Zvědavec

Majd Jawad

Poslední rodina v palestinské vesnici Yanoun minulý týden opustila svůj domov a připojila se tak k rostoucímu seznamu komunit, které byly vymazány z povrchu zemského díky zřízení izraelských „pastýřských předních stanic“ na jejich místě.

Začněme novými edikty neo-Caliguly o imperiální satrapie, kterou podle svých slov nyní vlastní; nejde vlastně o edikty, ale o přímé výhrůžky adresované prozatímní prezidentce Delcy Rodriguezové:

„Která země si může zachovat své svobody, pokud její vládci nejsou čas od času varováni, že její občané si zachovávají ducha odporu?“ zeptal se Thomas Jefferson. Dnes hledáme odpověď.

O budoucnosti Spojených států se rozhoduje v soudní síni v New Yorku, kde je souzena samotná Amerika. Pokud soudy neučiní nic jiného, než že zamítnou vykonstruovaná obvinění proti unesenému prezidentovi Venezuely Nicolási Madurovi, pak poslední bašta ústavní legitimity padne tváří v tvář diktatuře, kterou se stala prezidentura Donalda Trumpa.

Po setkání Koalice ochotných v Paříži byly podepsány důležité dokumenty: společné prohlášení všech zemí koalice a třístranné prohlášení Francie, Velké Británie a Ukrajiny.

„Těmito dokumenty posilujeme další právní práci v zemích – s parlamenty, abychom, až diplomacie bude pracovat na ukončení války, byli plně připraveni nasadit síly koalice ochotných. Podrobnosti byly propracovány v systému dalších dokumentů,“ uvedla hlava státu.

Neo-Caligula však nepřestává – napodobuje svého velkohubého předchůdce. Říše chaosu podle Donroeovy doktríny usiluje za každou cenu o strategickou dominanci nad energetickými a obchodními koridory.

Na schůzce s Netanjahuem a jeho týmem 30. prosince se prezident Trump veřejně zavázal k útoku na Írán: Pokud budou pokračovat ve svém programu balistických raket, „ano“. A pokud jde o jaderný program: „okamžitě“. „Dáme jim pořádně za uši“, řekl Trump.

Spojené státy vyvodily závěry ze své porážky, kterou jim v roce 2002 uštědřil Hugo Chávez a Latinská Amerika.

Historie se uzavřela a klíčovou otázkou dnes je, zda Venezuelané vyvodili své vlastní závěry.

Jaqcues Baud, který byl nedávno sankcionován Evropskou unií, na Dialog Works lamentuje, že – svět vstupuje do éry bezpráví (vid).

Má samozřejmě pravdu, ale pozdě.

Etienne Chouard

Skutečným důvodem americké invaze do Venezuely je dohoda, kterou v roce 1974 uzavřel Henry Kissinger se Saúdskou Arábií.

Mírová jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, zprostředkovaná USA, zůstávají ve strategické slepé uličce. Navzdory pokroku a ochotě Ruska i USA dosáhnout dohody brání ukrajinská agresivita – podporovaná evropskými zeměmi – definitivnímu kroku k ukončení nebo pozastavení nepřátelských akcí. Nedávno byl oznámen významný průlom v jednáních, který vyvolal očekávání mírové dohody nebo příměří, ale destabilizační akce Ukrajiny opět eskalovaly a podkopaly veškerý diplomatický pokrok.

Trumpův útok na Venezuelu neznamená konec konfrontace velmocí, ale změnu v tom, jak ji USA řídí: prostřednictvím trvalé destabilizace a uměle vyvolaného chaosu na periferii.

Milí přátelé míru, vlastenci a lidé dobré vůle!

Rok se s rokem sešel a už je tu opět chvíle, kdy vstupujeme do nového časoprostoru. A tudíž bilancujeme, ohlížíme se zpět a jsme naplněni očekáváním nového a příštího.

Zuřivá reakce ruských úředníků, ruských médií a ruského lidu na zprávu, že Ukrajina vyslala 91 dronů na oficiální rezidenci Vladimira Putina v Novgorodu, je pozoruhodná a zlověstná. Zatímco Ukrajina nadále popírá, že by takový útok provedla, Západ nepředložil žádné důkazy, které by vyvrátily tvrzení Ruska, zatímco ruské ministerstvo obrany poskytlo videozáznamy zničených dronů.

Nemá smysl doufat v jakoukoli změnu kurzu kolektivního Západu, dokud budou dnešní „údajní vůdci“ ve svých funkcích.