Stařec a silnice

Trochu si četl a trochu poslouchal rádio. Nejraději ale seděl na židli před domem a vnímal zahrádku. Celý život strávil venku a nehodlal na tom nic měnit.

V rohu u kompostu, tam kde za plotem začínal les, se mu drželi ježci. Vlastně je u sebe držel on, protože jim podstrojoval. Dával jim mléko, protože nevěděl, že jim nemá dělat dobře. Ani ježci to nevěděli a chlemtali ho. Často jim přinesl to, co dostal z  pečovatelské služby, protože se k jídlu musel nutit. Stával opodál a pochechtával se dětský šťastným smíchem když slyšel jak dupou a mlaskají. Jak bylo některý rok ježků málo, byl nesvůj. Proč ty ježky miluje, nevěděl. Možná proto, že něco člověk prostě mít rád musí.

Ale kde je láska, je i nenávist. A Stařec nenáviděl Silnici. Stalo se to tak, že ho syn jednou vezl do Města. Stařec se vyšoural na silnici, aby synovo auto nemuselo dlouho stát a uviděl ho. Půlku ostnatého tělíčka měl rozjetou, ale Starci se zdálo, že ještě trochu žije. A byl přesvědčený, že je to jeden z JEHO ježků. Stál nad ním, dokud to celé neskončilo a byl zdrcený. Byl příliš starý, aby měl hned jiné myšlenky. Syn ho do auta musel skoro odvléct.

Cestou se Stařec díval jen na Silnici. Zdálo se mu, že vidí další rozmačkané ježky, i když ve skutečnosti viděl jen jednoho. To ostatní se mu jen zdálo, ale pokaždé vyjekl a moc se vyděsil.

Od té doby Silnici před domkem kontroloval a v noci pak vymýšlel zařízení, které by ježky od Silnice odradilo. Jenže všechno, co vymyslel bylo k  ničemu. Byl velmi starý, ale nebyl blázen. Myslelo mu to moc dobře, proto hned věděl, že chyba je také u něj. Přestal ježky krmit a syna přiměl, aby pospravil plot jeho zahrádky. Byla moc blízko u Silnice. Tajně pak brečel, když si představoval svoje ježky jak stojí před zábranami a diví se PROČ. Dokonce jim to jednou večer napsal na papírek a nechal ho za plotem. Napsal JIM, že je to tu pro ně moc nebezpečné a ať běží dál od Silnice i když tím i od něj. Ale pořád ještě nebyl blázen ani senilní. Něco se s ním uvnitř stalo až když zase našel před domkem na Silnici ježčí krvavou kaši. Teď už Silnici nenáviděl silou, kterou myslel, že už dávno nemá. Díval se na ní celé dny. Ve své staré hlavě dal Silnici obživnout a vraždit

Vyrobil šišaté tabule ze starých plechů a strašně se při to sedřel a poškrabal. Na tabule napsal POZOR JEŽCI NA SILNICI a přiheftoval je kam mohl. Také si umanul po setmění dotáhnout židli na krajnici a plašit ježky od Silnice-Svině zabijácký baterkou. Nedošlo mu, že ohrožuje provoz, automobilisty a i sebe. Nebo možná došlo, ale bylo mu to jedno. Lidé si jeho bláznění samozřejmě všimli a snažili se ho uklidnit. Na vesnici jako je ta Starcova ještě maličko fungují sousedské způsoby a tak ho hlavně přemlouvali. I starosta a místní policajti. Dali vědět dětem a chystali se udělat mu zvláštní schůzi Obecní rady v hospodě. Starce měli všichni docela rádi, protože ti, co ho rádi neměli, byli už do jednoho po smrti. Stařec je ale, jak se ukázalo, měl všechny také rád, i když to nebylo jako s jeho ježky. Každopádně je ušetřil zlobení a různých úředních kroků, protože i když vždycky slíbil, hlídání Silnice nenechal.

Našli ho u NÍ  jedno ledové podzimní ráno sedícího na židli s vysvícenou baterkou. Což bylo symbolické protože i jeho život už došel. Umřel na stáří a také trochu na tu listopadovou zimu, protože na sobě neměl než košili a sáčko. Nedovolil nějakému řidiči, aby ho přejel jako JEŽKA a měl z  toho opletačky. Nebo i třeba do smrti špatné svědomí, protože přejet člověka není jako přejet ježka.

Pohřeb měl přiměřený a mladší z vesnice navrhovali jeho synům, aby mu nechali TEDA ty JEŽKY vytesat na náhrobek. Ale kdo by se s tím mazal. A těch peněz. Stejně by si to děda nepřál. Nepřál. Přál by si, aby se něco udělalo s těmi ježky a Silnicí. Ke konci už mu to prostě nemyslelo.

Se svolenním autorky z jednoho zaniklého blogu.