Vietnamci žerou psy

Podle Blesku se případ udal takto: Za majitelkou psího útulku, 36letou Marii Lokingovou, přišla jakási Monika Kollařová, že by chtěla většího psa. Marii Lokingové se Kollařova nezdála (proč neposlouchala své instinkty?), přesto jí vydala černého křížence labradora, psa Rufa.

Co zřejmě udělala, ji došlo až ve chvíli, kdy viděla, jak Kollařová odjíždí se psem dodávkou, kterou řídil Vietnamec.

Spolu s přáteli se v některém z příštích dnů vydala psa hledat. V herně u tržnice narazila na Kollařovou a ta jí prozradila, že psa prodala za 400 korun Vietnamcům. A že Vietnamci mají statek v obci Srbov.

Když Lokingová spolu s přáteli dorazila ke statku, Vietnamci je uviděli. Naložili rychle do auta nějaké pytle a odjeli. Hlídač statku prozradil, že v pytlích byly i zbytky Rufa. Uvnitř statku našli jeho obojek. A ve vodní nádrži blízko rozpadajícího se statku našli igelitový pytel, ve kterém byla hlava krávy a psa.

Dále ve statku našli místnost, která zjevně sloužila pro porcování masa, a mrazicí boxy plné pytlů s masem. Vše neuvěřitelně špinavé a zanedbané. Z patra polozbořeného statku na ně smutně koukali dosud živí psi. Koukněte se na obrazovou dokumentaci v článku v Blesku.

Podle lidí v okolí jde o ilegální jatka Vietnamců. Prý se jim ztratilo už vícero psů a drobného zvířectva.

Věc je, myslím, jasná. Není to poprvé, kdy byly šikmoočky u nás přistiženy při zabíjení psů na maso. Samozřejmě s tím nesouhlasím! Ale než pustíme z řetězu emoce a budeme volat po okamžitém vyhoštění našich asijských spolubydlících a po trestech pro ně, uvědomme si následující (budu teď dělat ďáblu advokáta):

Asiaté jedí psy. Také kočky a dokonce i krysy, potkany a další havěť. Je to jejich kultura. Může se nám to líbit nebo ne, ale oni to stejně dělat budou. Považují to za normální.

Druhý argument: My, kteří křičíme, hanba jim!, bychom měli stejně vehementně křičet před každými jatkami. A to už nemluvím o košer zabíjení, které vyniká barbarskou krutostí, a o kterém se nemluví vůbec. Je snad rozdíl, zabije-li se pes nebo prase či kráva? Všechno to jsou živí tvorové, kteří cítí. Prasata prý jsou snad i inteligentnější než psi. Dají se vycvičit a budou stejně věrní a zábavní jako psi. A pokud jste se někdy podívali zblízka do oka krávy, museli jste si všimnout, jak hluboké a krásné má oči. Viděli jste někdy, jak se kráva dokáže starat o své telátko? Jak krásně se k němu chová? Jsem si jistý, že cítí stejnou mateřskou lásku jako lidé.

Proč odsuzujeme zabíjení psů a zavíráme oči nad zabíjením vepřů, krav a (nesmím zapomenout) drůbeže? Jen proto, že je to u nás zvykem? Z pohodlnosti?

Jsem obecně proti zabíjení zvířat na maso. Ne, to není přesně řečeno. Jsem proti industrializovanému a hromadnému zabíjení zvířat jen proto, aby na pultech v Tesku mohly být krásně zabalené, čisťounké růžové kotlety. A hlavně jsem proti hromadným chovům a přepravě hospodářských zvířat.

Když nějaký hospodář čas od času porazí krávu nebo zabije králíka či slepici – není to sice něco, nad čím bych jásal, ale jsem ochoten to přejít mlčením. Jsou to hospodářská zvířata a co existuje lidská společnost, člověk to prostě dělal. Líbí se mi (a teď nevím, který národ nebo náboženství to praktikuje), když se člověk zvířeti před jeho zabitím omluví, zvíře pohladí a zabití pak provede rychle, aby zvíře netrpělo.

Máme tady v Kanadě mocnou komunitu Asiatů ze zemí jako jsou Čína, Vietnam, Korea a další podobné. Přemýšlel jsem nad tím, jak je možné, že zdejší noviny nikdy podobný případ nezaznamenaly. Že by tady byla hodnější, civilizovanější sorta Asiatů? Že by zdejší Vietnamci psy nejedli?

Myslím, že to dělají. Akorát se o tom nesmí psát a mluvit. Přivírají se nad tím obě oči.

Politická korektnost v Čechách sílí den ode dne. Toto, tento případ, je zřejmě jeden z posledních témat, které ještě není tabu. Počítejte s tím, že o podobných věcech budete slýchat stále méně a méně až do ztracena. Českým novinářům to ještě nikdo neřekl, ale nepochybuji, že Džamila nebo podobná kreatura už tahá za příslušné páky. Nazvou to „podněcování k rasové nenávistí,“ chcete se vsadit?

Tak tedy dokud ještě mohu, chci vzkázat Vietnamcům a dalším podobným:

Jednou jste se rozhodli žít v naši civilizaci. Rozhodli jste se dobrovolně, nikdo vás nenutil. Očekává se od vás, že se přizpůsobíte našim zvyklostem. Nečekejte, že se my budeme přizpůsobovat vám. U nás se psi nejedí. Pokud se vám to nelíbí, snad by nebylo na škodu uvažovat o návratu.