Státní teror pozastaven pokračuje

198 dnů státního teroru, kdy policejní těžkooděnci rozráželi beranidlem dveře, aby zatkli skupinu mladých, jejichž jediný zločin byl, že se sešli. Ale nebyli nikde vidět, když jejich policejní prezident v hotelu chlastal na privátních narozeninách mafiánského kmotra.

198 dnů s nasazenými náhubky symbolizujícími podřízení se.

198 dnů, kdy jsme nesměli od večera do rána ven.

198 dnů domácího vězení, kdy děti nechodily do školy.

198 dnů, kdy staří lidé umírali steskem po příbuzných, či zanedbanou péči a po smrti nemohli být ani důstojně pohřbeni.

198 dnů, kdy si člověk nemohl koupit ponožky, boty nebo košili.

198 dnů, kdy nemohl navštívit holiče nebo pedikůru.

198 dnů, kdy nesměl navštívit posilovnu či kurzy jógy, solárko nebo saunu, ačkoliv právě tyto aktivity posilují imunitu.

198 dnů bez jediného posezení v hospodě nebo návštěvy kina, koncertu, taneční zábavy či divadla.

198 dnů bez možnosti se seznámit a navázat vztah.

198 dnů, kdy jsme si nemohli ani zazpívat, nedej bože zatancovat.

198 dnů, kdy se nesmělo na hory, lyžování, sáňkování a bobování bylo trestné.

198 dnů (ve skutečnosti mnohem více), kdy nás veřejnoprávní televize krmí 24 hodin 7 dnů v týdnů záběry nemocnic a osob v atom-bordelech, statistikami pozitivně testovaných (což oni tvrdošijně nazývají "nakažených") a mrtvých.

198 dnů, kdy zázrakem zmizela chřipka, angína, nachlazení či jakákoliv jiná nemoc a zůstal jen všemocný covid. Covid, který se u 90 % populace ani neprojevil.

198 dnů buzerování státní moci, která nemá v historii civilizací podobu.

Jen těžko bychom hledali v minulosti paralelu toho, čím jsme prošli. Ani v dobách nejtěžšího stalinského či fašistického teroru nebylo zakázáno se sejít, pokecat, napít se, koupit si košili, či navštívit staré rodiče.

Včera, po dlouhém hádání se vládních papalášů, se nepodařilo pokračování státního teroru obnovit. Jednání jsem nesledoval, nemám na to žaludek, pouze z novinových útržků jsem pochopil, že pro pokračování stanného práva bylo hnutí ANO a ČSSD. Ostatní strany se nebyly schopny dohodnout, chvíli byly pro s podmínkami, chvíli proti, nakonec do toho hodil vidle Tomio Okamura, který se odmítl připojit ke kňučení jednoho z „opozičních“ lídrů, aby teror pokračoval ještě aspoň 14 dnů. Babiš se pokoušel vyhrožovat mrtvými, něco v tom smyslu, že každý, kdo hlasuje pro ukončení stanného práva, tím zabije blíže nespecifikovaný počet nešťastníků, ale jeho vyhrůžky tentokrát padly do hluchých uší.

Musíme si uvědomit, že ONI s námi vedou válku. Není to regulérní válka. V dřívějších dobách se vedla válka mezi národy. Jejím cílem byl většinou územní zisk, získání otroků nebo jiná výhoda, především ale válka řešila zničení zboží z nadvýroby a kontrolu populace. Bohužel od objevu jaderných zbraní už válka mezi národy není možná, protože by neměla vítěze. To si ONI dobře spočítali. Tak to řeší novými formami války, jejich podstatou je, že se linie fronty posunula. Vlády bojují proti vlastním lidem. Proti těm, kteří je zvolili. Proti těm, které by měli chránit. Cílem už není územní zisk, ale pouze decimace obyvatelstva. Cokoliv, co je oslabí, rozhodí, izoluje, otráví. A tak se jako zbraň používá migrace kobylek, podpora LBGT, 5G sítě a poslední roky i laboratorně připravené viry, které sice (zatím) nejsou příliš smrtelné, ale při patřičně vedené propagandě udržuji populaci ve strachu a izolovanou. Kdo se bojí, nezlobí.

Teď museli trošku upustit páru. A tak stanné právo po 198 dnech končí.

Nevím to jistě, ale podezřívám z tohoto drobného vítězství rozumu dopisovou akci Jana Mrcasíka. Psali jsme o tom 26.1. To byl den akce. Šlo o to, zasypat sekretariáty stran dopisy ve stejném duchu. Něco jako „nepodpořím žádnou stranu, která prosazuje lockdown“ a podpis.

Já sám jsem poctivě napsal, podepsal, nalepil známky a odeslal tento dopis deseti stranám. Přišlo mě to na 180 Kč, ale za tu srandu to stálo. Nevím, kolik dopisů jednotlivé strany dostaly, žádná se nepochlubila. Asi jich nebyly koše (bohužel), ale asi jich bylo dost na to, aby vzbudily určitou pozornost. Prasátka ve vládě se bojí jediné věci. Že by mohla být odstavena od korýtek. Pro ten strach jsou ochotná udělat cokoliv, i prodat vlastní matku. Takže si opatrně myslím, že ty dopisy pomohly.

Byla to drobné vítězství, vyhráli jsme bitvu, ale ne válku. Sadistickým grázlům ve vládě lockdown neskutečně zachutnal. Plní několik funkcí: zakrývá úžasnou neschopnost, nekompetentnost, zmatenost, hloupost, omezenost a přizdisráčství těch magorů v šedých oblecích a toho mega-magora v červeném svetru, vytváří dojem, že něco dělají, dále odvádí pozornost od strašlivého zadlužení státu, legalizuje mnohamilionové nebo spíše miliardové zakázky bez výběrových řízení na zbytečné nákupy a služby od spřátelených a rodinných firem politických grázlů, vede k debilizaci národa a nedovzdělání mladých, kteří tak díky covidu budou – až dospějí - úžasně tvárný materiál, zabíjí staré, čímž snižuje částky potřebné na důchod, s mrtvými odchází jejich moudrost, zkušenosti a historická paměť, takže budou schopni lépe „vysvětlovat“ minulost, vyvolává manželské krize a následné rozvody z důvodu ponorkové nemoci a neumožňuje navázat nové vztahy, národ tloustne a nesportuje, což se brzy projeví na celkové úmrtnosti, krásně likviduje střední třídu a OSVČ, drobné podnikatele, takže zůstane jen několik největších, odvádí pozornost od jiných palčivých problémů, takže lidi nemají čas myslet na migraci afrických kobylek či instalace G5 sítí, a našly by se jistě ještě další výhody.

Takže počítejme s tím, že lockdowny se brzy vrátí. Vládní grázlové si vyzkoušeli, kam až mohou zajít, a zjistili, že řečeno slovy klasika „sky is the limit“. Jinými slovy, mohou cokoliv. Necháme si nasrat na hlavu a ještě se mezi námi najdou takoví, kteří volají více, prosím. Zjistili, že je úžasné vystrašit lidi tak, že 40 % národa se stane dobrovolnými udavači schopnými udat souseda za návštěvu příbuzných nebo zavolat policii na někoho, kdo nemá nasazený náhubek předepsaným způsobem.

Přesto si myslím, že by dopisové akce měly pokračovat a měly by se rozšířit. Těch dopisů potřebujeme fakt hodně. Je to v současné době naše jediná zbraň.

Nic nekončí. Jede se dál močálem černým kolem bílých skal

Zpráva v médiích v neděli v 17:30:

Vláda v neděli schválila vyhlášení nového nouzového stavu na základě žádosti hejtmanů. Prodloužení stávajícího nouzového stavu Sněmovna ve čtvrtek neschválila. Jedinou možností, jak v něm pokračovat i po neděli, je podle premiéra Andreje Babiše (ANO) právě žádost hejtmanů.

Já se už tomu nemohu ani smát. Pořád se mi zdá, že to je jen ošklivý sen, že se ráno probudím a svět bude zase normální. Ale není to sen. Tenhle špageti western obsahuje všechny prvky tragi-komedie: Blbost a omezenost hlavních protagonistů spolu s bezradností, přizdisráčtstvím a bohužel mocí ničit naše životy. Je neštěstí, když hňup dostane moc nad národem, ale ještě horší je to, že státní správa a vláda to hňupství doslova přitahuje a pěstuje. Co s tím?