Chceme emigrovat do Kanady - poraďte

Čas od času přijde z Čech dopis s otázkou, jak do Kanady. Rozhodl jsem se odpovědět na jeden z nich otevřeným dopisem, protože si myslím, že by to mohlo zajímat více čtenářů v Čechách. Autor dopisu souhlasí s jeho uveřejněním i s touto formou odpovědi. Jméno pisatele změněno.

Rozhodli jsme se se svou ženou a naší malou dcerou emigrovat do Kanady , a to z toho důvodu, že jsme zjistili, že Česká republika nemá zájem o mladé lidi, nestará se o ně, a vůbec nemyslí na mladé rodiny, které často nemají kde bydlet a žijí od výplaty k výplatě. Chtěli jsme zde žít, ale nejde to, nemůžeme zde podnikat, protože jsme neměli bohaté rodiče. Nemůžem si ani koupit dům, nebo dokonce ani postavit, nemůžeme si dovolit dovolenou v zahraničí (což zas tak nutné není), ale usoudili jsme, že pro naše děti budeme chtít víc, budou chtít určitě lepší svět než ten, který je zde. Opravdu se zde nežije dobře těm, kteří se snaží, pracují od rána do večera, a přitom je to čím dál tím horší. Píši to z vlastní zkušenosti, jsem podnikatel, ale musím pracovat pod firmou, ve které strávím spoustu svého času, dokonce přes 300 hodin za měsíc a dostanu pár korun. Chtěl jsem vlastní firmu, mám spousty nápadů a záměrů, ale u nás banky nepůjčují, pokud nemáte majetky. Ušetřit jsme toho moc nedokázali, protože jsme začínali od nuly a nikdo nám nic nedal. Za 8 let práce jsem opravil domek, který jsme si pronajali s tím, že jej odkoupíme. Před rokem nás z něj vyhodili, asi zjistili , že jsem to udělal dobře. Obrana tady není žádná, soudy jsou pomalé a nakonec se nic nevyřeší. Museli jsme se přestěhovat k rodičům mé ženy, no a další vyhlídky do budoucnosti v této zemi nemáme. Prodáme vše , co máme a pojedeme, horší to určitě nebude. Sice máme strach jet do neznámé země a k tomu ta angličtina nám dělá problémy, ale zvládli jsme horší, určitě najdeme v Kanadě dobré lidi, kteří nám pomohou v začátcích. BUDU NADÁLE HLEDAT. S pozdravem Petr

Milý Petře,

předpokládám, že jste se už rozhodl. Zdá se Vám, že život doma nemá budoucnost a jediné řešení vidíte v emigraci. Přesto bych doporučil, abyste ještě jedno vše uvážil. Pamatujte, že se rozhodujete nejen sám za sebe, ale i za manželku a (to hlavně) za dítě. Emigrace prověří hloubku Vašeho manželství a trvale ovlivní vývoj Váš i všech členů Vaší rodiny, přičemž ne vždy v pozitivním směru. Pravděpodobně zjistíte, že v očekávané zemi snů není všechno tak, jak jste si doma představoval. Ujišťuji Vás, že případná cesta zpátky je skoro stejně těžká, jako cesta tam.

Emigrace je hořká pilulka, která se za život dá spolknout většinou jen jednou. Znamená především a skoro vždy velké zklamání a ztrátu iluzí. Zvláště pro ty, jejichž jedinou motivací je mít se lépe. Jde o ekonomickou emigraci a ta vždy byla poněkud problematická. Chci říci, že země, která Vás přijme, se Vás v první řadě bude snažit využít ke svému prospěchu, to znamená, že ji budete muset odevzdat více, než sám dostanete.

Teoreticky (podle Charty lidských práv) máte právo vybrat si zemi, ve které chcete žít, prakticky to málokdy jde hladce. A to i přes to, že to máte dnes snazší, než jsme to měli my. Můžete svobodně opustit republiku, aniž byste musel riskovat život a aniž byste přišel o všechno, co doma vlastníte. Můžete se také vrátit, i když návrat bývá často problematický. Informace, které si dnes můžete opatřit předem, jsou neporovnatelné s tím, co jsme věděli my. To jsou obrovské výhody.

V přípravné fázi se snažte získat co nejvíce informací o zemi, ve které chcete v budoucnu žít. Ideálním zdrojem informací je Internet. Vybral jste si Kanadu, ta je na Internetu bohatě zastoupena. Jde o materiály převážně v angličtině, ale na to si teď budete muset zvykat. Zajímavé adresy jsou: http://www.tcscanadainc.com/ a http://canadavisa.com/. V podstatě platí, že o emigraci do Kanady může požádat každý. V době podání žádosti byste neměl být v Kanadě, žádost musíte tedy podat přímo z Čech. Kanadské zastupitelství je, tuším, ve Vídni. Kanada přijímá tři druhy emigrantů:

• The family class - rodinné příslušníky Kanaďanů
• The refugee and humanitarian class - utečence z politických důvodů, kteří prokážou, že v zemi, ve které žijí, jim hrozí stíhání nebo nebo dokonce smrt z důvodu smýšlení, rasy, sexuálního zaměření, náboženského vyznání
• The independent and other class - v podstatě všechny, kteří nespadají do předchozích kategorií.

Všichni žadatelé jsou hodnocení bodově. Body se přiznávají za vzdělání, pracovní odbornost, zkušenosti, druh profese, věk, demografický faktor (=barva kůže), znalost jazyka (angličtina nebo francouzština) a za to, zda máte v Kanadě příbuzné.

Nechci Vás od emigrace zrazovat, ale je třeba, abyste věděl, že Vás nečeká procházka růžovým sadem. Nikde to dnes není snadné, svět trpí přelidněním a milióny se denně stěhují do tzv. vyspělých zemí za vidinou snadnějšího života v tzv. ekonomické emigraci. Úměrně s tím, jak přibývá tlak na sociální a bezpečnostní systém těchto zemí, roste i nevraživost původních obyvatel vůči cizincům. Kanada je tradičně emigrační zemí a je stále emigrantům otevřena, ovšem dnes se preferují především emigranti ze zemí tzv. Třetího světa: Afrika, Indie, Čína apod. Evropané dnes v Kanadě nejsou příliš vítáni, navzdory tomu, že tuto zemi vlastně původně vybudovali. Má to něco společného s oficiální doktrínou politické korektnosti - žádný politik se dnes neodváží postavit se proti barevným emigrantům, aby nebyl obviněn z rasismu a jiných moderních zločinů. V posledním desetiletí přijala Kanada velké množství příchozích z rozvojových zemí, ti dnes představují politickou moc, kterou se vláda neodváží ignorovat. Nebílé obyvatelstvo se upřednostňuje při přijímání do zaměstnání i jinde. Oficiálně se tomu říká affirmative action, firmy, které přijaly tuto politiku (to jsou dnes už všechny), mívají v pracovních inzerátech větičku equal opportunity employer (zaměstnavatel, který dává stejné možnosti všem), ve skutečnosti to znamená, že upřednostňuje lidi na základě barvy kůže - čím tmavší, tím lépe. Je to obrácený rasismus, jenže to samozřejmě nesmíte říct, protože byste byl obviněn - nu, právě z rasismu. Následující věta zní jako vtip, ale je to pravda: největší šanci byste měl, pokud byste byl žena, lesbička černé pleti. Pokud jste muž, heterosexuál a navíc bílý, stojíte na nejnižší příčce žádaného "zboží". Doporučuji si přečíst článek Nejlepší země světa zde ve Zvědavci. Článek má podtitulek "Ztracený ráj" a ne nadarmo. Člověk, který ten článek napsal, zde žije třicet let a Kanada by dávno měla být jeho domovem. Je opravu jeho domovem?

Předpokládejme, že Vaše žádost bude vyřízena kladně a Vy se sem opravdu dostanete. Co Vás čeká?

V první řadě to budou asi problémy s jazykem. Je možné, že se budete kvalifikovat na kurs angličtiny, který pořádá vláda. Kurs trvá několik měsíců, po jeho absolvování zjistíte, že stejně ničemu nerozumíte.

To největší rozčarování Vás ale zřejmě čeká, až začnete hledat práci. Pracovních příležitostí je momentálně dost, cožpak o to, problém ale je, že české školy, ani kursy se většinou neuznávají. Budete muset udělat rekvalifikační kurs a prokázat znalost kanadských předpisů a norem, bezpečnostních omezení apod. Nemít kanadské vysvědčení je totéž jako nemít vůbec nic. Naše známá paní Eva bývala v Čechách řadu let vrchní sestrou v pražské nemocnici. V době příchodu do Kanady měla za sebou asi dvacet let praxe a byla opravdu vynikající odbornice ve svém oboru. Chodili jsme se k ní radit namísto k našemu (kanadskému) lékaři, který nebyl schopen rozeznat chřipku od zlomené nohy. V Kanadě je dlouhodobý a citelný nedostatek zdravotních sester, řekl byste, že po ní hrábli všemi deseti. Kdepak. Vůbec jí nedovolili vykonávat její profesi, pracovala v nemocnici jako nekvalifikovaná pomocná síla (a to byla šťastná, že ji vůbec vzali), dělala noční, a vůbec tu nejhorší práci, kterou nikdo jiný nechtěl dělat, a to až do té doby, dokud neabsolvovala celé studium znovu - na kanadské škole. Ovšem k tomu, aby mohla na škole vůbec začít, musela nejprve udělat tzv. TOEFL test. Tento test má prokázat znalost angličtiny a je natolik náročný, že kdyby jej měli dělat samotní Kanaďané, mnozí z nich by jej neudělali.

Jiná naše známá přibyla do Kanady již po revoluci. Opustila dobré postavení, děti nechala v ČR, vnuci vyrůstají bez jejího přispění a tady v Kanadě dělá všechno, co se dá. Vystřídala snad desítku zaměstnavatelů, aby zjistila, že je to téměř všude stejně beznadějné. Ke své sofistikované profesi se nedostane pro jazykovou speficiku, ale nemá naději ani na přibližnou duševní práci, neboť jí nikdo - ani z řad lidí stejné národnosti - prostě nedá šanci. Každý z nich, pokud má trochu dobré místo, si je drží, aby si náhodou nepřivedl konkurenci.

Poté, co budete mít příslušný rekvalifikační papír v ruce, zjistíte, že to pořád ještě nestačí, protože zaměstnavatele budou také chtít kanadskou praxi. Česká, ani žádná jiná se neuznává. Kanaďané jsou v rozhodování dosti těžkopádní a vše měří metrem svých vlastních schopností. Nedají Vám šanci dělat něco, o čem nemůžete dokázat, že už jste to dělal (v Kanadě). Budete nucen začínat jako nekvalifikovaná síla za minimální mzdu. Počítejte s desítkami (raději stovkami) odmítnutí, než Vás někdo bude ochoten poprvé přijmout.

Píšete, že v Čechách Vám banky nepůjčí, pokud nemáte majetek. Ujišťuji Vás, že kanadské banky se chovají úplně stejně, ba hůř. Žádná banka Vám nepůjčí, pokud neprokážete, že máte několikrát víc, než si půjčujete. Musíte dokázat, že ty peníze vlastně nepotřebujete (což je sice starý vtip, ale bohužel velmi pravdivý). V Kanadě se navíc přihlíží k Vaší pověsti dlužníka. Informace o všech předchozích půjčkách se vedou velmi detailně a zvlášť podrobně se sleduje, zda jste vždy platil včas a přesně. Říká se tomu credit history, tzn. pověst. Každý nový potenciální věřitel si nejprve - než Vám půjčí - zkontroluje Vaše předchozí záznamy. Jestliže jste měl problémy se splácením, půjčku buď nedostanete vůbec, nebo ji dostanete na lichvářský úrok. Jakožto nově příchozí nebudete mít žádný záznam u Credit Agency. To se automaticky rovná špatnému záznamu.

Jedním z velkých zklamání českých emigrantů bývá očekávání pomoci od ostatních Čechů v emigraci. Česká skupina je jednak nepočetná, jednak rozhádaná a závistivá. Ti, kteří jsou tady již déle, hledí na nově příchozí často přes prsty. Domnívají se, že jenom oni měli právo na emigraci, že jenom oni jsou ti skuteční političtí uprchlíci a všichni ostatní po nich jsou jen vykutálenci, kteří jdou za lepším. Na rozdíl od Poláků, Italů nebo například Židů si Češi v emigraci jen málokdy pomáhají, spíše se pomlouvají a snaží se jeden druhého využít. Počítejte s tím, že odchodem z Čech ztratíte nejen přátele doma, ale i všechny známé, o kterých si nyní myslíte, že můžete lehce oželet, ale kteří ve skutečnosti vytvářejí Váš svět. V emigraci se dostanete do naprostého vakua. Je to jako život na ostrově. Budete jenom Vy a Vaše paní a dítě, nic jiného. Brzy poznáte, že Češi tady jsou jiní. Jim se zastavil čas okamžikem, kdy odešli ze země. Mají tu zemi zakonzervovanou takovou, jaká byla, když odešli. Ke Kanaďanům také vztah nenajdete, respektive oni ho nenajdou k Vám. Jsou sice na první pohled slušnější než my, ale brzy zjistíte, že se s nimi není o čem bavit, že jsou studení, doslova bezpohlavní a že žijí přirozeně v jiném světě. Nerozumějí naším vtipům, neznají naši nebo jakoukoliv jinou zemi. Ve škole se učí jen o Kanadě, jsou přesvědčení, že to je ta nejlepší země na světě, aniž by někdy vycestovali a přesvědčili se na vlastní oči. Jejich duševní obzor je formulován jejich školním systémem, výsledkem čehož je, že jsou sebevědomí a (nerad to píšu) omezení. Budete se s nimi bavit o počasí nebo o nedělním zápase baseballu, popř. o golfu. To je tak asi všechno. Jsou chladně zdvořilí a dosti povrchní.

Jestliže se rád otočíte za hezkou ženou, v Kanadě na to brzy zapomenete. Jednak kanadské ženy nejsou příliš hezké, navíc se často líčí a oblékají tak, aby potlačily sexualitu. Duševně to jsou mužatky, se kterými setrvat v místnosti déle než pět minut je nepříjemné. V Kanadě se neflirtuje a nezahýbá, také tady neexistuje oslovení ženy mužem. Ani to nejnevinnější. Jestliže se ovšem ženě líbíte, osloví Vás sama (ona může, jí nehrozí soud za sexuální harašení) a většinou je konverzace dosti přímočará (v prvních pěti minutách se Vás zeptá, jestli jste ženatý). Po stránce mravnosti jsou Kanaďané značně pokrytečtí a puritánští - Vaše jednoroční dcera bude muset na koupališti nosit něco na způsob dětské podprsenky. Pokud byste si ji někdy chtěl vyfotografovat nahatou, vystavujete se nebezpečí, že Vás laboratoř, zpracovávající Váš film, udá a Vy můžete být obviněn z vlastnictví dětské pornografie, nebo dokonce zneužívaní dětí. Počítejte s tím, že jakmile se takové obvinění objeví, nemáte šanci dokázat svou nevinu. Tady se totiž u obvinění ze sexuálního "harašení" a ze zneužívání dětí obrátila presumce neviny: nikoliv obžaloba musí dokázat vinu, ale obviněný musí dokázat svou nevinu. Že se takové věci dokázat nedají, nikoho nezajímá.

Jestliže si rád zajdete doma na pivo nebo do hospody za kamarády, s tím se také můžete rozloučit. V Kanadě se pije málo a potají, společenský život v hospodách je omezen na společné sledování baseballu v televizi.

To, že budete mnohem více jen se svou ženou, se negativně projeví na Vašem vztahu. Pravděpodobně vznikne ponorková nemoc. V případě, že by se Váš vztah rozpadl, můžete očekávat, že Vaší ženě zůstane vše, co jste společně vybudovali a Vy vyjdete ze vztahu tak říkajíc s holým zadkem. Soudy v Kanadě totiž jednoznačně straní ženám, na vině je vždy muž.

Z Vaší dcery Vám Kanada vychová prázdnou, sebevědomou feministku, která nenávidí muže. Bude mít plná ústa svých práv a žádné povinnosti. Po stránce vědomostí bude znát zlomek toho, co by se naučila v Čechách. Ve škole jí budou říkat, že Vás může soudit, kdybyste ji naplácal a budou se jí vyptávat (aniž se to dozvíte), jestli jste ji někdy nesáhl na zadeček nebo jestli jste se někdy před ní neukazoval nahý.

Předpokládejme ale, že vším úspěšně proplujete, naučíte se jazyk, získáte časem dobrou práci (relativně), koupíte si dům. Časem zjistíte, že tak, jak Vám chyběly peníze v Čechách, Vám zase chybějí i v Kanadě. Něco je tady levnější než u vás, něco zase dražší. Životní úroveň je tady vyšší, ale ne o tolik, o kolik zřejmě očekáváte teď. Zvyknete si tady žít, ale nikdy ne úplně. Po čase zjistíte, že do Čech už nepatříte, ale Kanada bude pro Vás vždycky jen určité provizorium. Máme tady známé, kteří tady jsou třicet let, vychovali tady děti a vnoučata. Přesto se chystají strávit zbytek života doma. A máme jiné známé, kteří to už udělali, a za rok byli zpátky v Kanadě. Nemohli si v Čechách zvyknout. I to Vás čeká. Pro zbytek Vašeho života zůstanete tak nějak rozpůlen. Nebudete patřit tady ani tam. A šťastnější nebudete taky.

Čekáte-li, že emigrací Vás zbaví některých Vašich dlouhotrvajících problémů, tak budete zklamán. Emigrace je s Vás nesmyje. Problémy si potáhnete s sebou jako závaží. Jakékoliv, v podstatě však všechny. A také nezapomenete. Na nic. Všechno si v sobě jen uložíte na dobu, až se Vám uvolní mysl. A pak se to vyloupne napovrch. A nebudete si moci zatelefonovat ke kamarádovi jako doma, abyste si poklábosili. To tady moc neexistuje. Lidé - i Češi žijí jako v ulitě. Sami se sebou a sami v sobě. Jen sledují cvrkot života ostatních jako diváci na velkém hřišti a tipují sami pro sebe, jak ten či onen dopadne.