Udělal jsem chybu

Bylo to zkratkové jednání ve stresu a pod tlakem. Sofijina volba, jak trefně poznamenala má kamarádka. Samotného mě překvapilo, jak lehce jsem se poddal. I když samozřejmě výzvy policie ignorovat nelze (jak mi kdosi doporučoval), rozhodně jsem nemusel a neměl jednat tak úslužně a rychle. Prostor k manévrování existoval.

Svým činem jsem podělal všechno, co tady roky hlásáme, zklamal jsem sám sebe, své přátelé a mnoho lidí, které ani osobně neznám, ale kteří mi věřili. Také jsem na druhé straně velmi potěšil řady svých nepřátel. Konečně jsem klesl na jejich úroveň.

Vím, že se to nedá vrátit, je pozdě brečet nad rozlitým mlékem. Jak napsal jeden čtenář do diskuze za článkem: „Bylo to pochopitelné, ale ne omluvitelné.“ Ano, jsou činy neomluvitelné. Přesto chci touto cestou aspoň vyjádřit lítost a pokus o omluvu.

Omlouvám se těm dvěma, které mé jednání postihlo (pokud tam nebyli „pracovně“), a omlouvám se čtenářům, které jsem zklamal. I když si tu omluvu na chleba nenamažete, aspoň to berte tak, že uznávám svou chybu a lituji.

Byla to pro mě tvrdá lekce. Věřte mi, prožil jsem si své peklo.