Představuji vám své zvířecí kamarády

Andulka je modrá, žije ve stále otevřené kleci zavěšené v jídelně u balkónových dveří; říkáme jí (neb je to holka) Borůvka.

Saba je fenka německého ovčáka. Před jedenácti lety jsme ji dovezli z místního útulku pro nalezená zvířata a od té doby žije s námi. Povahou je citlivá a něžná stará dáma, která se snaží hlavně nikomu nepřekážet. Táhne jí na dvanáctý rok a věk je na ní už znát. Špatně se jí běhá, do schodů kráčí s námahou a pomalu, jak se na takovou starou dámu dá očekávat.

Bart je dvouletý hrubosrstý jezevčík křížený s německým ovčákem (po matce). Nesmějte se, i když to zní neuvěřitelně, je to tak. Zřejmě byl počat na schodech. Přivezl jsem si ho před rokem z Čech. Jméno Bart dostal - nebudu to zapírat - podle Neffova Barta. Vzrůstem a postavou je Bart skutečně podobný hrubosrstému jezevčíkovi, povahou je to však rváč. Klidně (a rád) půjde servat se s tím největším a nejčernějším psem v okolí. Zřejmě sám sebe vnímá jako pořádné psisko. Už na to několikrát doplatil, pokousali ho; myslíte, že se poučil? Ani náhodou.

Kocour se jmenuje Filip. On a nikdo jiný je skutečným vládcem v naší domácnosti. Nemá stálé místo ke spánku, pohrdl našimi pokusy vnutit mu kočičí postel, o které nás v petshopu přesvědčovali, že ji kočky milují. Filip si ke spánku vybírá - jako skutečný absolutistický vládce - postele ostatních členů rodiny. Činí tak zdánlivě náhodně, ale tak, aby žádnou postel dlouho nezanedbával. Někdy spí u mě, jindy u manželky anebo u dětí. Poslední dobou zahrnul mezi své poddané i vlčáka Sabu a rozšířil tak počet svých postelí o její koš.

Scéna z dnešního rána: Filip se nasnídal a odebral se na lože - abychom použili knižní fráze. Tentokráte si vybral s naprostou samozřejmostí Sabin koš. Saba přišla ze zahrady a když viděla, že já - její pán - ještě ležím v posteli, šla si taky lehnout na své místo. Ale v jejím koši spal Filip.

Ten sice otevřel jedno oko, pohlédl na Sabu, právoplatnou majitelku lože, ale rozhodl se vůbec ji nebrát na vědomí. "Ty mi tak můžeš, víš co...", říkal jeho ospalý pohled. Saba chvíli postávala nerozhodně před svým košem, očividně nevědouc, co dělat. Myslíte, že štěkla? Že zařvala na kocoura "koukej mazat z mé postele, mizero!" NE! Složila svoje velké tělo do malého Bartova koše! Ostatně to vidíte na snímku. Bart byl v tu dobu naštěstí ještě venku na zahradě.