Před čtyřiatřiceti lety vstoupil první člověk na Měsíc
23.7.2003 Komentáře Témata: Nezařazeno 1355 slov
Jak jsme to všichni prožívali! 21. července 1969 ve 4:39 SEČ se otevřel příklop lunárního modulu Eagle a Armstrong ve skafandru pomalu sestoupil ze žebříku na povrch Měsíce. Po několika minutách jej následoval Aldrin. Chápali jsme tenkrát to americké vítězství jako vítězství celé lidské rasy. A Ameriku jsme za to milovali.
Zdálo se, že nás už nic nemůže zastavit. Hovořilo se o permanentích stanicích na Měsíci a snad dokonce o hotelích pro turisty. Vše v časovém horizontu dvaceti, třiceti let. Těžko by někdo uvěřil, že ta návštěva byla na dlouhou dobu, ne-li napořád, poslední. A říci tehdy někomu, že lidská noha se nedotkne Měsíce dalších 35 let, asi by nás označil za nemístné pesimisty.
Ztratili lidé chuť dobývat nové planety?
Především, lidé ve skutečnosti nikdy neměli chuť a potřebu dobývat jiné planety, jakkoliv se nám to snaží namluvit hrdinové StarTrek. Obyčejní lidé - těm je to jedno. Vědci by rádi, ale nemají tu moc rozhodnout.
Moc mají politikové. A ty k výzkumu kosmu nic nenutí. Ani tehdy v roce 1961, kdy prezident Kennedy ohlásil svůj ambiciózní projekt muže na Měsíci, nebylo jeho rozhodnutí motivováno nějakými vyššími, humanitními cíly, ale šlo pouze a jedině o politiku. Z politického hlediska bylo třeba poslat člověka na Měsíc. A mělo to být dříve, než to zvládnou Sověti. Jako důkaz, že kapitalistický systém je vyspělejší a schopnější než socialistický. Tenkrát to byla pravda.
OK, podařilo se. Socialismus časem nevydržel, padl, zhroutil se. Nejen kvůli kapitalistickému prvenství na Měsíci, ale také proto, že Západ ho prostě uzbrojil a udolal. Ale vývoj se nezastavil. A je to zajímavý vývoj.
Degenerace demokracie a kapitalismu
V přírodě je všechno o rovnováze. Dokud existuje rovnováha, daří se udržet určitý status Q. I my jsme součástí přírody a platí pro nás stejné zákony. Ta rovnováha byla pádem socialistického systému porušena.
Kapitalistický systém najednou neměl protivníka. Neměl s kým soutěžit. A hlavně nemělo ho co držet zpátky.
A tak zahájil proces samodestrukce, začal sám sebe stravovat zevnitř. Jako když nejlepší borec v ringu najednou nemá soupeře a sláva mu stoupne do hlavy tak, že se dá na pití a drogy v domnění, že teď, když je nejsilnější, může si dovolit všechno.
Dnešní kapitalistický systém je jen vzdáleně podobný tomu před 35 roky. Konvertoval do bezohledného světa, ve kterém vládnou korporace. I lidé se změnili. Změkli, zchoulostivěli, stali se méně samostatnými, méně používají vlastní úsudek, více spoléhají na své vlády, že se o ně postarají. A především ztratili pud sebezáchovy. Politická korektnost je právě výsledkem této ztráty.
Jediným měřítkem kvality života se stal Konzum. Uspokoj své touhy tím, že si koupíš zboží. Budeš moderní, je to in.
Genetika - Pandořina skříňka
Svou roli sehrál nejen pokrok v medicíně, díky které přežívají chcípačkové a další jedinci s nekvalitním genetickým kódem (a dokonce se množili), ale především genová manipulace. Jsem přesvědčen, že existují tajemství přírody, která je lépe nepoznat a genová manipulace je jedním z nich. Je to ta příslovečná třináctá komnata, která měla zůstat zavřená.
Hlavní škody způsobené genovým inženýrstvím se ještě objeví, ale už teď lidstvo zasáhly jeho důsledky se strašlivou silou. Jen si vezměme, kolik nových nemocí se v posledních třiceti letech objevilo, a nejsou to jenom AIDS a SARS, či nemoc šílených krav. Řada známých virů najednou vykazuje vlastností, které dříve neměla. Náhoda? Mutace? Snad. Ale nabízí se ještě jiné vysvětlení.
Mnoho zemí světa usilovně pracuje (samozřejmě že tajně) na výrobě biologických zbraní. Nikdo to samozřejmě nikdy nepřizná. Modifikovat existující vir dodáním nové vlastnosti, např. vysokou odolnost vůči lékům, vysokou nakažlivost, popř. změnit vir napadající zvířata tak, aby mohl zasáhnout lidský organismus (AIDS) - to jsou úkoly genových inženýrů ve vojenských laboratořích. Občas se stane nehoda a takový vir se dostane ven - jako tomu zřejmě bylo v případě SARS. Předpokládá se, že SARS vznikl uměle v čínských vojenských laboratořích. AIDS je zřejmě made in USA.
Ty hlavní škody genového inženýrství teprve přijdou. Vsaďte se.
Co by se stalo, kdyby zvítězil socialismus?
Domnívám se, že totéž v rudém, jen bychom se měli materiálně hůř. Opět by byla porušena rovnováha.
Někde v posledních padesáti letech se lidstvo octlo na rozhodující křižovatce
Jedna cesta vedla k přežití lidské rasy, a byla to cesta k expanzi na jiné planety. Jedině tak mohlo být zajištěno pokračování lidského rodu. Naše planeta je malá, její zdroje jsou konečné. A lidí přibývá.
Druhá cesta vede k záhubě. K degradaci myšlení, úpadku vkusu, naprosté ztrátě soudnosti. Jsme jako přemnožení králíci v kleci, bojující o poslední listy salátu. Silnější bezohledně ničí slabší, přitom ale kálí pod sebe i do vlastního hnízda, otravují životní prostředí v krátkozraké snaze mít se dobře teď, v této chvíli.
Kdo za to může?
Příčin je několik. Jednou z nich je nefunkčnost současných politických systémů. To, že každý politik je v úřadu jen na krátké období několika roků, způsobuje, že žádný z nich nehodlá investovat do vzdálené budoucnosti. Nač plánovat, co bude za dvacet, třicet let, když já už v té době dávno u vlády nebudu? A tak se volí krátkodobé cíle, které uspokojí hned. Namísto aby se investovalo do dlouhodobých kosmických programů, raději se investuje do produkce zbraní a pak se s jejich pomocí bojuje o poslední zdroje planety.
Prolhaní, zkorumpovaní politikové si odhlasovali zákony umožňující lobbing. Lobování není nic jiného, než zákonné úplatky. Obří korporace, disponující obrovskými částkami, zvětřili svou příležitost. Lze bez nadsázky říci, že dnes nikde na světě neexistuje politik, který by dával přednost vůli svých voličů před vůlí platících korporací. Znáte-li takového, napište mi. Rád se na ten exemplář podívám.
Přelévání peněz
Nepoměr mezi financováním vesmírných programů (vedoucích k záchraně lidstva) a zbrojením je šokující. Americký rozpočet počítá pro agenturu NASA s částkou 16 miliard ročně. Na zbrojení vydává 25krát více: 396 miliard. Být prezidentem Spojených států, udělal bych to přesně obráceně. A šel bych ještě dále. Ne 396 miliard, ale 500 miliard do výzkumu a osídlování planet - na úkor nesmyslných sociálních a zdravotních programů. Na úkor investic do genového inženýrství. A třeba i za cenu zadlužení. Nedovedu si představit lepší využití peněz daňových poplatníků, než investici do kosmické expanze.
Uklidňovali nás, že aktivitu v kosmickém výzkumu převezmou privátní firmy. Že to je jediná možnost. Ale korporace zatím nevidí ve výzkumu kosmu zlatý důl. A mají pravdu. Pro firmu je to příliš dlouhodobá a riskantní investice. Pro soukromý kapitál je vše měřeno krátkodobým finančním ziskem. Jsem už dnes přesvědčen, že výzkum a expanze do kosmu musí být záležitostí státu. Žádný soukromník do toho nepůjde.
V této chvíli už je asi pro lidský rod pozdě. Je to téměř komické, kdyby to nebylo tragické. Dnešní technologie umožňuje poměrně bezproblémovou cestu lidské posádky na Měsíc. Bylo by rovněž dnes technicky možné vystavět tam městečko s trvalou posádkou. A pokračovat dále. Venuše, Mars, další planety. Namísto takovýchto ambiciózních programů s budoucností nás opíjejí rohlíkem: "Pokračujeme ve výzkumu kosmu," říkají nám. "Postavili jsme přeci mezinárodní laboratoř obíhající Zemi." I tato očesaná, přišlápnutá vesmírná "expanze" kulhá na všechny nohy. Státy nejsou motivovány to financovat. Raději investují do výzkumu a vývoje stále dokonalejších zbraní.
Řešením bude asi totální válka - nezahubí-li nás ovšem dříve genové inženýrství
Je mi jasné, kam politikové, vedeni korporacemi, směřují. K totální válce. Kalkulují s tím, že (a) dnes se dá totální válka přežít - alespoň pro elity (b) po této válce ubude populace tak znatelně, že nebude nutno tvrdě bojovat o poslední zdroje. Četl jsem několik studií z posledních doby týkajících se možností přežití po jaderné válce. Na základě počítačových simulací dnes převládá názor, že jadernou válku lze vyhrát. Že totální konflikt nebude znamenat úplný zánik života. Vládnoucí špičky (především v Americe) začínají tuto válku vnímat jako vhodné řešení, přestávají se jaderné konfrontace bát.
Ne, nevidím to pro tuto planetu a náš lidský rod příliš růžově. Na ten Měsíc se už asi nepodíváme. Ani vy, ani já, ani naše děti. Škoda. A přitom stačilo tak málo...