Slovo editora: Co vlastně chci

Někteří z vás mi kladou otázku, co jsem to vlastně za člověka, když zůstávám vlažný ve svých úsudcích a odsuzování teroristů, když se nepodílím na pro-americkém způsobu vidění a na jednoznačné podpoře pro odvetu. Jiní mi lakonicky sdělují, že už nebudou číst Zvědavce a někteří mně dokonce přímo vyhrožují a přejí si, aby takové "nezávislé" servery byly co nejdříve zavřeny. Jedna paní naznačuje, že asi nemám rád žádnou zemi, ani Ameriku, ani Kanadu, ani Česko a ptá se, zda vůbec mám rád něco, či někoho, a zda jsem schopen cítit něčí neštěstí.

Přiznávám, že nad těmi věcmi hodně přemýšlím. Té paní, která mě osočuje z nelásky, bych rád sdělil, že mám rád svou zemi, tedy Českou republiku, její kulturu i její obyvatele zřejmě daleko více, než si sama dokáže představit. Jestliže píšu kriticky o Česku, není to proti zemi jako celku, pouze proti vládnoucím garniturám moci, které ji vykrádají a zneužívají.

Snažím se vám nabídnout jiný pohled na věc. Mohu se mýlit? Ano - a na rozdíl od Bushe s tím počítám. Jsem stejně nejistý ve svých závěrech jak by měl být každý z vás, než propůjčí svůj hlas obecnému běsnění a nenávisti. A protože nevím jistě, že za útoky z 11. září stojí bin Ládin nebo Al-Qaeda, nemohu se ani připojit k volání po jeho/jejich krvi. Kolikrát jsme už v minulosti byli svědky manipulace s veřejným míněním, kolikrát se už dokázalo, že mnoho světových událostí bylo pečlivě připraveno někým velmi mocným v pozadí? I ten poslední konflikt má příliš mnoho symptomů takové manipulace.

A co tedy chci? Myslím si, že nejdůležitější v mém žebříčku hodnot je svoboda, právo na vlastní názor. Pak je to akceptování skutečnosti, že jsme jen součástí přírody, nikoliv jejími pány, odmítání hry na Bohy, pokora, respekt k životu (nechytejte mě za slovo, bakterie a některý hmyz se nerozpakuji usmrtit, stejně jako jím maso, i když omezeně), vědomí, že nemusíme poznat všechno, že jsou věci, do kterých bychom neměli zasahovat (jako např. genové inženýrství, navzdory mnoha výhodám, které přináší). Dále etika a vkus.

Co se týče společenských problémů, budu stejně otevřeně psát proti černochům a Cikánům, kteří zneužívají své příslušnosti k rase k neoprávněným výhodám, stejně jako proti vlastním lidem, budou-li se snažit vnucovat jiným své pojetí života a svůj žebříček hodnot. Někdy je těžké se v tom vyznat, v takových případech věřím svým instinktům. Ne že by mě nikdy nezklamaly, ale pokud se spletu, je to můj omyl a ponesu si za něj následky sám. Odmítám kolektivní myšlení davu a předžvýkané názory.

Nevadí mi, že mě kritzujete. Vadí mi, že ve své kritice nejste schopni přijít s vlastní myšlenkou. Jen opakujete ty hlouposti z novin - a někdy ani to ne. A dále mi vadí, že se často nedokážete pod svou kritikou podepsat. To prozrazuje mnoho. Přirovnal bych to k boji ze zálohy nebo v masce. Udeřit, ublížit a stáhnout se. Navíc, jak můžete stát za svými slovy, když nenajdete odvahu je podepsat? Samozřejmě, kdybych velmi chtěl, mohl bych zjistit autora každého nepodepsaného příspěvku, ale nedělám to. Ze zásady.

A ještě slovo k těm, kteří mně sdělují, že už nebudou číst Zvědavce. Máte na to plné právo. Na rozdíl WEB stránek jiných serverů, Zvědavec mi nepřináší žádný zisk. Těch pár korun z reklamy stěží pokryje náklady na provoz serveru. Najdete asi velmi málo podobných a opravdu nezávislých stránek. Jak píšu v úvodním slově ve Zvědavci: bezzubých informačních zdrojů máme kolem sebe dost. Jestliže vám více vyhovuje uřvanost, demagogie a stádní myšlení - prosím. I to respektuji. Ale ne na stránkach Zvědavce.