Umělá inteligence a sériová výroba lidských trosek

Distanční výuka během období Covidu (2020–2021) jasně ukázala absurditu učení přes obrazovky, a to jak z kognitivního, tak z psychologického hlediska. Chtěli nám namluvit, že fyzická přítomnost učitele, jeho hlas, gesta a pohledy lze redukovat na pixelový obraz a že sociální interakce se spolužáky lze omezit na posílání emotikonů na diskusním fóru… To je směšné.

Učení a výuka se odehrávají spolu s druhým, v přítomnosti druhého. Získávání a předávání znalostí, mají-li být účinné, se neobejdou bez tělesné a duševní blízkosti. To je VÝMĚNA. Naopak, stroj nás od druhého odděluje: dělá z vás kořist systému, vystrašenou a izolovanou.

Učení je fyzická i duševní námaha, komplexní proces s několika fázemi. Učení znamená experimentovat. Znamená selhávat. Začínat znovu. Věřit si. Učení znamená trpět. Když žák svěří ChatGPT řešení svého matematického problému nebo sepsání eseje, sabotuje sám sebe, zotročuje se. Stroj vyhrál. On se stal troskou. Stejně jako jeho rodiče, pravděpodobně.

Zaměřme se také na katastrofální dopad AI na dospělé, kteří se pyšní svou náhlou bystrostí a kreativitou… Vidíme dokonce pomstychtivé boomers, jak si gratulují ke své nově nabyté inteligenci! V tomto přiznaném podvádění je něco obscénního. Představuji si, že AI vyhovuje i těm nejhorším hajzlům, kteří si mohou bez obav užívat vytváření a konzumaci dětské pornografie…

V jistém smyslu má využívání AI na některé lidi stejný účinek jako plastická chirurgie – s tím rozdílem, že ta druhá není zadarmo. Ten, kdo se vydává za spisovatele nebo hudebníka poté, co si u robota objednal text nebo melodii, je trochu jako stará ošklivka, která si nechá předělat celé tělo a představuje se před mladými lidmi v naději, že je svede… Ne, stará kožo, jsi ještě odpudivější. Protože to, co je falešné, je zásadně ošklivé. To je pravidlo. Proti přírodě se nejde: je to vidět, neomylně. Je to v rozporu se zdravým rozumem, dobrým vkusem, čímkoli chcete. Podvod se vždycky nakonec odhalí – stačí trocha intuice. A právě v tom je ten problém: ještě je třeba mít alespoň minimum intuice…

AI nikdy neměla opustit vojenskou sféru.

S její nyní již nekontrolovatelnou demokratizací se objevují armády golemů a mentálně postižených, plné zášti vůči lidem přirozeně nadaným, přirozeně kompetentním, vůči „tradičním“ tvůrcům a myslitelům… Je to přímo pojem zásluhy v práci, který je rozmetán na kusy. Děsivé.

Je to trochu jako rozdíl, z hlediska chuti, mezi klecovým kuřetem a kuřetem chovaným ve volném výběhu. Nebo lépe řečeno, mezi kulturistou a normálním sportovcem: ten první, napumpovaný steroidy, si myslí, že sportuje tím, že zvedá činky v páchnoucí posilovně, a ten druhý skutečně sportuje. První vypadá jako plastové monstrum, druhý je žádoucí a zasloužilý muž. Ale tu otázku je třeba položit dámám: co máte raději? Muže, nebo věci?…