Sešlo se nás pět a půl

Dámy a pánové

Pro ty z vás, kteří mě neznají, dovolte, abych se představil. Já jsem nějaký Stwora. Ne stvůra, i když i tak mě někdy titulují, ale Stwora. Vítám vás tady dnes všechny a děkuji, že jste přišli. Je to poprvé po patnácti letech, kdy se takto setkáváme tváří v tvář. Měli jsme to setkání udělat už dávno, ale víte, jak to chodí. Jako v tom starém vtipu: Když je kde, není s kým. Když je s kým, není kde. A když je kde a s kým, tak přivezli uhlí.

Nemám rád projevy a už vůbec ne dlouhé projevy, tak se vás pokusím dlouho neobtěžovat. Budu hovořit nejprve o Zvědavci, uvedu par věcí, kterými vypíchnu jedinečnost tohoto serveru,. V druhé části projevu pak budu hovořit o politice, dotkneme se velkých témat a povím vám, jak to vidím a kde to podle mne směřuje. Pak budeme mít volnou diskuzi, můžete se ptát na to, co vás zajímá, pokusím se odpovědět.

Musím se k něčemu přiznat. Raději ať to víte hned, než abyste to trapně zjišťovali později. Špatně slyším. Nosím naslouchátka a ve větší místnosti, kde je šum, nerozumím, pokud hovoříte z dálky. Možná by nebylo marné, kdybyste své otázky napsali na lístečky, zatímco budu teď tady povídat, a pak bychom je jeden po druhém přečetli a já se pokusil odpovědět, co říkáte? Pokud ano, lístečky jsou na každém stolku spolu s tužkou.

* * *

Informace je moc. Ne nadarmo se říká, že tisk je sedmá velmoc. To dobře vědí mocní tohoto světa. Ve své honbě za ovládnutím lidí na planetě se už stovky let snaží ovládnout média, protože kdo rozhoduje o tom, co je v novinách, určuje celkový trend společnosti, rozhoduje, co je dobré a co je špatné. Posledních 200 let se jim to mimořádně daří. Možná víte, že všechny informační kanály, kam spadají televize, tisk, ale i nakladatelství a zábavní průmysl, v USA vlastní zhruba sedm rodin. V Evropě je situace podobná. Propagandistická válka se vede na všech mediálních frontách, přitom je to tak, že jedno médium podporuje druhé a druhé třetí. Skulinky neexistují. Co si vyslechnete v televizi (například názor na homosexualitu), o tom píšou noviny a časopisy a vycházejí knihy, dokonce divadelní hry – vše ve stejném duchu.

Proto je tak důležité, aby existovala protiváha oficiálním médiím. Loutkaři se těchto alternativních zdrojů bojí. Nehodí se jim do krámu. Jejich formy nátlaků jsou někdy subtilní, někdy otevřené.

Řekl jsem, že informace je moc. Možná bychom to mohli poopravit na informací je moc. Ve smyslu příliš mnoho. A to je také jeden ze způsobů, jakým se daří pohřbít důležité informace. Prostě ty dobré nenajdete v záplavě příliš mnoha jiných a nedůležitých. Tohle, myslím, plánováno nebylo, ale mocným se tato metoda také hodí do krámu a je dobré o tom vědět.

Podívejme se životní cyklus nějakého imaginárního teoretického zdroje alternativních informací. Nemluvím teď o Zvědavci, mluvím o jakémkoliv typickém zdroji alternativních informací. Řekněme, že existuje člověk, kterého štve jednostrannost pohledu médií a rozhodne se něco proti tomu dělat. Rozhodne se přinášet pohled tak říkajíc neoficiální. A řekněme – pro náš případ – že se snaží brát to poctivě.

Pokud se tedy objeví nové alternativní medium, první reakce mainstreamu je taková, že se o něm prostě nemluví. Je ignorováno. A to i přes to, že je třeba populární a má svou nezanedbatelně velkou skupinu čtenářů.

Přežije-li informační médium toto období ignorance, přichází druhý stupeň: zesměšňování, bagatelizace popř. přímo pomluvy. Neoficiální názory bývají označovány jako konspirace, což s sebou nese negativní konotaci. Bohužel často si za to můžeme sami, někteří lidé v honbě za senzací nerozlišují pravdu od lží a vytvářejí teorie, které lze lehce napadnout a zesměšnit.

Třetím stupněm nátlaku je pak přímý útok. Zdroj alternativních informací je anonymními dopisy udáván různým institucím, žalován pro vykonstruovaná obvinění, může být obviněn u finančních úřadů z neplacení daní, zajímá se o něj policie apod.

Nepřišel jsem na nic nového, vlastně jen cituji Mahatma Gandiho, který řekl: Nejprve vás ignorují, pak vás pomlouvají a zesměšňují, pak s vámi bojují a pak vyhrajete.

Dovolte, abych řekl, že Zvědavec prošel už všemi třemi stádií útoku. Ignorance, zesměšňování a přímý útok. Zatím chybí jen to poslední: vítězství. Nevím, jestli jsme zvítězili, osobně ten pocit nemám.

Zvědavec je tady už 15 let. Když jsem se Zvědavcem začínal, bylo na internetu jen několik tzv. alternativních zdrojů informací. Jeden bych chtěl jmenovat a věnovat mu malou vzpomínku. Kdo z vás si ještě pamatuje na Ladislava Zajíčka a jeho netem.cz? Ladislav byl pro mne velkým vzorem. Psal poutavě skvělé analytické články, kterými předběhl dobu. Psal na koleně, prý ze sklepa. Jeho články jsem hltal. Co jsme nikdo z jeho čtenářů nevěděli, bylo to, že Ladislav je nemocný. Trpěl rakovinou a té také nakonec podlehl. Dodnes si pamatuji na jeho poslední článek. Byl tam jenom titulek. Obsah chyběl. Zřejmě už trpěl bolestmi tak, že nebyl schopen článek publikovat celý.

Dnes je situace oproti té před 15 lety úplně jiná. Alternativních webů a zdrojů informací je tolik, že je můžete přehazovat vidlemi. A jeden lepší než druhý. Řekl bych, že Češi a potažmo i Slováci patří mezi nejlépe informované národy v Evropě. Žádná jiná země, ani třeba mnohem větší Německo či Francie nemají takový výběr alternativních zdrojů jako my. To je jistě dobrá zpráva.

Přestože existuje velká řada velmi dobrých zdrojů alternativních informací, troufám si říct, že Zvědavec je mezi nimi unikátní. A možná nejen v ČR ale i ve světě. Neznám jiný web, který byl celý od základu, od prvního písmenka udělán, naprogramován a veden jediným člověkem a tak dlouho. Všechny weby, co znám, jsou produktem řady lidí.

Jak se dělá alternativní web? Novinář nebo amatér, který se rozhodne poskytovat informační obsah, prostě získá softwarový balíček, naprogramovaný kód někým jiným. Software pro provozování takového webu je celá řada, mnohé za peníze a většina zdarma. Jde často o open source, na kterém se podílela řada anonymních programátorů. Pak si vybere hosting, ten balíček nechá někým nainstalovat a začne publikovat. Pokud produkuje dostatečně zajímavý obsah, získá své čtenáře. A to následně vede k rozšíření redakce. Jen se podívejte, kolik redaktorů mají weby s podobnou návštěvností, jak Zvědavec, například ac24.cz, První Zprávy nebo Parlamentní listy. A větší počet čtenářů vede také k zájmu inzerentů. Web po několik letech začne vydělávat na reklamách. Nebo zanikne. O hostování serveru, jeho údržbu, záplatu děr, databáze, se starají jiní a často to bývají celé týmy specialistů. Další specialisté se starají o zálohování dat, optimalizace a údržbu databází, další o provoz serveru, jeho napojení na internet a zabezpečení před útoky.

Tohle všechno dělám já sám. Dělám to 365 dnů v roce, 7 dnů v týdnu včetně svátků a nedělí, protože čtenář musí mít denně aspoň jeden článek, už 15 let. Dovolenou jsem za tu dobu neměl. To není stížnost, já to dělám rád a baví mě to. Je pro mne uspokojením, že Zvědavec nikdy nebyl hackován, ačkoliv denně zaznamenávám tisíce pokusů o proniknutní. Samozřejmě, co není, může být, vnitřní kód je složitý a rozsáhlý, nějaká díra se možná časem objeví. Ale zatím se nám to daří, musím zaklepat.

Zvědavec je ještě v něčem jiném unikátní. Má návštěvnost, která by mu dávno měla zajistit dostatečný příjem z reklam. Neznám jiný web s takovou návštěvností, jakou má Zvědavec, který by byl tak dlouhodobě a důsledně ignorován ze strany inzerentů. Mně se to povedlo. Dobře se na mě podívejte, protože tak neschopného podnikatele jste ještě nikdy neviděli a ani neuvidíte. Možná mě jednou budou ukazovat v muzeu jako nejneschopnějšího podnikatele. Za celých 15 let jsem měl jen několik inzerentů, toho posledního v květnu 2013. Bohužel mezi těmi několika inzerenty se vyskytovali i takoví, o které jsem já sám zájem moc neměl, jeden z nich byl například nakladatel, který rád publikoval knihy více či méně skrytě oslavující Hitlera a Třetí říši. O slušného inzerenta a o slušnou inzerci nezavadím.

Ale jinak si nestěžuji. Zvědavec mi dal strašně moc. Díky Zvědavci jsem poznal řadu zajímavých lidí, několik přátel. Zvědavec mě naučil úctě k pravdě. Občas dostávám od čtenářů krásné dopisy. To je pro mne velká vzpruha. Hegerová říkala, že potlesk je její gáže. Ty dopisy jsou zase pro mě také taková gáže.

Stálí čtenáři Zvědavce si někdy stěžují, že se jeho obsah za posledních 15 let změnil. Že je příliš pesimistický, chmurný. Zvědavec býval více hravý, míval méně politicky angažovaných článků, více erotiky, srandy a vůbec krásna. Dnes je tam jeden článek jako druhý a navzájem se předhánějí v pesimistických předpovědích.

A mají pravdu. Ti čtenáři. Schválně jsem se nedávno díval na články z prvních let existence Zvědavce. I když proti politické korektnosti píše Zvědavec pořád, přeci jen od té doby je takový vážnější.

Co se stalo? Zestárnul editor? Ztratil glanc? Je unaven? Samozřejmě vše je částečně pravda. Ale důvodů je více. Zvědavec se změnil, protože se svět za posledních 10-15 let změnil. Zvědavec jen reflektuje nové situace. A pravdou bohužel je, že se svět změnil k horšímu. A to na všech frontách.

* * *

Nebudu teď hovořit o situaci na Ukrajině ani o hrozbě islamizace Evropy či nebezpečí světové války, to jsou složitá témata, kterým se ve Zvědavci věnujeme neustále. Chtěl bych připomenout něco jednoduššího a sice chtěl bych říci par slov o nutností kořenů. Já už jsem o tom před časem psal i na Zvědavci, takže to víceméně jen zopakuji.

Každý strom, každá rostlina potřebuje ke svému životu kořeny. Nemá-li je dostatečně silné, první silnější vichr ji vyvrátí. I člověk má své kořeny. A potřebuje je. Jeden takový kořen je rodina. Druhý je vlast. Třetí je víra. Čtvrtý je tradice.

Dějiny lidské společnosti zaznamenaly stovky různých diktátorů. A tito diktátoři často útočili na některý z těch kořenů. Jenže společnost to vždy ustála, neboť alespoň některé pevné hodnoty vždy zůstaly. Například za bolševické revoluce se razil spíše kosmopolitismus a slovo národ se příliš neužívalo. Na víru bylo v lidských dějinách vedeno nesčetně útoků a ve jménu víry nebo proti ní byly obětovány miliony. Rovněž tradice byla občas zavrhována a byly činěny pokusy ji nahradit něčím novým. Opět si připomeňme bolševickou revoluci.

Ale nikdy v minulosti, co svět světem stojí se nestalo, že by byly podrývány všechny čtyři kořeny současně. Rovněž mi není známo, že by některý režim likvidoval rodinu. Kromě toho současného. A i ten to dělá v skrytu a spíše podrazácky. V oficiálních novinách si žádnou filipiku proti rodině nepřečtete. Naopak.

V rychlosti připomenu hlavní rysy dnešních útoků:

útok na rodinu: bere na sebe různé formy, nejčastěji je to slepá podpora gayů a lesbiček, jejich glorifikace a tvrzení, že i oni (ony) jsou plnohodnotná rodina, útok na roli otců a mužů vůbec, zpochybňování jejich potřebnosti, feminismus a různé pseudo-obory jako genderová studia, kde se popleteným dívkám vysvětluje, že na vztah mužů a žen nutno pohlížet třídně, a že jsou ony – dívky – vykořisťovány a zneužívány muži, a podobné nenávistné bláboly mající za cíl jediné: rozdělit muže a ženy do dvou znepřátelených skupin;

útok na národ: Slovo národ dnešní politik jen okrajově vypustí z úst a když už, tak spíše v negativním mínění. Národnictví se nahrazuje slovem nacionalismus a většinou se k němu přidává přívlastek extrémní nebo se alespoň tak myslí. Slovo národ získává pomalu pejorativní význam. Razí se globalizace, euroobčanství a podobně. Dále národy rozhlodává imigrace ze zemí Třetího světa, o které se nám tvrdí, že nás obohacuje, což je klasický orwellovský newspeak, ve skutečnosti totiž tato imigrace národy rozkládá;

útok na víru: Teď to trošku pominulo, od doby, co máme nového papeže, plně ve službách NWO, ale dříve neminul téměř týden, aby se v novinách nepřetřásal případ zvrhlých kněží a služebníků Božích, jejichž – zdá se – jediným posláním je osahávat malé chlapečky. Znevážení církve je široce medializováno;

útok na tradice: Opět je to spíše skryté, nic oficiálního. Ale pusťte si televizi a sledujte trendy. Mládí vpřed. Sledujte energické, uřvané mladé moderátory. Obecně zaznamenávám nedostatek úcty ke stáří, neochotu naslouchat starším lidem. Staří lidé jsou vytlačování na okraj. Tyto právě vyjmenované důvody jsou spíše subtilnější a ne všichni si jich mohli všimnout. Ale pokud chcete příklad opravdu do oči bijící, zopakuji ten, který jsem už zde několikrát jmenoval. Kanadská jízdní policie RCMP má měla tradici červených uniforem a širokých klobouků. Až do doby, kdy do jejich řad nastoupil imigrant z Indie, národnosti Síkh. Síkhové nosí ve dne v noci na hlavách turbany. A tento Síkh prohlásil, že on si ten turban nesundá ani ve službě u RCMP, protože to je součástí jeho náboženství a pokud se to někomu nelíbí, projevuje kulturní necitlivost a měl by se stydět. Došlo to až ke kanadskému Nejvyššímu soudu a ten dal milému Síkhovi za pravdu. A tak musela celá slavná kanadská RCMP modifikovat své slavnostní uniformy a přijmout zákon že součástí kanadské uniformy kanadské jízdní policie je kromě širáku i turban.

Obávané a nenáviděné NWO, Nový světový pořádek se bohužel krok za krokem realizuje. Nečekejme, že přijde. Ono už tady je. Občas sice zaznamenáme tu a tam dočasné vítězství v nějaké dílčí bitvě, ale ve skutečnosti zdravý rozum, moudrost a lidskost prohrávají na všech frontách. Právě soustředěný – a více méně úspěšný – útok na všechny čtyři hlavní kořeny našich životů je toho příkladem.

Proč na ně útočí a co chtějí? Jednoduše chtějí nás vykořenit. Tak jako strom nebo rostlinu. Vykořeněný strom zahyne, vykořeněný člověk sice nezahyne hned, ale stane se tvárným, nejistým, vyděšeným, nervózním, bázlivým, opatrným. Přesně to je ten materiál, který oni potřebují. Jedině tak budou moci dokončit své dílo. A proto bych chtěl apelovat, braňme si své kořeny, držme se jich zuby nehty. Nedovolme, aby nás od nich odřízli. Potřebujeme rodinu, potřebujeme vlast, potřebujeme víru a potřebujeme tradice.

Proto jsem vstoupil do Národní demokracie, která tyto hodnoty zastává.

Co považuji za největší hrozbu současné společnosti? Kupodivu to nejsou jaderné zbraně, ani Amerika a Izrael, ani islám. Za největší nebezpečí považuji politickou korektnost. Tento děsivý blok nikde nepsaných zákonů, který drtí všechno normální ve společnosti, z lidi dělá loutky ovládané samocenzurou, která nám brání věci pouze pojmenovat, natož řešit. Jak můžeme léčit nemoc, když ji nesmíme ani pojmenovat? Politická korektnost je druh náboženství. Lidé zasažení tímto náboženstvím věří, že prozřeli, že jsou nějak výše, že mají právo kritizovat a soudit ty, kteří dosud bloudí v temnotách. Všechna náboženství mají své heretiky, své odpadlíky. Náboženství zvané „politická korektnost“ ale nemá odpadlíků, virus politické korektnosti je nevyléčitelný, se zasaženým jedincem zůstává do smrti.

Přes všechny tyto chmurné vize bych zakončil mírným optimismem. Totiž společnost má úžasnou schopnost samo-očisťování se. Sebe hloupější zákon či nařízení se nakonec nějak obejde, lidi si najdou cestičku. Ale to není to hlavní.

To hlavní je, že žijeme v úžasné době, kdy se proti silám zla postavila třetina světa, možná polovina. Jen málo kdy jsme svědky tak epochální bitvy. Jen málo kdy je zlo tak jasně viditelné a čitelné. Známe jejich plány, oni se s nimi netají, dávají nám to rovnou na talíři v mnoha formách, počínaje symbolem pyramidy a oka na dolarové bankovce, přes knihu Zbigniewa Brzezinskeho Velká šachovnice, přes Project for the New American Century (PNAC), přes nespočet projevů současných politiků.

A víme, co je na druhé straně. Já bych to nenazval „dobrem“, to by bylo příliš optimistické a jednoduché. Já bych to nazval zdravým rozumem.

To podstatné je, že síly zla prohrávají. A vědí to. Ještě jsou děsivě mocné a mohou (a budou) velmi škodit. Přesně podle přísloví umírající kobyla nejvíc kope. Ale jestli to přežijeme, jestli síly zla nezničí planetu v jaderné válce, čekají nás mnohem lepší časy. Žádný strom neroste do nebe, ani tenhle ne.

Před chvíli jsem tvrdil, že strůjci NWO vítězí a teď říkám, že prohrávají, jak tomu rozumět? Posledních 30 let se opravdu strůjcům NWO dařilo prosazovat své plány na všech frontách a skoro ve všech zemích. S čím ale nepočítali, jsou tři věci.

Za prvé internet a relativně svobodné šíření informací a z toho vyplývající vznik obecného povědomí o tom, kdo je kdo a kdo za koho kope. Ještě málo lidí do toho vidí, ale přibývá jich každým dnem.

Za druhé tento systém má prvky destrukce zabudován v sobě. Je postaven na věčné expanzi. Dokud expanduje, prosperuje. Jenže ono už není kam expandovat, planeta není nafukovací. Dochází k bojům o poslední zdroje planety a o poslední území, které ještě nejsou koloniemi Západu. Ale právě na těchto územích se lidi začínají stavět na zadní. Díky internetu. A protože těch lidí je celkem dost hodně a navíc disponují jadernými zbraněmi a navíc už začínají chápat, jak loutkaři svrhávají nepohodlné vlády formou pátých kolon, mají to strůjci NWO docela těžké.

A konečně za třetí ekonomické zákony nelze do nekonečna ohýbat. Poslední finanční krize byla plánována, ostatně jako všechny předchozí, ale tentokrát ve snaze zasadit rozhodující úder loutkaři přestřelili. Dluh (a řekněme si rovnou, že to je umělý dluh) je tak velký, že hrozí kolaps celého finančního systému. Loutkaři se zatím snaží udržet pacienta při životě kapačkami a masivními dávkami drog, ale je to marná snaha.

Takže si držme klobouky, pojedeme ne z kopce, ale rovnou ze srázu. Při trošce štěstí to přežijeme.

Chci vám na závěr poděkovat nejen za to, že jste přišli a vyslechli mě. Chci vám a všem svým čtenářům poděkovat za dlouhodobou podporu, morální i finanční.

Děkuji za pozornost.