Světový den laboratorních zvířat

Poprvé jsem napsal článek o testech na zvířatech v roce 1993. Byl tehdy uveřejněn v časopise Mladý svět pod hravým a úsměvným titulkem Má myš právo na důstojnou smrt? V roce 2000 jsem tentýž článek publikoval zde ve Zvědavci. Od té doby jsem se tomu tématu nevěnoval. Dílem z pohodlnosti, dílem z pocitu marnosti, dílem proto, že byla „důležitější témata“ a dílem proto, že to čtenářsky není příliš přitažlivé téma. Lidé o tom neradi čtou a neradi slyší. Předstíráme, že to je prostě nutné zlo, strkáme před tím hlavu do písku. Protože kdybychom se nad tím měli zamyslet, museli bychom pociťovat přinejmenším stud, soucit, pokud nejsme zcela citově mrtví, zlobu a hlavně vědomí, že je třeba jednat. Něco s tím konečně udělat. Co se stalo za těch 14 let, kdy jsem poprvé o testech na zvířatech psal? Změnilo se něco k lepšímu? Bohužel nikoliv.

Situace je dnes v mnoha směrech horší než byla před čtrnácti lety. Navzdory internetu, navzdory úžasné záplavě informací z jakéhokoliv oboru lidské činnosti, navzdory stránkám jako youtube.com (kde je mimochodem po vložení hesla „animal test“ k dispozici zájemcům přes 800 video záznamů z laboratoří), to, co dnes a denně pácháme ve jménu zisku na těch ubohých tvorech, v podstatě nikoho moc nezajímá.

Co se testuje?

Kdybyste věděli, co všechno se dnes na zvířatech testuje, asi byste se zděsili. Mnozí si myslí, že to jsou nové léky a kosmetika. Pravdou je, že se testuje v podstatě všechno, i to, co už bylo mnohokrát otestováno dříve, i to, co by nikdy nikdo soudný nevzal do úst. Třeba motorový olej. Nebo prací prášek. Veškerá chemie používaná v domácnosti prošla žaludky a kůží do stovek a tisíců zvířat. Často naprosto zbytečně, protože se předem vědělo, jak velmi je látka toxická. Desítky tisíc barev, rozpouštědel, žíravin, solí. U složitějších látek se testuje toxicita nejen hotového produktu, ale znovu a opakovaně i toxicita jednotlivých jejich komponentů.

Proč se testuje?

Ve jménu zisku.

Ano, ve jménu zisku. O nic jiného než o zisk nejde. Myslíte si snad, že se léky a kosmetika testují na zvířatech kvůli bezpečnosti pro lidi? To je obecné klišé, alibistická fráze, kterou se ohánějí kosmetické a farmaceutické firmy, aby nějak zdůvodnily a zakryly pravé pohnutky.

Jaké jsou ty pravé pohnutky? Obava z možných soudních žalob. Kosmetické a farmaceutické firmy provádějí testy na zvířatech, aby mohly – v případě, že se na trh dostane škodlivý výrobek a budou žalovány o miliardové náhrady – argumentovat, že „udělaly vše, co bylo v jejich silách, aby ověřily bezpečnost výrobku“. Včetně testů na zvířatech.

A pomáhá to?

Pravdou je, že testy na zvířatech jsou zavádějící a nepřesvědčivé. Organismus kteréhokoliv zvířete reaguje na různé chemikálie jinak než organismus člověka. Někdy sice reaguje podobně, ale nikdy nelze předpovědět, zda budou reakce zvířete a člověka shodné nebo rozdílné. Každý lék, každá kosmetika se musí vždy nakonec znovu zkoušet na lidských dobrovolnících nebo na jejich tkáních. Z toho testu na lidech není úniku a žádná firma by nikdy nedodala na trh věc, která nebyla otestována na lidech.

Zde je několik často citovaných příkladů (přebírám z původního článku Musí to být?):

DIGITALIS je bezpečný lék pro nemocné trpící chorobou srdce, zachránce tisíců lidských životů přesto byl dlouho opomíjen; při testech na psech totiž nebezpečně zvyšoval krevní tlak.

INSULIN způsobuje deformace u králíků a myší, pro nemocné cukrovkou je přitom jediným lékem udržujícím je při životě.

Objevitelé PENICILINU dnes přiznávají, že měli štěstí v době, kdy testovali tento lék na zvířatech. Mít tehdy k dispozici morčata místo myší, určitě by se rozšíření lék podstatně zpomalilo. Tento lék je totiž pro morčata smrtelně jedovatý.

K bizarním výsledků nás často dovedou testy jedovatosti (toxicity) jednotlivých látek. Mnoho pro člověka smrtelně jedovatých látek mohou zvířata pojídat bez škodlivých následků. Např. morčeti můžete klidně přisypávat do jídla strychnin, ještě se nad tou dobrotou bude olizovat. Ovce dokáží konzumovat velké množství arseniku, aniž jim to vadí. Amanita phalloides, nacházející se určitých jedovatých houbách, otráví lehce celou rodinu,zato králíkům (jedno z nejčastěji používaných pokusných zvířat) však neublíží. Morfium má na člověka uklidňující a anestetické účinky, ale totéž morfium vyvolává maniatické vzrušení u koček a myší. Je známo, že psi mají 20krát vyšší toleranci k drogám než lidé.

Testy na zvířatech jsou anachronismem, alibismem a projevem sadismu. Z vědeckého pohledu mají nulovou vypovídající hodnotu. Jediným důvodem jejich stále většího rozšíření je strach ze strany výrobců před možnými soudními žalobami.

Vývoj nových zbraní

Kromě farmaceutických a kosmetických firem existuje ještě jedna velká oblast testů, a tou je vojenský průmysl. Na zvířatech se testují účinky nových vyvíjených zbraní. Toto je oblast zcela uzavřená. Neví se co se testuje, neví se kolik zvířat je k tomu použito, neví se ani jak velmi při tom zvířata trpí.

Studijní důvody

Snad nejzbytečnější testy na zvířatech jsou prováděny na lékařských, farmaceutických a veterinárních fakultách při přípravě nových adeptů. Ačkoliv se přesně ví, jak bude organizmus na některou látku reagovat, každý rok znovu a znovu se testy opakují pro nové studenty. Některé školy už sice používají k výuce namísto živých zvířat počítačovou simulaci nebo video záznamy z dřívějších testů, ale mnohé školy se drží staré osvědčené praxe, při které každý rok zcela zbytečně trpí a nakonec zahyne stovky a tisíce zvířat.

Jak se testuje?

Tak například jeden z nejnesmyslnějších testů je test LD-50. LD-50 je zkratkou z anglického LETHAL DOSE 50 procent. Záměrem testu je určit množství testované substance potřebné k usmrcení 50procentní testované skupiny zvířat. Test byl vyvinut roku 1927 anglickým matematikem J. W. Trevanem k odhadu jedovatosti velmi silných drog. V průběhu času byl tento test rozpracován do řady sub-testů a zaveden jako rutinní mnoha kosmetickými i jinými firmami. Komponenty kosmetických přípravků, jako jsou rtěnky, pleťové pudry, laky na nehty, krémy, pleťové vody, bělicí a prací prostředky, jsou rutinně a často opakovaně testovány testem LD-50. Všechny "nové" produkty, stejné jako jejich různé komponenty, jsou rovněž testovány testem LD-50.

V průběhu tohoto testu je vzorek 60-150 pokusných zvířat vystaven působení testované substance po určité časové údobí v rozmezí od několika týdnů do mnoha let. Zvířata jsou nucena pojídat testovanou látku, inhalovat spreje, popř. je jim testovaná látka vpravována do organismu pomocí sondy, otvorem v oblasti krku nebo injekcemi tak dlouho, dokud polovina testovaného vzorku nezahyne. Ta zvířata, která přežijí, jsou usmrcena pro potřeby pitvy.

Test akutní toxicity

Tento subtest LD-50 slouží k určení množství akutní smrtící dávky. Doba trvání testu je mezi dvěma týdny až sedmi lety. Jako testovaná zvířata se používají králíci, myši, psi, kočky a morčata. Testované látky mívají často velmi nízkou toxicitu, takže je nutné podávat látku ve značném množství a vysoké koncentraci. Zvířata přirozeně odmítají hořké substance, proto bývají násilím nucena polykat tyto látky, nebo je jim látka vpravována do žaludků pomocí sondy, eventuálně otvorem v krční oblasti.

V průběhu testu jsou většinou zvířata velmi nemocná. Vlivem masívních dávek testované látky dochází k těžkým žaludečním potížím, projevujícím se zvracením, průjmy, ztrátou chuti, sípáním, krvácením z očí, nosu a tlamy, křečím, paralýzou, vážnými vnitřními popáleninami, a končícím protržením žaludeční nebo střevní stěny a smrtí.

Test chronické toxicity

Test LD-50. Používá se malé množství testované látky podávané v delším časovém údobí (králíci 2 roky, v případě psů až 7 let; rovněž se používají myši a morčata). Opět bývají zvířata v průběhu testu velmi nemocná, často zápasí se smrtí po dlouhé časové údobí. Ačkoliv jsou zvířata pravidelně prohlížena, není jim přirozeně poskytnuta žádná pomoc. K negativnímu působení testovací substance je třeba přičíst stresy způsobené úplnou izolací, chováním v malých, často přeplněných klecích s mřížkovanou podlahou, hrubé zacházení ze strany ošetřujícího personálu apod.

Test akutního podráždění kůže

Testované zvíře se po celé jedné straně zbavoí ochlupení; to se často provádí přiložením silně adhesivní pásky na srst a prudkým stržením. Eventuálně se místo ještě vyholí. Pak se aplikuje testovaná substance po dobu nejméně 24 hodin. Iritované místo se pokryje gázou a kolem celého těla se natáhne speciální gumový rukáv. Zvířata jsou často navíc znehybněna po celou dobu testu ve zvláštních zařízeních připomínajících středověké "klády", aby se zabránilo rozškrábání nebo rozžvýkání přiložené náplasti a gázového obvazu, případně se kolem krku zvířete umísťuje široký plastikový límec. V průběhu testu zvířata trpí puchýři a popáleninami, dostavuje se zvracení, křeče a nakonec smrt tak, jak postupuje vnikání testované látky do organismu zvířete.

Draize test

Jeden z nejdrastičtějších a nejkrutějších testů byl vyvinut roku 1944 dr. Johnem Draizem jako test iritace oční rohovky různými produkty, které by se mohly dostat do lidských očí. Testuje se všechno, počínaje očními stíny, šampóny na vlasy přes detergenty a konče všemi možnými i nemožnými domácími čisticími a pracími produkty. Tisíce a tisíce bílých králíků je obětováno tomuto testu každý rok.

Králíci byli vybráni pro tento test proto, že jejich oči jsou citlivější než oči jiných zvířat a než oči lidí. Slzné kanálky králíků nejsou vyvinuty tak dobře jako u lidí, tudíž nemohou produkovat slzy, které by odplavily iritující látku, jako je tomu u lidí.

V průměru se používá 6-18 králíků k jednomu testu. Jejich hlavičky jsou uchyceny v řadě ve zvláštních držácích, aby se nemohli poškrábat nebo třesením hlavy vytřást pálící substanci. Spodní víčko je odtaženo od oční bulvy a do takto vzniklé "kapsy" je kápnuta testovaná substance. Druhé oko je ponecháno v klidu, aby byl patrný rozdíl.

Reakce oka je zaznamenávána jednou za 24 hodin po období 7 dnů. V průběhu testu zvířata trpí silnými popáleninami, otoky, očním krvácením a masívním rozdrásáním oka. Není výjimkou ztráta zraku jako následek testu. Ani lokální umrtvení, ani jiné léky tišící bolest nejsou podávány, aby neovlivnily výsledky testu. O bolestivosti testů svědčí i to, že jinak tak tichá zvířata, jako jsou králici, v průběhu testu piští a vydávají další zvuky.

Lze to dělat jinak?

Ano. Metod bylo popsáno už tenkrát v roce 1993 několik. Už v roce 1993 se hovořilo o počítačové simulaci. A to byly k dispozici počítače s výkonem jaký má dnes procesor v mikrovlnné troubě. S výkonem dnešních počítačů lze nasimulovat působení chemických látek na živou tkáň určitě lépe než v roce 1993.

Další možností je test in-vitro neboli ve zkumavce. Nepoužívá se živé zvíře, pouze jeho tkáň. Vhodné jsou například zárodky kuřat ve vajíčku. Krevní buňky vaječné membrány jsou totiž velmi podobné buňkám lidského oka. Velmi dobrým (a nekonečně přesnějším zdrojem testů) je lidská placenta, která se už sice někde průmyslově zpracovává na další látky, ale v mnoha nemocnicích se stále ještě vyhazuje.

A hlavním a jedině průkazným testem byl, je a bude klinický test na lidských dobrovolnících. Tento test nikdy nemůže být vynechán a je jediným, jehož výsledky pak rozhodují o uvedení nebo neuvedení nového výrobku na trh.

O tom, jak málo veřejnost ví o tom, že se všechno stejně nakonec testuje na lidech, svědčí i příspěvek v rubrice Ve zkratce v reakci na Mindinou zprávičku. Kdosi podepsaný jako Leopold tam napsal:

Kolik mrtvych by bylo pro vas unosne nez zjistite, ze lek neni vhodny pro cloveka? Nebo by jste delal pokusy na jistych rasove nevhodnych jedincich jako za tisicilete rise? Zapatpanbuh ze o tehle vecech nerozhodujete. Dr. Mengele byl pro vas asi velky vedec a humanista, neni liz pravda, Vladimire?

To svědčí o naprosté neinformovanosti dotyčného a bohužel to vystihuje názor většinové společnosti.

Je někdy o hubu být člověkem mezi lidmi v dnešní tzv. humánní společnosti. Je dvakrát o hubu být zvířetem v téže společnosti. Ale skutečně katastrofou být jedním z milionů bezejmenných zvířat umučených zcela zbytečně každý rok v laboratořích v této tzv. humánní společnosti.

Proběhl den laboratorních zvířat a skoro nikdo si toho nevšiml. Opravdu jsme tak zhrubli?