Lov v ohradě

Jde o lovy, při kterých jsou lovená zvířata uzavřena v ohradě, ze které nemají úniku. Ohrady mohou být menší i rozlehlé. V průměru se hovoří o rozloze řádově jednotek až desítek hektarů, ale jsou i takové, které mají kolem stovky hektarů.

Při běžném lovu v otevřené přírodě bývá úspěšnost zásahu asi 10-15 procent. Čtyři z pěti zvířat uniknou smrti. V ohradách je úspěšnost zásahu 100 procent. Zvíře v ní nemá šanci.

Normální lovci si jen málo kdy mohou dovolit tuto poměrně finančně náročnou zábavu. Lovci holdující tomuto druhu kratochvíle se rekrutují spíše z bohatších, prominentních kruhů. Bývají mezi nimi úspěšní podnikatelé, právníci a politikové. Mezi lovci tvoří smetánku. Ani ne tak svými schopnostmi, jako spíše svými penězi a vlivem. Střílení v ohradě se stalo tak populární, že dokonce konkuruje tradičním zábavám bohatých podnikatelů, jako je golf. Nezřídka bývá takováto akce spojována s uzavíráním obchodů. Někdy firmy platí svým lepším zákazníkům povyražení tohoto druhu na znamení uznání či díků.

"Lovy v ohradách" jsou často organizovány jako několikadenní "hry v divočině", kterých se účastní celá rodina. Na pozemcích farem bývají slušně vybavené motely, hotely s golfovými hřišti a bazény, kde si může manželka s dětmi odpočinout, zatímco hlava rodiny se vydá na "lov".

Zájemce si podle svých finančních možností vybere, nač chce střílet. Může jít o vysokou zvěř, černou zvěř, ruské medvědy, asijské ovce, africké lvy a dokonce i o nosorožce. Ceny se pohybují řádově ve stovkách dolarů, ale u vzácnějších druhů mohou jít do tisíců. Např. lev nebo nosorožec může přijít až na 20 tisíc amerických dolarů.

Po zaplacení jsou lovci dopravováni na místo v golfovém vozíku nebo autem. Některé farmy nabízejí dokonce lov přímo z vrtulníku.

Majitelé farem garantují svým hostům, že zvíře zastřelí. Jejich reklamním sloganem je věta No Kill, No Pay. Host samozřejmě dostane trofej, kterou pak může ukazovat svým přátelům a známým, a k tomu většinou přidává nějakou za vlasy přitaženou historku, dokládající své vlastní lovecké schopnosti.

Mnoho podnikatelů si na tomto lovu založilo docela slušnou obživu. Zvířata chovají ve velkých výbězích a někdy je krmí z ruky, takže zvířata bývají natolik krotká, že přijdou k člověku a očekávají nějakou dobrotu. V případě vzácnější zvěře jde často o vycvičená zvířata z cirkusů a zoologických zahrad, která se lidí nebojí. Mnoho zoologických zahrad úmyslně chová větší množství mláďat, protože ta jsou u dětských návštěvníků nejvíce oblíbená. Bohužel zoologické zahrady mají omezený prostor, a tak starší kus musí ustoupit novému přírůstku. Např. zoologická zahrada ve Washingtonu běžně prodává své "přebytky" pořadatelům fenced hunting, popř. prostředníkům, kteří je pak těmto podnikatelům dodávají s přirážkou.

Takto popisuje svůj zážitek jeden účastník lovu: "Zúčastnil jsem se lovu na "divoké" krocany v Kalifornii. Zaplatili jsme peníze předem a pak jsme pozorovali, jak je vyndávají z ohrad. Přenesli je do keříky zarostlé stráně proti nám, kde je vypustili. Na povel jsme měli začít lovit. Pták, který byl určen pro mne a mého druha, letěl přímo k nám a skryl se v hustém křoví půl metru od nás. Pokoušeli jsme se ho vyplašit, ale zpanikařený pták zalezl ještě hlouběji do křoví. Sáhl jsem do mlází, vytáhl krocana ven za krk a snažil se ho odehnat. Zvíře se bálo a zalezlo zpátky. Cítili jsme se při tom velmi hloupě. Třikrát nebo čtyřikrát jsem to opakoval, než jsem tomu ubohému zvířeti ukončil jeho trápení a uzavřel tak tuto karikaturu lovu."

Sport je rozšířen jak v Americe, tak i v Kanadě. Předpokládá se, že v Kanadě je na sedmdesát zábavních farem specializujících se na fenced hunting, převážně v provinciích Quebec a Saskatchewan. V Manitobě byl tento lov zakázán a naopak v Albertě se v těchto dnech jedná o jeho povolení.

Dvě silná lobby tlačí na provinční politiky Alberty. První je Alberta Elk Association a druhou je Alberta Whitetail and Mule Deer Association. Tato lobby přišla nyní s argumentem, který se bude v politicky korektní Kanadě těžko vyvracet. Prý tento druh lovu umožňuje fyzicky postiženým prožít "pozitivní zážitek". V dokumentu říkají doslova: "Někteří jedinci jsou nezkušení nebo mají fyzickou nedostatečnost, která jim brání v prožitku, jaký zdraví lovci považují za samozřejmý. Při lovu v ohradě mohou i takoví jednotlivci bezpečně a efektivně lovit." Tohle je opravdu zvrhlý argument, který může pronést jen někdo, kdo si neváží života. Je pravdou, že při normálním lovu by si takový vozíčkář zřejmě ani neškrt'. Takže se nechá zatlačit před ohradu, dá se mu do ruky puška - a bum. I invalida je najednou pánem tvorstva. Ovšemže na úkor zvířete, před kterým by normálně neměl šanci,a které zaplatí za jeho "pozitivní zážitek" životem. Fuj!

Lobbyisté dále chytře upozorňují na to, že albertská provinční vláda ztrácí desítky milionů dolarů ve prospěch svého souseda - Saskatchewanu. Tam je fenced hunting značně oblíben. Saskatchewanská vláda jakoukoliv regulaci odmítá s tím, že příjem z těchto aktivit je pro místní zchudlé farmáře nezbytný. Lobbyistické skupiny tvrdí, že provinční vláda v Albertě může získat až trojnásobek toho, co Saskatchewan.

Proti lovu v ohradě je většina veřejnosti a také mnoho loveckých organizací. Ty tvrdí (a právem), ze lov v ohradě vrhá špatné světlo na všechny lovce a dále zhoršuje veřejné mínění vůči lovcům. "Farmy provozující lov v ohradě mají potenciál nahlodat veřejnou podporu pro veškerý lov... Neinformovaná veřejnost nemusí rozlišit mezi způsoby lovu zvěře a zaměří se ve svém protestu na ty nejméně akceptovatelné. Tím může ohrozit i ty ostatní," napsal lovec a biolog Lee Foote, profesor na albertské univerzitě.

Ať už dopadne rozhodnutí albertské vlády jakkoliv, nic samozřejmě nemění na osudu desítek tisíců ostatních zvířat ve stovkách farem po celých Státech a Kanadě. Jedině ostrý, organizovaný a cílený protest veřejnosti by mohl něco změnit. Ale to bude ještě chvíli trvat.

Zdroje

• http://busybranch.com/preserve.htm
• http://www.wildlifeprotection.net/CannedHunt/cannedhuntindex.html
• http://littlerock.about.com/library/weekly/aa092700a.htm
• http://www.whiteoakhunting.com/