Kdo ovládá české soudnictví?

Uznal argument obžaloby, že ten, kdo vydává Mein Kampf, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu propagace hnutí potlačujících lidská práva. V původním rozhodnutí soudu ale chyběl seznam skupin, které měly být knihou inspirovány. Nižší soud tedy nedostatečně prokázal, že k propagaci došlo. Zítko v podstatě vyhrál na základě technického nedostatku.

Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil a nařídil nové vyšetřování. (Viz článek Trest za Mein Kampf byl zrušen v iDnes.)

V těchto dnech proběhlo druhé kolo honu na čarodějnice. Referuje o tom Mladá fronta v článku Za Mein Kampf padl nový trest. Protože ale ani v Hurvínkově není možné odsoudit člověka dvakrát za tentýž zločin, přišla žaloba s úplně novým obviněním. Zítko prý vydáním knihy hanobil židovský národ. V knize je totiž mimo jiné věta: "Pokud by Židi žili na světě sami, utopili by se ve špíně a svinstvu." Soud s tímto obviněním vyrukoval až při čtení rozsudku a odsoudil nešťastného Zítka ke dvaadvaceti měsícům podmíněně.

Nemám právnické vzdělání, ale na celém případu nechápu několik věcí. Snad mi čtenáři pomohou s odpovědí.

• Když Nejvyšší soud vrátil případ nižší instanci, proč nepokračovalo vyšetřování jednou vytyčeným směrem? Proč nedoplnili do obvinění seznam neofašistických skupin a nepokračovali obviněním podle původního paragrafu? Zvlášť když Nejvyšší soud v podstatě uznal argument žaloby. Byl to snad slabý důkaz?

• Podávají-li to noviny nezkresleně, pak nové odsouzení podle jiného paragrafu prý překvapilo i Zítkova obhájce. Ten o tom vůbec nevěděl. Jak je možné, že až do čtení rozsudku nebyla obhajoba seznámena s proviněním? Je přeci prvním a základním předpokladem soudu, že obviněný musí přesně znát celou žalobu.

• Komu záleželo na pokračování tohoto kafkovského případu? Kdo si přeje, aby byl Zítko exemplárně potrestán, a proč? Má to být zastrašení možných následovníků? Podotýkám, že i v politicky korektní Kanadě lze v každém knihkupectví koupit Mein Kampf. Bez vysvětlivek.

Vzpomínám si na dialog Horníčka s Werichem (znalci jejich vystoupení nechť mi prominou, slyšel jsem to naposledy před patnácti lety):

W: Já teď čtu Švejka.
H: Tázavě se dívá
W: No ne, já ho četl už mockrát. Ale teď ho čtu s vysvětlivkami. Pane, já teprve teď vidím, o co jsem přišel. Tak například v místě, kde Hašek líčí, jak poručík Lukáš vede psa ulicí Na příkopech, tak u té ulice je číslíčko a u toho číslíčka jsem si ve vysvětlivkách přečet': ulice Na příkopech - ulice v Praze 5. A je jasno.
H: Je jasno.
W: Mně se na tom líbí ten optimismus těch nakladatelů, že co čtenář - to blbec.

Dostáváme se zase do časů optimistických nakladatelů? Anebo spíše do časů optimistické vlády, která očekává, že co čtenář, to blbec? Anebo je za tím něco jiného?