Solženicin a Sacharov v SSSR – Soral a Dieudonne ve Francii

V případě Bedose soud prohlásil, že „každému čtenáři bylo dokonale jasné, že dotyčný sloupek byl záměrně provokativní“.

To vede k otázce, jestli nebyl Dieudonne dostatečně provokativní, nebo jestli byl příliš provokativní. Buď jak buď je zatraceně jasné, že někteří ve Francii jsou si rovnější, než ostatní.

Ne že by mi bylo nějak obzvláště líto Marine LePen, která na rozdíl od svého otce dělala co mohla, aby byla režimem akceptována jako „jedna z nich“. Zapojila se do povinného nadávání na islám, což je nyní „de riguer“, po operaci pod falešnou vlajkou Charlie Hebdo, a také se lísala ke všemocné francouzské sionistické lobby. To evidentně není dostatečné podlézání, jak je patrné s faktu, že ani ona, ani její strana nebyly pozváni na megademonstraci „Je suis Charlie“.

Mezitím Alainu Soralovi hrozí pokuta 250,000 euro (1/4 milionu!), za to, že se vyfotil při ukazování nyní slavné „quenelle“ v památníku hokokoustu v Berlíně.

Na tomto případě je neúžasnější to, že toto gesto nebylo nikdy zakázáno žádným soudem. Vlastně nebylo ani nikdy definováno. Zde stačilo jen několik výroků šéfů hlavních francouzských židovských organizací, kteří prohlásili, a nedělám si srandu, že je to „obrácený nacistický pozdrav“ a „sodomizace obětí shoah“ (tento výraz znamená v hebrejštině „katastrofa“ a ve Francii je používán i ve smyslu „holokoust“). Zločin byl definován, kacířství odsouzeno!

Francie samozřejmě nemá nic takového, jako první dodatek, ale aspoň teoreticky se předpokládá, že projev je svobodný, pokud není ilegální. V tomto případě by měl Soral logicky vyhrát, ale vzhledem k tomu, jak pevně byly francouzské soudy ovládány sionistickou lobby, může se stát cokoliv.

Ironií je, že zatímco židovské organizace tvrdí, že „quenelle“ symbolizuje „sodomizaci obětí shoah“, dochází každý den skutečně ke spoustě sodomizací v památníku holokoustu v Berlíně: je to dobře známé místo setkávání homosexuální komunity. Pokud o tom kdokoliv pochybuje, nechť si klikne sem a podívá se na krátké video vytvoření E&R o tom, co se na tomto místě odehrává (překladu netřeba!). Se sodomií spojované gesto je očividně mnohem více urážlivé, než skutečný akt sodomie. Ověřte si to…

Kdyby toto vše nebylo tak děsivé a smrtelně vážné, bylo by to veselé. Ale není – ukazuje to, že režim ve Francii se nezastaví před ničím, aby rozdrtil moderní francouzský odboj. Vlastně protože ani Soral, ani Dieudonne nevykazují žádné známky toho, že by ustoupili, je pravděpodobné, že je, nebo jejich stoupence, čeká v dohledné budoucnosti nepodmíněný trest.

Nedávno došlo již k několika naprosto bezprecedentním událostem. Nejvyšší soud ve Francii zakázal show Dieudonne (na základě rizika pro veřejnou bezpečnost!) a nyní je zakázán také prodej DVD s touto show (není jasné, na jakém základě). To je poprvé ve francouzské (evropské) historii, kdy je zakázána *show* (ačkoliv nikdy neexistoval jediný případ show Dieudonne, která by vedla ke střetům, či o to méně k hrozbám pro veřejnou bezpečnost!). Netřeba říkat, že to tuto (vynikající!) show zviditelnilo, takže ji lze najít po celém YouTube (viz zde a zde). Internetová stránka hnutí Rovnost a usmíření je pravděpodobně dalším cílem cenzury francouzského režimu.

Ale to není to nejděsivější.

*Skutečně* děsivým je, že v zemi, která silně věří, že Voltaire kdysi řekl „nesouhlasím s vámi, ale budu se bít na smrt, abyste měl právo to říkat“ (nikdy to neřekl!), zřejmě nikoho nezajímá, že v sázce není „dobrý“ humor proti „špatnému“ humoru, ale samotná svoboda projevu, samotný koncept svobody. Miliony „Charlie“ fňukají nad zjevnou operací pod falešnou vlajkou, ale když dva muži jsou krutě a ilegálně pronásledováni celým státním aparátem – dívají se všichni jinam. Zde bych rád ocitoval krásná slova Yehudy Bauera, který řekl:

Nebudeš obětí
Nebudeš pachatelem
A především
Nebudeš kolemstojícím

A přesto většina francouzských intelektuálů, spisovatelů, novinářů, stranických vůdců, sociálních vůdců a všech ostatních zůstává zticha a silně se pokouší dívat jinam, nebo aspoň najít nějaký důvod, jak obvinit Sorala a Dieuda z toho, co je jim činěno. Co se týká médií – ta žvaní o „právu na rouhání“, ale evidentně je toto právo používáno, jen když jsou cílem náboženství. A přesto, paradoxně, Dieudo a Soral vyhrávají, stejně jako vyhrávali Solženicin a Sacharov proti sovětskému režimu: donutili Kreml jednoho z nich vyhnat (Solženicina) a druhého přimět emigrovat (Sacharova). A tím ukázal svoji skutečnou nelítostnou tvář, ale také svoji slabost a paranoiu. A přesně toto nyní dělá francouzský režim.

Pronásledováním dvou mužů z jasně ilegálních a absurdních důvodů ukazuje sionistický režim ve Francii svoji skutečnou nelítostnou tvář a paranoiu. Když premiér jaderně vyzbrojeného člena Rady bezpečnosti OSN otevřeně vyhlásí „válku“ komikovi za triviální gesto, víte s jistotou, že jeho legitimita je založena na podvodu a že jeho schopnost oblbovat lidi mizí.

Když sovětský režim pronásledoval Solženicina a Sacharova, měli v SSSR jen velmi malou podporu. Stejně jako ve Francii dnes se většina lidí raději dívala jinam, nebo z jejich nepříjemné situace vinila je. To je smutný lidský způsob, jak se vypořádat s kognitivní disonancí, kdy se nechává někdo nevinný trpět, aniž by byl bráněn. A přesto zhruba během deseti let sovětský režim zkolaboval, především proto, že nikdo k němu neměl žádný respekt. Jsem naprosto přesvědčen, že totéž se stane také ve Francii.

PS: než mne někdo z přemýšlivých horlivých dobráků obviní z toho, že jsem řekl něco, co jsem nikdy neřekl, dovolte mi vyjasnit, že nesrovnávám osobnosti, hodnoty nebo činy Solženicina, Sacharova, Sorala či Dieudonneho. Jen říkám, že jako někdo, kdo žil za studené války a tyto události si pamatuje velmi dobře, poznávám tentýž vzorec. To je vše.