Zlato centrálních bank: Historie tichého vyvlastňování (II)

Podle jeho výpočtů byla poptávka po tomto kovu v posledním desetiletí o v průměru 2,300 tun vyšší, než uváděla oficiální čísla Světové rady pro zlato a dalších uznávaných organizací (8). A nabídka zlata ze strany nově vytěženého kovu a odpadu evidentně pro pokrytí reálné poptávky po zlatě ve světě nedostačuje. Existuje jakýsi tajný zdroj zlata, zajišťující uspokojování neuváděné poptávky přibližně ve výši 2,300 tun ročně. Podle názoru E. Sprotta se chybějící množství zlata dostává na trh z trezorů centrálních bank. Na počátku nového tisíciletí došlo k takovým dodatečným dodávkám z centrálních bank vyspělého světa – USA, západní Evropy, Japonska – a také z mezinárodních organizací majících vlastní zlaté rezervy – Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka. V prvních deseti letech 21. století se celkové zásoby zlata deklarované centrálními bankami a mezinárodními organizacemi, v jejich oficiálních údajích, výrazněji neměnily a činily 23,000 tun (9).

Má-li Sprott pravdu, tak z toho plyne, že centrální banky vyspělých zemí měly zlaté rezervy pro uspokojování dodatečné neuváděné poptávky jen na deset let. Tedy, podle všeho, někdy kolem r. 2011 byly trezory centrálních bank zemí patřících do „zlaté miliardy“ prázdné. A nyní je rok 2013. Přičemž nesmíme zapomínat, že již na počátku století byly tyto trezory již poloprázdné, což vyplývá z výše uvedených odhadů Verenosa. Již v r. 1998 mimo centrální banky obíhala téměř polovina oficiálních zlatých rezerv všech centrálních bank. Tedy dejme tomu, že v r. 2001 se z 23,000 tun oficiálních rezerv centrálních bank zóny „zlaté miliardy“ nacházelo v trezorech skutečně jen 11,500 tun. A toto zlato by stačilo na pokrývání dodatečné neuváděné poptávky, v nejlepším případě, na pouhých pět let. Takže trezory „zlaté miliardy“ musely být prázdné ne až v r. 2011, ale již v r. 2006. Záhadná mystika!

6. Kradou nejen svoje, ale i cizí zlato

Mystika zmizí, když připomeneme, že centrální banky některých zemí mají ve svých trezorech uloženo nejen zlato, které se objevuje v jejich bilancích, ale i zlato patřící cizincům (především centrálním bankám a ministerstvům financí ostatních zemí). Nicméně úschovou se zabývají i soukromé struktury, především velké banky. V souvislosti s historií ohledně plánů na repatriaci zlata ze zahraničí do Německa jsme zjistili, že z celkového množství oficiálních rezerv tohoto státu, činících zhruba 3,400 tun, jsou více než 2/3 uloženy v zahraničí, konkrétně 1,536 tun ve Federální rezervní bance New York, 374 tun v Banque de France a 450 tun v Bank of England.

A nyní se zkusíme podívat na problém zahraničního zlata z druhé strany – ze strany těch zemí, které hrají roli „strážců“, či „skladníků“. Takových velkých „strážců“ není ve světě mnoho. Jsou to opět USA, Británie, Francie, a také Švýcarsko. Přičemž v posledně uvedené zemi plní funkci „strážce“ nejen její centrální banka (Švýcarská národní banka), ale také Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS) nacházející se na jejím území. V tomto krátkém seznamu připadá lví podíl veškerého zahraničního zlata na dvě země – USA a Británii (viz tabulka).

Zlaté rezervy, nacházející se v úschově v USA a Británii (k 1. říjnu 2012, metrické tuny)

USA a Británie skladují v trezorech Federální rezervní banky New York a Bank of England zahraniční zlato v objemu více než 11,000 tun. Je pozoruhodné, že Británie má zahraničního zlata více než 16 krát více, než vlastního, a v USA zahraniční zlato představuje ve vztahu k vlastním rezervám 76%. V Bank of England je uloženo zlato z různých zemí, patřících do Commonwealthu (Austrálie, Kanada, Indie a další). Bank of England dnes hraje velkou roli nejen v zemích Commonwealthu, ale také v kontinentální Evropě. Například Rakousko má v Bank of England uloženo 95% zlatých rezerv. V Bank of England ukládají své zlato také organizace, které jsou nazývány Bullion banks (soukromé banky pracující s fyzickým prutovým zlatem). Část zahraničního zlata je v Bank of England uložena na základě dohod o úschově, přičemž zahraniční klienti za tuto službu platí. Část zlata je uložena na depozitních účtech, které jsou úročeny (11).

Aby bylo možné pokračovat ve hře se zlatem, musely monetární instituce zemí „zlaté miliardy“ vztáhnout ruku nejen na vlastní zlaté rezervy, ale i na zlaté rezervy, které jim byly svěřeny ostatními zeměmi. Není těžké spočítat, že množství zahraničního zlata v trezorech newyorského Fedu a Bank of England pro pokrytí dodatečné neuváděné poptávky po zlatě ve výši 2,300 ročně stačilo přibližně na 5 let. Samozřejmě je třeba ještě zohlednit zlaté rezervy cizinců, uložené ve Švýcarsku, Kanadě a Austrálii. Nelze vyloučit, že do zlatých hrátek monetárních institucí zemí „zlaté miliardy“ mohly být dobrovolně-povinně zapojeny i centrální banky řady zemí mimo zónu „zlaté miliardy“ (12). S přihlédnutím k těmto zlatým rezervám může „zlatá hra“ centrálních bank pokračovat ještě rok-dva. Přesně tohoto názoru je Eric Sprott a řada dalších expertů na zlato.

7. „Zlatá hra“ může skončit již zítra

„Okamžik pravdy“ může přijít dokonce ještě dříve, než předpovídá Sprott. Proč? Protože, podle mého, ve svých výpočtech nezohledňuje, či nezohledňuje dostatečně, některé přitěžující okamžiky, související jak s poptávkou, tak s nabídkou na světovém trhu se zlatem.

První okamžik. Rychle roste poptávka po zlatu ze strany Číny. Míra přírůstku u dovozu zlata do Číny je bezprecedentně vysoká. Pokud v r. 2009 činil dovoz zlata do Číny přes Hong Kong (podle oficiálních statistických údajů Hong Kongu) 45 tun, v r. 2011 činil 431 tun a v r. 2012 přesáhl 834 tun. V rámci své zlaté politiky Čína hodlá nákupy zlata na světovém trhu i nadále navyšovat. Tyto nákupy slouží k uspokojování rostoucích potřeb šperkařství, rostoucí investiční poptávky a navyšování státních rezerv. Sprott ve svých výpočtech zohlednil i „čínský faktor“, avšak poměrně ho podcenil.

Druhý okamžik. Po skončení první vlny finanční krize začaly mnohé centrální banky aktivně nakupovat zlato na světovém trhu. Počínaje rokem 2009 se centrální banky na celém světě staly poprvé po pětadvaceti letech z čistých prodejců čistými kupujícími zlata. Čisté nákupy zlata centrálními bankami činily v r. 2011 430 tun, v r. 2012, podle předběžných odhadů, mohou přesáhnout 500 tun (13). Za těmito celkovými čísly se ukrývá aktivní nakupování zlata centrálními bankami takových zemí, jako Mexiko (čisté nákupy v r. 2011 98,8 tun), Rusko (94.4 tun), Turecko (79.3 tun), Thajsko (52.9 tun), Jižní Korea (40.1 tun), Kazachstán (14.9 tun). Přestože centrální banka Číny od r. 2009 výši svých rezerv neměnila, je známo, že je hlavním kupujícím zlata na světovém trhu. Oficiální čínská statistika tyto aktivity Čínské národní banky zakrývá.

Třetí okamžik. Na něj upozorňuje sám Eric Sprott ve svých posledních publikacích. Jde o prudký pokles nabídky zlata ve formě kovového odpadu. V průměru činila nabídka v prvním desetiletí 21. století 1,700 tun, ale nyní poklesla na polovinu. Průměrná roční nabídka zlata kvůli tomu poklesla na 850 tun (14).

Čtvrtý okamžik. Reálné požadavky či plány řady zemí světa na repatriaci zlatých rezerv ze zahraničí. Německo již vede rozhovory o navrácení svého zlata z USA, Británie a Francie (celkem 2,360 tun). Přípravy na repatriaci svého zlata ze zahraničí začaly i Holandsko, Švýcarsko, Ekvádor, Ázerbájdžán. Kampaň za navrácení zlata domů může přerůst v paniku, která zachvátí desítky států (podle některých zpráv jen v trezorech newyorského Fedu je zlato patřící 60 zemím)…

Takže lze tvrdit, že dnes probíhá konečné vyčištění depozitářů centrálních bank zemí patřících do zóny „zlaté miliardy“. Zlato může dojít každou chvíli. Možná, že již došlo. Jednou ze známek tohoto jsou i stále častěji propukající skandály s tak zvaným „wolframovým zlatem“. Panuje silné podezření, že ho „vymysleli“ nikoliv Číňané (jak tvrdí některá média), ale jistí vlastníci centrálních bank „zlaté miliardy“. Je těžké si představit, co všechno mohou ještě tito vlastníci vymyslet, aby udrželi iluzi o existenci zlata v trezorech centrálních bank. Skandál uzrává. A bude mít globální ekonomické a politické následky.

Poznámky:

8. Eric Sprott: „Západní centrální banky již prakticky žádné zlato nemají“, Goldenfront.ru (24. října 2012).
9. Je třeba uvést menší výhradu: oficiální zlaté rezervy USA se formálně nachází v bilanci nikoliv centrální banky (Federálních rezerv), ale ministerstva financí. Nicméně v bilanci amerických federálních rezervních bank je zrcadlový obraz tohoto zlata, ve formě papírových stvrzenek nazývaných „zlaté certifikáty“. Proto lze s jistou licencí mluvit i o „zlatě Fedu“. Tím spíše, že podle některých verzí se zlato vrátilo z amerického ministerstva financní do bank Fedu, odkud bylo vzato v r. 1933 na příkaz prezidenta F. Roosevelta. Někteří experti si myslí, že navrácení zlata proběhlo na požadavek bank Fedu, kterým americká vláda dlužila obrovské částky peněz.
10. Alistair MacLeod. Zlato Bank of England – pochyby zůstávají. Goldenfront.ru (4.2.2013).
11. Autor nedávno zveřejněného článku o zlatých rezervách nacházejících se ve správě Bank of England si myslí, že výše těchto rezerv, uváděná v oficiální statistice, (5,378 tun) je nižší. Alistair MacLeod, Zlato Bank of England – pochyby zůstávají. Goldenfront.ru (4.2.2013).
12. například v září 2012 byly zaregistrovány synchronní prodeje zlata centrálními bankami řady zemí mimo zónu „zlaté miliardy“, které do té doby své zlaté rezervy navyšovaly. Šlo o Mexiko, Českou republiku, Rusko, Bělorusko a Kazachstán. Analytici v této operaci spatřují podporu americkému dolaru. Právě v září 2012 začala třetí fáze „kvantitativního uvolňování“ amerického Fedu, kdy na trh bylo vrženo velké množství americké měny, která byla použita k nákupu aktiv po celém světě „potřebnými“ bankami. Pravděpodobně se za tyto dolary pořídilo i zlato.
13. 14. února 2013 byly zveřejněny údaje Světové rady pro zlato o nákupech zlata centrálními bankami za minulý rok. Ty činily 534.6 tun. To je nejvyšší údaj od r. 1964 (stránka World Gold Council).
14. Eric Sprott: „Hrozí krach, z nabídky zlata zmizelo 850 tun“, Goldenfront.ru (18.2.2013).