Nad knihou Harry Potter

Stará pravda říká, že než člověk něco odsoudí, měl by to osobně poznat.

Čtu rád a hodně. Především česky. A nejraději před spaním. Ale my v zahraničí máme k českým knížkám poněkud omezený přístup. Doma sice udržuji knihovnu, ale ta obsahuje omezený počet kusů, a jednou dojde k tomu, že všechny jen trošku čtivé knížky už byly přečteny, některé dokonce několikrát a některými jsem se nedokázal prokousat a i v nouzi nejvyšší jsem je odkládal po přečtení několika kapitol. Co teď? V takové situaci jsem se ocitl nedávno. Marně jsem v regálech pátral po něčem, co by mě ještě upoutalo. A pak, v hladu po novém čtení jsem vytáhl knížku, kterou bych jindy přešel. Ano, byl to Harry Potter a kámen mudrců.

Začetl jsem se. Ten večer jsem četl asi do tří. Stejně tak i druhou a třetí noc. Přiznám se, že mne to zaujalo. Otevřel se mi kouzelný svět kouzelníků. Svět stvořený spisovatelkou s velkou fantazií. Ta kniha má nejenom spád a logiku a děj, který se nedá předem uhádnout. Ta kniha je napsaná tak, že zaujme desetileté děcko stejně jako padesátiletého dědka. To je umění.

Ráno jsem manželku překvapil, když jsem ji v nějakém dialogu nazval mudlou. "Co to je?", ptala se. "Ty nevíš, co to je mudla?" A pak jsem triumfoval, i když to ode mne nebylo fair, protože jsem to před dvěma dny taky nevěděl: "No tak vidíš. Jenom mudlové nevědí, co je mudla." Začal jsem zkrátka rozlišovat mezi kouzelníky (což jsem si v duchu transponoval na lidi tvůrčí a s fantazií) a na ty ostatní - prostě mudly.

Napadlo mne, že knížky jako Harry Potter jsou v dnešní době celkového úpadku kultury a kultivovanosti velmi potřebné. Na rozdíl od všudypřítomné americké takykultury doslova burcují vlastní fantazii a představivost. Přitom zůstávají vkusné. Rozlišují dobro a zlo, ale ne tak primitivně, jako současná hollywoodská produkce.

Skoro bych nevěřil, že to knihu napsala žena. Ženy nemívají velkou fantazii - nechť mi prominou.

Takže jen tak dál, paní Rowlingová. Ty astronomické honoráře za své knížky si, myslím, zasloužíte.