Zvědavec

Neočkovaní věděli to, co my ne. Někteří z nich řekli příliš málo. Většina neřekla vůbec nic. Na jejich rukou je teď spousta krve.

Zatímco se svět snaží vyrovnat s ničivými následky pandemie COVID-19, stále se vynořuje jedna otázka: proč neočkovaní neudělali víc, aby nás varovali před potenciálním nebezpečím, které nám hrozí při očkování?

23. ledna turecký prezident Recep Tayyip Erdogan prohlásil, že Švédsko nezíská podporu Ankary pro členství v NATO, pokud se nenaučí respektovat Turecko a muslimy. Turecký ministr obrany Hulusi Akar zase zdůraznil, že Švédsko a Finsko odmítají návrhy Ankary týkající se boje proti terorismu.

Roman Kovařík, Tomáš Fürst a Eliška Kremeňová

Zjistili jsme, že datové sady zveřejňované Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) jsou zpětně měněny, a to tak, že z nich mizí zemřelí po první dávce vakcíny a senioři hospitalizovaní na JIP s covidem. Vzhledem k tomu, že první z těchto úprav mohou maskovat nežádoucí účinky vakcín a druhé zneplatňují jeden ze zásadních argumentů vakcinační kampaně z roku 2021, považujeme tyto úpravy za naprosto zásadní problém.

Jsou lidé s talentem na lásku a lidé s talentem na nenávist a též lidé s talentem na čirou zášť. Na uvedenou třetí kategorii bych málem zapomněl, kdybych ve čtvrtek po polední na ČT 24 nesledoval klábosení moderátora Václavka s různými lidmi, mezi nimiž se po delší době objevila též novinářka a tzv analytička Echo 24.cz Lenka Zlámalová. Poprvé jsem si této paní redaktorky všiml, když se v době odborářských protestů v roce 2012 s cynickým uspokojením radovala z faktu, že odborářům se při pochodu Prahou pramálo dařilo lákat do svého průvodu Pražáky, zdravící je z chodníků, a od té doby jsem si redaktorky tak jaksi začal všímal. K čemuž jsem ovšem měl minimum příležitostí, ba dá se říct, že příležitosti téměř žádné, protože už od zmíněného roku 2012 až do čvrtečního poledne t.r. jsem redaktorku Zlámalovou na obrazovce ČT nespatřil. Čemuž jsem dobře rozuměl: Přece nejsou tak hloupí, aby člověka, který svou nenávistí vzbuzuje zase jen nenávist, a to i k místu a budově, odkud ta nenávist tryská, k sobě zvali.

Branko Marcetic

Bidenův tým v tichosti překročil vlastní červené hranice angažovanosti. Otázkou nyní je, jak daleko je ochoten zajít.

Když se Spojené státy vojensky zapojí do konfliktu, je pro ně často obtížné se z něj dostat, natož se vyhnout hlubokým propletencům, které daleko přesahují hranice, jež si vytyčily na začátku intervence.

Guy Somerset

Musím se k něčemu přiznat...

Miluji Poláky.
Miluji Lorda Jima... od Poláka Josepha Conrada.
Miluji Polonézu... od Poláka Fryderyka Chopina.
Miluju rozkošnou Polku Izabellu Miko... nebo aspoň její verzi Coyote Ugly, než zestárla a začala si zmrazovat vajíčka, a mimochodem, jestli tohle čteš, Izzy, jsem připraven pustit se do práce.

Ehm.

V důsledku zástupné války USA s Ruskem na Ukrajině se výrazně mění vnitřní rovnováha Evropské unie. Země, které jsou blízkými sousedy zóny konfliktu – země východní Evropy a pobaltské státy – mají ve srovnání se zeměmi staré Evropy větší pocit zapojení do konfliktu. Tyto země Nové Evropy mají za sebou složitou historii, která je staví na výrazně „protiruskou“ trajektorii.

Iniciativa Mír a spravedlnost vydala petici, která vzbudila v provládním táboře rozhořčení. Záplava odsudků srovnává tuto výzvu s komunistickými mírovými výzvami nebo dokonce s mnichovanským chováním předválečných velmocí Anglie a Francie.

Ti z vás, kteří se stejně jako já snaží nepropásnout žádné video nebo článek Andreje Martyanova, vědí, že jedním z jeho „oblíbených“ témat je naprostá neschopnost západních elit obecně a vládnoucích elit USA konkrétně. Jsem si jistý, že jeho kritika se mnoha lidem zdá být přehnaná, a to je normální. Je naprosto neintuitivní předpokládat, že by vládnoucí třídě (protože právě s ní máme co do činění) jaderné velmoci a pravděpodobně nejmocnější zemi planety mohli vládnout bezradní, nevzdělaní a nepoctiví imbecilové.

Míra zaujatosti zpravodajské redakce ČT pro Prahu a lásku a proti vsi a nenávisti dosáhla v nedělním večerním volebním duelu prezidentských kandidátů Pavla a Babiše až nadpozemského rozměru. Mladý moderátor Řezniček ze zpravodajské redakce ČT, ustavený jako rozhodčí tohoto boje, okamžitě po jeho zahájení shodil totiž své vlastní pomyslné boxerské rukavice na podlahu ringu, a namísto nestranného řízení boje dvou ustavených soupeřů, pro které byl vybrán, začal do jednoho z nich – a to do Babiše – bušit holými pěstmi a s tak bojovým elánem, jaký ve svém účikování v ČT ještě nepředvedl.

Na začiatok treba povedať, že Pávek (krycie meno) dosahoval počas vojenského štúdia výborné výsledky. Do komunistickej strany vstúpil tento perspektívny káder v roku 1985 a v decembri 1989 stranícku knižku zahodil. Bola mu prekážkou pri budovaní jeho ďalšej vojenskej kariéry. Bývalý komunista sa rýchlo preorientoval v nových podmienkach zo socialistického vojenského rozviedčika na prozápadného vojenského špióna.

Rozhodnutím Rady EU č. 2022/2476 ze dne 16.12.2022, kterým se mění rozhodnutí EU č. 269/2014 o omezujících opatřeních proti jednání, které narušuje nebo ohrožuje územní celistvost, suverenitu a nezávislost Ukrajiny, jsem byl zařazen na sankční seznam EU.

Jako odůvodnění pro zařazení se v rozhodnutí uvádí toto:

Padající strom dělá větší hluk než rostoucí les. – Tibetské přísloví

Doufejme, že tiše rostoucí les představuje masové probuzení.

Podle vzhledu a důkazů – stále viditelnějších i pro neznalé – žijeme v kultu smrti – v kultu smrti řízeném kabalou, jehož hlavním cílem je zlikvidovat velkou část, ne-li většinu světové populace.

Pozor: titulek se netýká období do sametu v roce 1989.V tom měl totiž tehdejší velitel oddílu speciálních sil v Prostějově kapitán Československé lidové armády Petr Pavel politicky jasno. Situace byla tehdy přehledná, globální soupeři byli jen dva, a pokud příslušník armády toužil po vojenské kariéře, jasno mít musel. Jinudy totiž vlak ke generálským hvězdičkám nejel. Přihlášku do Komunistické strany Československa si tedy Petr Pavel podal v roce 1983 a po dvouletém kandidátství členství byl v únoru 1985 do strany přijat. A hned poté se stal předesedou základní organizace KSČ.