Bestie

Bylo tam těch lidí víc a chtěli se pořádně pobavit. Nejprve ji trochu tahali a ona jednoho škrábla. Už se jí tam tak nelíbilo. Pak ji pan Miroslav Šteflíček a ještě jeden pán nalili do tlamičky pálivý truňk a svět se jí úplně zamotal. Už tam být nechtěla vůbec, ale toulavé kočku nemají moc zastání. Pan Valdemar Kostka přivedl svého pitbulteriéra Ramona a poručil mu, aby přítomné pobavil. Ramon to nejdřív úplně nepochopil a na zmatenou kočičku vrtěl i ocáskem, ale pak pan Valdemar Kostka řevem poručil, aby se činil: Vem si ju...! Tak se činil, hlavně jeho zuby. Veselá společnost do toho skandovala: „ Naše malá kočička, bez jednoho vočička...“ Výborně se bavili všichni: Blonďatá slečna, jejíž jméno je zatím neznámé, slečna Petra Macháčková a její přítel pan Petr Galka, pan Miroslav Šteflíček a samozřejmě pan Dalibor Zubek, který ji tak hezky hladil kdysi dávno, ale teď měl jinou práci. Natáčel Ramona a jí. Jak Ramon trhá a ona křičí. Když jí Ramon rozerval bříško, přišel pan Valdemar Kostka, dupl jí na hlavu a pak byla konečně tma a žádný strach a bolest.

Video, které o smrti kočičky nahrál pan Dalibor Zubek, pan Petr Galka sestřihl a umístil na internet pod názvem Kočka a pes. Snad aby pánové měli svých xxx minut slávy.

Za utýrání kočičky hrozí pánům Valdemaru Kostkovi, Miroslavu Šteflíčkovi, Petru Galkovi a Daliboru Zubkovi trest až dva roky odnětí svobody, ale spíš to bude míň. Nebo možná nic, však se tohle všechno těžko dokazuje a pak jen taková toulavá kočička....

K účinnější ochraně dalších toulavých kočiček se dala dohromady skupina lidí a začala si říkat Lovci bestií. Název zvolili trochu narychlo a podařilo se kouzlo nechtěného, ukázka stereotypů v nás. Bestia znamená v latině zvíře. Bezúčelná krutost je věc výsostně lidská. Měli se pojmenovat Lovci lidí, kteří.....ale to by bylo moc dlouhé. Takže Lovci bestií....:)

Zatím začínají, trochu se v tom motají a uvítají každou pomoc, ale „cesta dlouhá tisíc mil, začíná prvním krokem“.

Lovci bestií: http://forum.lovcibestii.org/

Video ZDE:www.nova.cz

Doplnění editora

Samozřejmě ten případ sleduji od začátku. Několikrát jsem se pokoušel sám o tom napsat, ale zjistil jsem, že nemohu. Pokaždé mi z toho vycházel jen emocionální vztek. Přitom, racionálně vzato, nemusel.

Ten případ má – oproti jiným - relativně šťastný konec. Proč? Protože se lidé spojili a společnými silami vypátrali a předali spravedlnosti ty, kteří to udělali. Ovšem to je výjimka. Na jeden takto vyřešený případ vychází devět jiných, stejně hrozných, kdy se viníka nepodaří vypátrat. A devadesát devět těch, o kterých se ani nedovíme. Zvířata mluvit neumí a kde není žalobce, není soudce.

Dodneška mi nedá pokoj případ psa v zaparkovaném autě v Praze na nádraží, kolem kterého týdny chodili lidé. Ten pes v tom autě umíral několik týdnů. Bez vody, bez jídla. Nikdo z těch, kteří kolem prošli, neudělali něj na jeho záchranu. Ten pes trpěl hrozněji, protože umíral pomalu. Velmi pomalu. Ta kočka to měla aspoň rychle za sebou. (Což samozřejmě není polehčující okolnost pro aktéry té smutné události.) Stalo se v roce 2005. A kolik bylo případů, o kterých jsme se nikdy nedozvěděli?

Máme hodně co dohánět.