Proč musel dr. Kelly zemřít?

A kdoví, jak to s tou jeho sebevraždou vlastně bylo.

BBC si oddychla. Oznámila, že to byl on, dr. Kelly, kdo jim poskytl informace o zfalšovaní a přikořenění zpráv výzvědných služeb o Saddamově nákupu uranu v Nigerii. Tím oznámením BBC porušila svůj vlastní etický kodex, který novinářům velí nezveřejňovat zdroje svých zpráv.

Ale oddychl si i Tony Blair, který se dal slyšet, že přiznání BBC vítá. Bodejť by ne. Mrtví nemluví. Blairovou reakci by se dalo shrnout zhruba takto: " Ovšemže je nám to líto. Ale musíme se hnout dále, k dalším úkolům. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda. My za to nemůžeme. Vyšetříme to, zapomeňte. Ne, odstoupit nehodlám. Proč také... Mám ještě mnohá poslání, která hodlám splnit."

Blair oznámil jmenování komise pro vyšetření jeho smrti, tím efektivně utnul další debatu. Nařídit vyšetřování je pro každou vládu osvědčená metoda, jak se vyhnout zahanbujícím otázkám a zamést nějakou špinavost pod koberec.

Blair bude nyní schopen úspěšně dále zpochybnit zprávu BBC. Bude zřejmě argumentovat tím, že její důvěryhodnost je nevelká, neboť přišla pouze z jednoho zdroje.

Poslední okamžiky dr. Kellyho

Podle manželky a rodinných příslušníků byl dr. Kelly po tvrdém a nechutném výslechu před parlamentní komisí nesmírně rozčilen a znechucen, doslova traumatizován. Postupně vycházejí najevo některá fakta. Výslech byl zuřivý. Nařídili mu jmenovat všechny novinářské zdroje, se kterými se stýká. Vyhrožovali mu trestní žalobou a tím, že přijde o svou penzi (měl rok před důchodem), nebude-li spolupracovat.

Doma dr. Kelly údajně řekl, že "toto není svět, ve kterém by chtěl žít."

A přeci ale nic nenaznačovalo, že by se odhodlal to skoncovat. Nenechal žádný dopis na rozloučenou. To sebevrahové většinou dělávají. Své manželce oznámil, že se "jde protáhnout ven."

Ve svém posledním e-mailu, jen několik hodin před smrtí, napsal: "Díky za podporu. Doufám, že to brzy bude za námi a já budu moci vrátit se do Bagdádu a dělat pořádnou práci."

V jiném svém e-mailu příteli, rovněž odeslaném těsně před svou poslední procházkou, se choval bojovně. Opět napsal, že doufá, že celou aféru nechá brzy za sebou a vyjádřil se velmi entuziasticky o svém návratu do Bagdádu.

Zajímavá je jeho zmínka o "temných silách" a "stínových hráčích" (použil výrazu "dark players") ve třetím e-mailu odeslaném toho dne na adresu paní Judy Millerové, která mu pomáhala se psaním knihy o nebezpečí biologických zbraní. Koho tím mínil? A podle paní Millerové se nezdálo, že by byl dr. Kelly v depresivní náladě, nebo že by dokonce plánoval vzít si život.

Paní Millerová se domnívá, že těmi stínovými hráči mínil Kelly britskou zpravodajskou službu.

Nějak mi to všechno nesedí. Dr. Kelly zcela jistě prožíval těžké období. Ale sebevražda? Že by se mu to rozleželo v hlavě až na procházce? Nožík i prášky tlumící bolest měl vždy s sebou.

Nedá mi to, abych nepřipomněl jinou podivnou a nikdy nevysvětlenou sebevraždu či nehodu, totiž smrt Jana Masaryka roce 1948.

Ničemnost Blairovy vlády si ničím nezadá s ničemností komunistů tehdy v roce 1948. V lecčems jsou dokonce horší. Jak zemřel dr. Kelly, to se zřejmě nikdy nedovíme, stejně jako se nikdy nedovíme, jak zemřel Jan Masaryk. Všem se ulevilo. Oficiálně sebevražda. Komise vyšetří. Zapomeňme.