde rozhodli nebo ne, pravdou je, že okamžitě získali nesmírně silného spojence – v nekuřácích. Mám to ověřené mnoholetým pozorováním. Existuje poměrně silná skupina zapřisáhlých odpůrců cigaret. U těchto lidí je pronásledování kuřáků téměř vášní. Berou to jako své poslání a svaté křižácké tažení. Je pravdou, že si mnohdy od kuřáků vytrpěli své a tudíž mají proto i určité logické opodstatnění. Ale stejně mě ten naprostý nedostatek ochoty ke kompromisu zaráží. Protože kompromis by se při dobré vůli nalézt dal.

Pochopitelně to nezměním. Jen bych jim rád vzkázal jedno: Dnes jsou pronásledováni kuřáci, na kterých si Systém "ladí formu". Zítra to může být kterákoliv jiná skupina. Např. holohlaví, křivonozí nebo ti, kteří šifrují emaily. Nepochybuji o tom, že vše, co se Systém při vybíjení kuřáků naučí, s úspěchem použije, až dojde na skutečné lámaní chleba. Hovořím o blízké budoucnosti, kdy se rozjede nenávistná kampaň proti skupince podivínů odmítajících "dobrovolný" mikročip pod kůží.