Jak Viliam (zřejmě) zachránil Barta

V úterý 5. října jsme s Bartem navštívili veterinářku. Vzala mu krev a moč. Ve čtvrtek 7. října měl Bart za sebou tři dny hladovění. Byl apatický, očividně mu bylo špatně. Snědl-li vůbec něco, vzápětí to vyzvracel.

Uvádím část Viliamova e-mailu z 8.října:

„Keby som nebol presvedčený, že sa o svojho psa dobre staráš, tak by som si myslel, že je silne začervený a intoxikovaný pásomnicou, alebo červami. Kedy si ho naposledy odčervoval? Mal by si to robiť pravidelne každých šesť mesiacov. Všetko nasvedčuje tomu, že má v črevách nejaký nestráviteľný predmet. Gumovú hračku, alebo niečo podobné. Je mi veľmi ťažko určiť takto na diaľku, čo to môže byť. Všetko povedz veterinárke, aby nebolo neskoro. Ale aj tak mám ešte jedno podozrenie na tú cukrovku. Nejak podobne sa správa pes aj pri leptospiróze, ale myslím si, že je proti nej očkovaný. Uvidíš, bude to nejaká blbosť.“

My jsme Barta nikdy neodčervovali. Tady se to běžně nedělá. V každém případě ten dopis byl určitým náznakem cesty.

Ještě ten den jsem navštívil Bartovu doktorku. Vyžádal jsem si léky na odčervení a antibiotika proti leptospiroze. Musel jsem podepsat revers, že nesouhlasím s jejím navrhovaným postupem léčby – chtěla Barta hospitalizovat hned – a že chci pro Barta léky, které ona v této chvíli nedoporučuje. Byl pátek, před námi prodloužený víkend (pondělí volno), domluvili jsme se na úterý, nezlepší-li se do té doby jeho stav.

Přes víkend dostal Bart prášky na odčervení a od toho pátku, kdy přišel Viliamův dopis, byl na antibiotikách. Jeho stav se nelepšil. V úterý 12. října byl přijat do nemocnice, dostal infuze do žil, antibiotika a po provedení řady testů byl v pátek propuštěn. Rentgen žaludku neodhalil žádný cizí předmět, cukrovka to také nebyla. Diagnóza: selhání ledvin. Účet za pobyt v nemocnici a testy: 1 100 dolarů (asi 21 000 Kč). Jeho uzdravení doktorka dávala jen minimální naději. Otevřeně jsme diskutovali smrtící injekci. Výsledky testů na leptospirozu dosud nedorazily – jsou to náročnější testy na základě DNA.

Případ jsem konzultoval s doktorem z jiného zařízení. Konzultace spočívala v desetivteřinovém pohledu na výsledky testů a účtu na dalších 44 dolarů (840 Kč). I tento doktor zlomil nad Bartem hůl. „Když selžou ledviny, nedá se nic dělat,“ byla jeho slova.

Viliam po celou dobu radil a pomáhal. Cituji z jiného jeho e-mailu:

Láďo, to by sa malo upraviť. Ak normálne močí, tak tie škodliviny z neho idú von. Ja by som mu aplikoval antibiotiká inj. Je to prúser, že ho tu nemám. Ale aj tých desať dní by malo zabrať. Neutrácaj ho!!!!!!!!! Mám taký pocit, že sa z toho vylíže aj sám. Dôležité je, aby pil vodu. Dávaj mu ten glukopur. No nič, ja takto nič nezmôžem! Držte sa!

A další:

„S tým Bartom to bude teraz ako na húpačke. Len mu dávaj stále dietnu stravu. Najlepšie varenú kuracinu. Štve ma to, že som tak ďaleko a nemôžem mu pomôcť. A čo testy. To trvá akosi dlho. Drž sa!“

V pondělí 18. října telefon: „Přišly výsledky testů na leptospirozu. A jsou pozitivní.“

Tak tedy leptospiroza.

Pro ty z vás, kteří nejsou obeznámení s touto nemocí: Jde o bakteriální onemocnění. Leptospiroza bývá spíše v tropických oblastech, často také v oblastech zasažených povodněmi. Roznášejí ji krysy, medvídci mývalové, i jiná zvířata. Může ji dostat i člověk. Nakažlivost ale není velká, většinou ji zvíře dostane pije-li vodu z kaluží, do které se vymočilo jiné infikované zvíře. Inkubační doba 3-10 dnů. Léčí se antibiotiky. Čím dříve, tím lépe. Důležitá je zde rychlost. Neléčená leptosiroza zasahuje a trvale poškozuje ledviny, játra nebo obojí.

Být odkázán na zdejší odborníky, teprve od toho pondělí 18. října by dostával Bart antibiotika. Díky Viliamově radě byl v té době Bart na antibiotikách už jedenáctý den!

Ale Bartův stav se příliš nelepšil. Nebyl už sice tak apatický, dokonce si i hrál a snažil se obskočit naši Lady, ale stále jedl jen minimálně a často zvracel. Zhubl strašlivě.

Uběhl další týden. Viliam psal často. Všechno, co napsal, sedělo. Doporučil přírodní jogurty, k pití jen vodu pro kojence (ve vodě z kohoutku je příliš mnoho chloru a Bart má zničenou mikroflóru v žaludku, vysvětlil), podávat glukózu. Tu jsem tady marně sháněl. Čistá glukóza, neboli jednoduchý cukr se vzorcem C₆H₁₂O₆ v Kanadě neexistuje. Lze koupit ochucené tablety s dextrózou (stejný chemický vzorec, jiná molekula) a desítkami dalších přísad zabalené v lákavých barevných obalech za přemrštěnou cenu, ale obyčejnou glukózu nikoliv. Kromě té glukózy jsem se snažil dodržovat všechny Viliamovy rady. A Bartův stav se pomalu lepší.

Dnes už ani nevypadá, že prošel nějakou nemocí. Je samozřejmě velmi vyhublý, ztratil přes tři kilogramy na váze, ale jinak se chová normálně. S jídlem je to mnohem lepší. Nejí tak, jako dříve, ale jí. A nezvrací to ven. Chodíme na procházky.

Nemáme ještě vyhráno (v tom mě Viliam varoval, abych nepodléhal předčasnému optimismu). Důležité nyní je, jak dalece jsou Bartovy ledviny nemocí poškozeny, a zda se jedná o chronické poškození. Poslední rozbory krve z 25. října ukazují na mírný pokles škodlivých látek, ale hodnoty jsou stále vysoké – pětkrát vyšší než norma. Předchozí týden byly šestkrát vyšší a když Barta přijímali do nemocnice, byly jedenáctkrát vyšší.

Ať už to dopadne jakkoliv, chtěl jsem tímto článkem vyjádřit Viliamovi uznání. Člověk, který je schopen na vzdálenost 5 000 km odhadnout diagnozu, aniž by pacienta viděl, je odborník. Na rozdíl od mnoha zdejších takyodborníků, kteří Barta opakovaně prohlíželi a bez složitých a předražených testů si neškrtnou. Díky, Viliame.