Trestní oznámení na Zvědavce – jak to pokračuje

Znalecký posudek připravil PhDr. Zdeněk Zbořil. Podle jeho názoru obsahují sice články výrazy hanlivé a neslušné, avšak nenaplňují skutkové podstaty trestných činů, zejména propagaci a podporu hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka jak je specifikováno v § 260, odst. 1 a 2 tr.ř.

Na základě tohoto posudku policie trestní oznámení odložila.

Řekli byste si, konec dobrý, všechno dobré. Přeci jen máme ještě svobodu slova. Myslel jsem si to také.

Jako studená sprcha na mě zapůsobila SMSka ze 17.4., kterou jsem obdržel do Kanady:

Dobry den, potrebuji vas ještě jednou vyslechnout a to vsechny zakl. Cleny OS Zvedavec, tak pokud byste byli schopni se domluvit na jeden den v 1. polovine kvetna? Dale budu potrebovat dolozit dokumenty tykajici se cinnosti OS Zvedavec. Por. S.SKPU Praha-venkov

Volal jsem poručíku Š. Sdělil jsem mu, že v Čechách budu počátkem květnem a že se domluvíme na dalším.

Šestého května ráno telefon:

„Policie. Tak už jste tady?“

„Ano, už jsem tady.“

„My bychom vás rádi viděli.“

„Dobře, počítám s tím. Kdy se mám dostavit.“

„Přijďte 12. května. A vezměte se sebou všechny doklady o činnosti vašeho sdružení. Všechny zápisy ze schůzi a tak. A také řekněte všem členům sdružení, aby přišli s vámi.“

„Všechny členy? To bude horší. Někteří jsou v Americe a v Kanadě.“

„Tak řekněte těm, co jsou tady.“

„Zkusím to. Ale moc si neslibuji...“

„A také řekněte Eriku Sedláčkovi, aby přišel.“

„Eriku Sedláčkovi? Ale on není členem sdružení.“

„To nevadí. Ale máte na něj kontakt, ne?“

„No, mám jenom email.“

„Tak nám dáte ten email.“

Vyšetřování zřejmě nabralo nový směr. Nevedu přesnou evidenci překladatelů článků pro Zvědavce, odhaduji, že za těch deset let pro nás překládalo kolem stovky lidí. Proč chtěli právě Sedláčka? A proč mu to mám říkat právě já? Copak nevědí, kde bydlí? Jméno Erik Sedláček v novinách nenajdete jinak, než v souvislosti s neonacistickým hnutím. Nevím, jestli k nim opravdu patří, ale ten pokus vytvořit paraelu mezi Zvědavcem a nebezpečným Sedláčkem byl příliš průhledný.

V této fázi jsem se rozhodl vzít si advokáta.

A tak jsme se 12. května dostavili na policejní stanici v Roztokách u Prahy dva. JUDr. Jiří Matzner a já. Vyšetřovateli jsem předem neřekl, že přijdu s advokátem. Když nás viděl sedět v chodbě, považoval nás za členy sdružení.

„Nejprve pan Stwora, vy počkejte tady.“

„Ale já jsem jsem jeho právní zástupce. Pan Stwora mě pověřil svým zastupováním v této věci. Zde je plná moc.“

Poručík Š. byl malinko překvapen. „Dobrá, tak pojďte oba.“

Pak už to šlo rychle. „Pan Stwora odmítá vypovídat, neboť se domnívá, že mu hrozí trestní stíhání. Rovněž neposkytne žádné listiny týkající se činnosti občanského sdružení Zvědavec“ řekl doktor Matzner. Sepsali jsme to, podepsali a byli venku.

Ještě než jsme odešli, sdělil nám poručík Š, že státní zástupce případ znovu otevřel a vyžádal si vypracování DRUHÉHO odborného posudku – tentokrát jiným soudním znalcem.

Je to poměrně nezvyklé rozhodnutí. Je z něj patrno, že státní moc se rozhodla obvinit, usvědčit (a nakonec umlčet) Zvědavce děj se co děj. A že k tomu využije jakýkoliv prostředek. Odborný posudek nevyhovuje? Necháme to posoudit znovu. A znovu. Dokud ten posudek nevyzní tak, jak potřebujeme. O vině je zjevně rozhodnuto.

Pamatuji si dobře na chmurnou atmosféru normalizace let sedmdesátých a osmdesátých v Československu. Ten pocit nesvobody, podezřívání, drcení každé opozice těžkou státní mocí, bezzákonností, všudepřítomných špiclů, nepřátelství a zloby ke všemu, co bylo režimu nekonformní.

Česká republika 19 let po svržení komunismu. Vím, že mně poslouchají telefon a čtou poštu. Tedy nevím, ale předpokládám to. Je to totiž dnes technicky tak jednoduché a levné, že by byli hloupí, kdyby to neudělali. Ten těžký pocit nepřátelství, nesvobody a bezzákonností je zde znovu.

Poslouchám známou písničku Karla Kryla:

Co řeknou ty dámy, co sedí tu s kukátky,
tehdy až o pravdě zakážou psát?
Vím, budou zas ochotně poslouchat pohádky
o tom, že pravdy je třeba se bát.

Co řeknou ti všichni
kdo dnes ti tu tleskají
tehdy, až mocní ti umlčí hlas?

Zas budou jen tančit
jak jiní jim pískají
hopsa, tak dlouho
až zlámou si vaz.

Kryl to psal v době těžké normalizace. Ale jeho verše jsou hluboce nadčasové, protože totalita má stejnou tvář, lhostejno, jaký kabát si zrovna navléká.

O dalším vývoji vás budu informovat.