Krize v Indii
30.11.1999 Zvířata / příroda Témata: Příroda 1528 slov
Ne, není to hezké čtení. Přemýšlel jsem, zda článek s takovou tématikou vůbec do Zvědavce zařadit. Vždyť co je nám po tom? Indické krávy jsou daleko a my máme tolik jiných, palčivějších problémů. Nakonec jsem se rozhodl. My všichni obýváme stejnou planetu a měli bychom zvolna budovat pocit globální zodpovědnosti. Zvykat si na to, že problémy někoho vzdáleného jsou i naše problémy. A ještě z jednoho důvodu jsem se rozhodl. Článek je sice o hovězím dobytku v Indii, ale nedělám si iluze, že doprava zvířat na jatka, samotný proces zabíjení je v našich končinách o mnoho humánnější než ve zmíněné Indii. Je dobré si to alespoň čas od času uvědomit.
V době, kdy jsem vyrůstala v Indii, byl obrázek šťastných krav celkem běžnou věcí. Krávy se volně pohybovaly po prašných silnicích, kolem krku občas věnec z květin zavěšený Hinduisty a příslušníky sekty jainů. Ne že by pro ně byl život snadný. Často jsem viděla unavené býčky táhnoucí svoje vozíky ruchem velkoměsta, v hluku a pachu výfukových plynů, v žáru indického slunce. Občas pod svou námahou omdleli a majitelé používali klacků, aby je znovu postavili na nohy. Přesto ale v této zemi existovala úcta k životu všech tvorů vštěpena velkým filosofem Gandhím.
Indii jsem znovu navštívila až loni. Pod snahou rychle zbohatnout a přiblížit se západnímu standardu se filozofie Gándhího vytrácí. Našla jsem v zemi rozkvétající obchod s hovězím dobytkem a kůžemi. Společným jmenovatelem bylo utrpení hovězího dobytka, hladovění, nedostatečná péče, bití, zlomeniny, otevřené a nezahojené rány a kruté porážky. Nedá se říci, že by původcem problémů byl jediný národ nebo jediné náboženství. Hindové, muslimové, jainové, křesťané a další spolu soutěží o co největší profit, maso a kůže jsou pak dodávány do různých částí světa: Asie, Austrálie, Střední východ, Evropa a Amerika.
Krávy určené na porážku |
Ohrady masa. V určitém okamžiku svého života přestanou být býci a krávy pro své majitele výnosní. Anebo jsou potřebny peníze v rodině. Ať už je důvod jakýkoliv, zvířata jsou odesílána na aukce. Navštívila jsem jednu v Tamil Nadu v jižní Indii. Několik tisíc býků a krav svázaných k sobě provazy a řetězy, které vedly přes jejich nozdry, do maximálního počtu sedmi kusů, stálo zmateno a nejisto v prašných arénách. Teplota musela být dobře přes 38 C, nikde nebyla k dispozici voda nebo stín. Aukci vedou skupiny mužů; licituje se nejlepší cena za dobytek, nákupčími jsou Muslimové a křesťané shánějíce dobytek pro svá jatka. Majitelé jatek bývají často Hinduové, ti pak exportují maso dále do světa.
polámaného ocasu |
Pochody smrti. Na většině území Indie je jateční průmysl zakázán. Jen několik států jej povoluje. Krávy tedy musí pochodovat v horku a prašnu často na vzdálenost 80-160 km do tajného místa, kde je teprve nakládají do kamiónů, které je pak dopravují na vzdálená jatka. Je to šeredná cesta. Aby se udrželo tempo pochodu, poháněči používají holí a bijí dobytek po kyčelních kostech, kde není ani stopa tuku, který by zmírnil rány. Kravám není dovoleno odpočívat nebo pít. Hladové, žíznivé, chromé, unavené a nemocné krávy často vzdávají svou cestu a poklekají na kolena. Poháněči je nutí nemilosrdným bitím a kroucením už tak polámaných a oteklých ocasů k zvednutí a další cestě. Pokud ani to nestačí, používají směs chili pepře a tabáku, kterou jim vtírají do očí.
Hrůzostrašné sny mě pronásledují ještě teďAmerický veterinář Ted Depper se zúčastnil cesty do Indie spolu s Ingrid Newkirk. Cituji z jeho deníku: "Do dnešních dnů nemůžu spát z toho, čeho jsem byl svědkem. Co mě nejvíce znechutilo, byl způsob transportu, který byl uplatňován cestou na jatka. Silnice byly v příšerném stavu, plné výmolů a děr. Jízda byla neobyčejně rychlá, vozy sebou házely a nadskakovaly, krávy na ložné ploše byly vrhány sem a tam, padala jedna přes druhou, navzájem se zraňovaly svými dlouhými rohy. Pak je muži vyvlekli ven za použití kopanců a bití. Míra krutosti použita na těchto zvířatech byla ohromující." "Slyšel jsem, zatímco krávy byly nakládány, jakési bublání," dodává Ted Depper a pokračuje: "jedna z kráv se dusila vlastní krví. Provaz v jejích nozdrách byl špatně provlečen, soustavné škubání hrubými držadly stejně jako těsné přivázání k ostatním kusům, za dvanácti hodinový pochod způsobilo, že došlo k vytržení části jejích nozder a krev ji stékala dolů po hubě." |
Cesta vede na porážku. Po strastiplné cestě pochod dobytka nakonec dosáhne cíle a dorazí na tajné místo, kde je natlačen do kamiónů. Vzhledem k tomu, že celá aktivita není legální, vše se odehrává v noci. Německý kameraman Manfred Karreman a já jsme byli při tom, abychom natočili příšerné nakládání do nákladních automobilů. Ložná plocha automobilů je určena pouze pro pět až šest kusů dobytka, nicméně poháněči dobytka a řidiči běžně nakládají patnáct, dvacet, někdy i třicet kusů do tohoto prostoru. Krávy musí lézt jedna přes druhou, bezděčně se snažíc svým rohem vydobýt alespoň kousíček prostoru na úkor druhého. Že při tom jeden kus utiskuje a drtí druhé, je samozřejmé. Rohy zcela ulámané, železné kruhy vytržené z nozder, to byly běžné věci.
Auta prudce nadskakovala na cestách plných výmolů, řítila se prudkými zatáčkami, ve kterých odstředivá síla házela dobytkem tam a zpátky, čímž vznikala další zranění. Ironicky, někteří řidiči jsou jainové - příslušníci sekty tak soucitné, že zašlápnout hmyz nepřichází pro ně v úvahu.
Kruté popravy. To ráno, kdy jsme navštívili jatka v Bombaji, dosahovala teplota už v 10 dopoledne 38 C. Hejna much útočila, když jsme s kolegou Roberem Tappanem překračovali kaluže krve na dvoře. Asi tucet nemocných a poraněných kráv leželo na zemi. Jeden býk měl ulámané oba rohy a polámanou nohu, ale znovu a znovu vstával a vlekl se dokola v kruhu, dokud nepadl vyčerpáním.
Porážka |
Krávy, určené k porážce, jsou bitím přinucené sejít z vozu, jsou jim svázany všechny čyři nohy, a pohozeny stranou na špinavou zemi. Vzhledem k tomu, že jejich maso je prodáváno muslimským zemím, zabití dobytka by mělo být podle "halal" - muslimského zákona, který předpisuje, že se se zvířetem musí před zabitím zacházet ohleduplně. Ale nikdo na to nehledí. Pracovníci jatek často podřezávají tupým nožem a nechávají za sebou zvířata vykrvácet při jejich plném vědomí. Ještě živá zvířata, na které dosud nepřišla řada, sledují, jak jejich druhové umírají v kalužích krve.
Kdyby muslimové věděli, že indickým kravám není dopřáno soucitu v jejich posledních dnech, nemohli by - podle vlastního zákona - maso těchto krav kupovat a požívat. Jenže chtějí to vůbec vědět?
Volně přeloženo podle článku Ingrid Newkirk "Crisis in India" publikovaném v "Animals Time"