Návrh postupu pro likvidaci státního dluhu aktivitou občana

Platí, že systém nejlépe porazíš jeho vlastní zbraní - byrokratickým zdržovacím procesem, kterým nás on ničí.

Ale zatím moc lidí nechápe, co může způsobit „hlas mlčící veřejnosti“ v podobě množiny osobních čestných prohlášení a veřejného projednávání Určovací žaloby mezi vládou a množinou daňových poplatníků. Je potřebné zjistit, jaké skutečné nástroje má „lid“ pro výkon své moci (viz článek 2 ústavy).

"Hlas mlčící většiny" stále tvarují ti, co nám skrze media zalepují mozek neúplnými a polopravdivými informacemi.

Naší jedinou zbraní je osobní statečnost - tedy komodita, která už jen živoří.

A terčem kritiky většiny z nás je moloch byrokracie, neprůhledné přerozdělování peněz a účelové „bratříčkování“, které jsme se naučili nejen v době socializmu.

Vystoupení ze státního dluhu. (příběh o úroku)

Učíme se od těch, kdo nám vládnou. Kdysi dávno si někteří lidé usmysleli, že budou nad ostatními vládnout pomocí peněz.

Tak je začali shromažďovat a půjčovat za malý poplatek dalším. To je v dnešní době běžné, říká se tomu „úrok“. Když si něco půjčím, je slušností věnovat s vrácením i nějaký malý dárek. Takhle kdysi dávno lidé žili, za půčení nějaké věci poděkovali nebo přidali k díkům i dárek.

Ale obchodníci s penězi chtěli místo dárku nebo poděkování ještě další peníze, ty nazvali „úrok“ a půjčovali je dalším, jako by původně úrok nebyl jen „poděkováním za půjčení“ - tedy něčím, co probíhá jen v emoční a morální – tedy ve virtuální podobě. Obchodníci s penězi během mnoha staletí tyto virtuální peníze používat spolu s těmi, které byly mzdou za vykonanou práci.

Později, vlastně nedávno, tito bankéři vytvářeli „finanční produkty“. Zde už nebylo možné rozeznat, které peníze odpovídají hodnotě vykonané práce – a které vznikly spekulací, tedy půjčováním peněz z úroků. To není práce, to je chytračení. Ale říká se tomu hrdě „obchod“.

Představme si, že je někdo majitelem veškerého zlata, žádné další zlato neexistuje, nelze další ani vytěžit. A někdo vám toto všechno zlato půjčí s podmínkou, že mu vrátíte ještě kousek zlata navíc.

Takovou půjčku nemůžete přijmout, protože ten „kousek zlata“ zkrátka není kde vzít. Když jí přesto podepíšete, tak se chováte nezodpovědně jako naše vláda, vytváříte nesplatitelný dluh.

Chybějící „kousek zlata“ můžeme ale nahradit něčím jiným, co má stejnou hodnotu. V konečném součtu je to hodnota naší práce, kterou jsme ještě neudělali, pouze slíbili udělat – podpisem půjčky.

Podpis na půjčce je slibem „pracovat“ - anebo kšeftovat = profitovat na nedostatku informovanosti těch, kdo nevědí, za kolik jsem nakoupil. Kšeftováním nevytvářím hodnoty, ale nesu je už udělané těm, kdo je potřebují – anebo těm, kdo dá nejvíc peněz.

PENÍZE SIMULUJÍ DŮVĚRU mezi bankéřem a dlužníkem.

A „důvěru“, tu bankéři nikdy k dlužníkům neměli. Tak vznikl z dŮVĚRy „úvěr“.

Je tedy státní dluh tedy naším slibem pracovat?

Ano, vlády zadlužují naší zem kvůli nastavenému způsobu půjčování za úrok, vlády jsou k půjčkám nucené těmi, kdo kdysi dávno změnili model „peníze za udělanou práci“ - na model „peníze za slíbenou práci“.

A nahrazovali slib dlužníků stále virtuálnější podobou protihodnoty. Od zlata k bankovkám, krytým zlatem, k bankovkám krytým „prací národa“ (v podobě nemovitostí) až k dnešním papírkům, tištěným z libovůle těch, kdo mají v podobě elektronických číslíček na světových burzách ve svých rukách řízení cen základních potřeb (rýže, obilí, ropa a sdělovací prostředky). Vědí ale jako my, že tento systém ekonomiky končí.

Mají připravený plán, který není pro většinovou populaci zrovna vstřícný. Proto se musíme bránit. Postavit dluhovému hospodaření (ne)přítele, který dluhy přemění na „hodnotu vzduchu“.

Chyba je v základním nastavení samotné ekonomiky. Aby mohla fungovat, musí zdaňovat lidskou práci. Odvádíme daně pro řízení a zlepšování životního prostředí. Budiž.

Je také pravda, že lidé přemýšlením vytváří stroje a nástroje, které šetří lidskou práci. Stroj nahradí práci více lidí, ale: PRÁCI STROJŮ NÁŠ TYP EKONOMIKY NEZDAŇUJE.

A zde je klíč k řešení problému „státního dluhu“.

Stačí si uvědomit, že v historii nevybraná daň z práce strojů může představovat stejnou částku jakou je velikost státního dluhu.

Je pouze otázkou politické dohody, kdy vznikne potřeba a nutnost propojit státní dluh s opomenutým zdaněním práce strojů. Nejlépe ve stejné výši, protože opomenutí zdanění práce strojů vyžaduje samozřejmě i uhrazení úroků.

Po určité době jednání lze připustit, že částka státního dluhu roste stejnou rychlostí jako úrok z nevybrané daňové povinnosti z práce strojů, že je tedy možné obě hodnoty zastavit a vynulovat. (Jára Cimrman se raduje, konečně přišel s tímhle nápadem jako první….)

Ve skutečnosti jde o přehodnocení problému v našem myšlení, naučili jsme se vnímat „státní dluh“ jako faktické peníze, jako množinu práce, kterou je třeba ještě vykonat. Přitom samotný úrok není ani „slibem práce“, je jen ukázkou špatně nastavené práce s úrokem.

Jakmile si do hlavy vpustíme myšlenku, že státní dluh je nevybranou a nevybíratelnou položkou „daňové povinností strojů“ – pak vytváříme reálný myšlenkový mechanizmus, který mění dluh na hodnotu nuly. použitím absurdní, ale zároveň absolutně spravedlivé logiky. Nastavená ekonomika zdaňuje práci člověka, ale nezdaňuje práci stroje, který pracuje často lépe, vytváří více „zdanitelných hodnot“.

Prvním krokem na cestě „oddlužení státu“ je označení funkcí ručitele a věřitele a dlužníka, který půjčky sjednává.

a) Ručitelem státních dluhopisů je práce občanů.

b) Věřitelem je „tiskárna peněz“, tlak ekonomiky, postavené na „rezervní měně“ (na dříve i dnes relativní hodnotě dolaru), kterou si bez jakéhokoliv dovolení tiskne soukromá banka FED, řízená potomky královských rodů, sahajících až k počátkům křesťanství.

c) Dlužníkem je naše vláda, dovoluje si sjednávat půjčky, aniž bychom my, ručitelé splatnosti měli možnost do sjednávání půjček (státních dluhopisů) svým souhlasem zasahovat. Referendum vlády jen slibovaly a jiný nástroj „lid“ nemá.

A to musíme opravit. Stejným způsobem, jak to dělají dnešní výrobci peněz – použijeme dostupné právní nástroje na určení oprávněných původců státního dluhu a zároveň nabízím vizi, jak přeměnit státní dluh na potenciál růstu. (http://mustwatch.hztz.cz/film/zakladni-prijem-grundeinkommen/ )

Jak z toho ven?

1. Podáním a projednáním „Určovací žaloby“ se prokáže, že ŽÁDNÁ politická strana ani žádná vláda ve svém volebním programu neměla nic o tom , ŽE SI BUDE PŮJČOVAT PENÍZE prostřednictvím státních dluhopisů, kde pracující populace je rukojmím bez jakýchkoliv práv, ale s povinností splácet i úrok z půjčky, která vznikla neschopností vlád být dobrým hospodářem.

2. Osobní aktivitou občanů, kterým není lhostejný stav naší společnosti a neuvěřitelné zadlužování budoucnosti pro naše děti.

Čestné prohlášení občana se stane „hlasem neanonymní mlčící většiny“ !!

Ano, tento hospodářský a mravní chlív mohou změnit ve slušnou společnost jen ti, kdo se nestydí vystupovat na veřejnosti pod svým občanským jménem a adresou. Kdo pochopí, že systém postavený na byrokracii lze zničit nejsnadněji jejími nástroji.

Jak na to?

Musím navštívit tři pilíře moci nad námi, berňák, sociálku a zdravotní pojišťovnu. K tomu vyplním šablonu „čestného prohlášení“ (na www.nejsmeovce.cz ), nechám si ověřit podpis na listině Čestného prohlášení a odešlu DOPORUČENĚ jednu kopii na statistický úřad . To je vše. Zpoplatněné je pouze potvrzení na finančním úřadě (300 Kč), ověření podpisu 30 Kč a pošta. Vše jsem odzkoušel, neskenované listiny jsou na „ovčím webu“.

Na úřadech stačí jako důvod uvést, že si chcete vyřídit půjčku. Na to oni slyší….

Hydru byrokracie je vhodné zahltit ještě do voleb. Kopii čestného prohlášení lze vhodit i do volební urny.

A pak už se jen můžeme těšit, co naše „mlčící většina“ natropí ve volební situaci.

Bude nás aspoň milion?

Vhozením kopie svého Čestného prohlášení sice platnost „hlasu“ propadá, ale všichni víme, že kdyby mohly volby něco změnit, už by je dávno naši mocní zakázali.

Proč tyto dva kroky musí fungovat :

Protože politika i svět kolem nás se řídí veřejným míněním. A veřejné mínění „se vyrábí“ pomocí příběhů (zpráv), které se rozešlou skrze televizi celé lidské populaci. Některé zprávy jsou pravdivé, jiné vylhané, každý věříme tomu, co jsme zažili ve formě osobní zkušenosti. Ale pozor, do slov lze stálým opakováním vkládat i jiný smysl než ten, který platí pro naši zkušenost.

Lidé uvěří snadno tomu, čemu už věří ti ostatní okolo nich.

a) Je nutné vědět, že každá půjčka je slib, že budu pracovat tak dlouho, abych vrátil to, co jsem si půjčil. Úrok je povinnou odměnou tomu, kdo mi půjčil. Neměl by být povinnou součástí půjčky, může jej nahradit důvěra.

Ale:

Komu zrovna vy, kdo tohle čtete, důvěřujete tak, že mu půjčíte bez úroku např. 10 000? Jen tak, na podepsaném papírku?

b) Nezbytnou podmínkou pro smazání státního dluhu je splácení svých osobních a firemních dluhů.

c) Půjčky, které si půjčila naše vláda, ty ať si splatí nebo smaže sama.

Podrobný návod k použití:

1. Na serveru www.nejsmeovce.cz je od 1.3. 2010 šablona „Čestného prohlášení občana“ a kopie listin, dokazujících, že „to jde“. Můžeme pro záminkou „chci si vzít půjčku“ navštívit tři instituce, které nás drží „pod krkem“.

2. Čestné prohlášení (ČP) je právně způsobilá listina, musí obsahovat jméno, bydliště, číslo OP a závazek splácení osobní půjčky, pokud ji občan má.

3. V Čestném prohlášení je třeba uvést větu: Nebyl jsem vyzván ani připuštěn k účasti na rozhodování o potřebě státních dluhopisů. (šablona obě náležitosti má)

4. Vyplněnou listinu NEPODEPSANOU!! donesu na matriku libovolného městského úřadu s občanským průkazem. Po zaplacení správního poplatku 30 Kč podepíšu před příslušným pracovníkem úřadu své čestné prohlášení a on doplní další náležitosti.

5.Nechám zhotovit nejméně jednu kopii listiny a tu odešlu DOPORUČENĚ na adresu statistického úřadu v Praze: Český statistický úřad, Na padesátém 81, 10082 Praha 10, druhou mohu použít u voleb jako „hlas občana“, originály si ponechám.

Celá operace by neměla přesáhnout cca 350 Kč, když nepočítáme čas a vztek.

Stojí tato investice za reálnou naději pro oddlužení našich potomků?

POZOR!

Na server www.nejsmeovce.cz pak nebojácný, tedy vnitřně svobodný občan přidá své jméno a bydliště do databáze těch, co už své Čestné prohlášení odeslali. Na serveru najde také odkazy na videa o historii peněz a o možném zcela jiném uspořádání lidské společnosti.

POHOV…..

Své úsilí a svůj podpis vložte po důkladném zvážení stavu společnosti, ve které žijeme, je na čase spustit ty „boží mlýny“.

Podpis člověka (nejen na právním dokumentu) má hodnotu jeho inteligence.

Je to na nás, přátelé…, štěstí pro další generace, ale i pro nás samotné za tu trochu námahy a peněz snad stojí….

….můžete tuto informaci přeposílat, můžete i dál čekat, až co udělá soused. Samo se nic nezlepší, kapři si rybník nevypustí…….

Doplnění editora

Oceňuji sice snahu autora nějak se vypořádat s problémem zadlužení země "od spodu", ale považuji celý nápad za nerealistický.