Co se skrývá za lží Benjamina Netanjahua a vyhýbavými výroky Hamásu?

Oficiální verze války mezi Hamásem a Izraelem vyvolává více otázek než odpovědí. Autor upozorňuje na sedm hlavních rozporů. Když se nad tím zamyslíme, Hamás a Benjamin Netanjahu zdaleka nejsou nepřátelé, ale jednají ve shodě bez ohledu na životy Palestinců nebo Izraelců. Za jejich zády tahají za nitky Spojené státy a Velká Británie.

Na útok na Izrael 7. října a masakr palestinských civilistů v Gaze reagujeme na základě nám dostupných informací. Jsme si však dobře vědomi toho, že oficiální verze izraelské vlády a Hamásu je lživá.

Sedm hlavních otázek zůstává nezodpovězeno:

① Jak je možné, že Hamás dokázal vykopat a vybudovat 500 kilometrů tunelů v hloubce 30 metrů, aniž by na sebe upozornil?

Má se za to, že zařízení na vrtání tunelů má dvojí civilní a vojenské využití. Nevyrábí se v Gaze a za žádných okolností se do Gazy nemůže dostat, pokud se na tom nepodílí izraelská správa.

Vykopaná zemina (1 milion m³) nebyla zjištěna leteckým sledováním. I za předpokladu, že by byla rozptýlena na mnoha různých místech a smíchána se zeminou z jiných stavenišť, není možné, aby izraelské zpravodajské služby dvacet let nic nezjistily.

Zařízení používané k odvětrávání tunelů se nepovažuje za zařízení pro vojenské účely. Je možné ho do Gazy dovézt, ale potřebné množství mělo vzbudit pozornost.

Železobeton potřebný ke zpevnění stěn se v Gaze nevyrábí. Ani ten není považován za vojenské vybavení, ale potřebné množství by mělo vzbudit pozornost.

② Jak mohl Hamás nashromáždit takový arzenál?

Hamás, palestinská odnož Muslimského bratrstva, má velké množství raket a ručních zbraní. Je sice pravda, že některé části raket si dokázal vyrobit sám, ale navzdory vysoce výkonným skenerům se mu podařilo do Gazy dovézt tisíce ručních zbraní, především z Ukrajiny. Zdá se, že to není možné bez spoluúčasti izraelské administrativy.

③ Proč Benjamin Netanjahu propustil všechny, kteří ho varovali?

Egyptský ministr zpravodajských služeb Kamel Abbás mu osobně telefonoval, aby ho varoval před velkým útokem Hamásu.

Jeho přítel, plukovník Jigal Carmon, ředitel Memri, ho osobně varoval před velkým útokem Hamásu.

CIA zaslala Izraeli dvě zpravodajské zprávy varující před velkým útokem Hamásu.

Ministr obrany Yoav Galland byl v červenci propuštěn, protože varoval vládu před „dokonalou bouří“ připravovanou Hamásem.

④ Proč Benjamin Netanjahu 6. října večer demobilizoval bezpečnostní síly?

Premiér povolil bezpečnostním složkám, aby se na svátky Sim'hat Tora a Šemini Atzeret stáhly. V době útoku proto nebyl k dispozici žádný personál, který by monitoroval bezpečnostní plot kolem Gazy.

⑤ Proč zůstali bezpečnostní pracovníci toho rána zavření v sídle Šin Bet?

Ředitel kontrašpionáže (Šin Bet) Ronen Bar svolal na 7. října na osmou hodinu ranní schůzku šéfů všech bezpečnostních služeb, aby prozkoumali druhou zprávu CIA varující před připravovanou velkou operací Hamásu.

Útok však začal ještě téhož dne v 6:30 ráno. Bezpečnostní představitelé reagovali až v 11 hodin. Co tito úředníci během tohoto nekonečného jednání dělali?

⑥ Kdo tímto způsobem spustil „Hannibalovu směrnici“ a proč?

Když bezpečnostní složky začaly reagovat, dostaly IDF rozkaz použít „Hannibalovu směrnici“. Tato směrnice stanoví, že nepřátelům nesmí být dovoleno brát izraelské vojáky jako rukojmí, i kdyby to mělo znamenat jejich zabití. Z vyšetřování izraelské policie vyplývá, že izraelské letectvo bombardovalo dav prchající z rave party Supernova. Velká část lidí zabitých 7. října tedy nebyla obětí Hamásu, ale izraelské strategie.

Teoreticky se „Hannibalova směrnice“ vztahuje pouze na vojáky. Kdo a proč se rozhodl bombardovat dav izraelských civilistů?

Dnes nelze s jistotou určit, které Izraelce zabili útočníci a které vlastní armáda.

⑦ Proč západní síly ohrožují Izrael?

Pentagon nasadil dvě námořní skupiny, kolem lodí USS Gerald Ford a USS Eisenhower, a ponorku nesoucí řízené střely USS Florida. Haaretz se dokonce zmiňuje o třetí letadlové lodi. Spojenci Spojených států (Saúdská Arábie, Kanada, Španělsko, Francie a Itálie) instalovali v regionu stíhací bombardéry.

Tyto síly nebyly instalovány proto, aby ohrožovaly Turecko, Katar nebo Írán, které západní tisk obviňuje z účasti na útoku Hamásu, ale u pobřeží Izraele, v Bejrútu a Hamatu. Obkličují právě Izrael. A Izrael sám.

CO TYTO ZÁHADY SKRÝVAJÍ?

Je zřejmé, že verze, kterou hájí Hamás i Izrael, je nepravdivá. Pokud se nechceme nechat zmanipulovat ani jednou ze stran, musíme zvážit i jiná možná vysvětlení.

Zformulujme si hypotézu. Nelze říci, zda je správná, ale je v souladu s fakty, což není případ verze, která je nyní všeobecně přijímána. Je tedy lepší než tato. Je samozřejmě nesmírně šokující, ale vyloučit ji může jen ten, kdo dokáže odpovědět na 7 výše uvedených otázek.

Tato interpretace vychází z analýzy složité struktury Hamásu, jehož řadoví bojovníci nevědí, co mají jejich vůdci za lubem. Tady je:

Celou operaci Hamásu a Izraele řídí Američané, možná pod vedením Strausse Eliotta Abramse [1] a jeho Vandenbergovy koalice (Think Tank, který vystřídal Projekt pro nové americké století). Muslimské bratrstvo a revizionističtí sionisté, kteří proti sobě zdánlivě vedou krutou válku, jsou ve skutečnosti komplici, a to na úkor řadových členů Hamásu, palestinského lidu a izraelských vojáků. Jejich plán je následující: Hamás je prezentován jako jediná účinná síla odporu proti útlaku Palestinců, ale nechá Izrael zlikvidovat naději na palestinský stát, zatímco Muslimské bratrstvo, korunované obětí Palestinců, se chopí moci v arabském světě.

Šéfové vojenské i politické složky Hamásu jsou podřízeni vůdci Muslimského bratrstva v Gaze Mahmúdu al-Zahárovi, nástupci šejka Ahmeda Jásina, o němž nikdo nemluví. Z jeho pohledu bude Bratrstvo v „potopě Al-Aksy“ velkým vítězem, i kdyby byla Gaza srovnána se zemí a Palestinci vyhnáni ze své země.

Hamás je v současnosti rozdělen na dvě frakce. První, pod vedením Ismáíla Haníji, zůstává v souladu s Bratrstvem. Neusiluje o osvobození Palestiny od izraelské okupace ani o založení palestinského státu, ale věnuje se budování chalífátu nad všemi zeměmi Blízkého východu. Druhá strana pod vedením Chalíla Hajji opustila ideologii Bratrstva a bojuje za ukončení útlaku palestinského lidu ze strany Izraelců.

Muslimské bratrstvo je tajná politická společnost organizovaná britskými zpravodajskými službami po vzoru Velké lóže Spojeného království anglického [2]. Postupně ji převzala CIA, a to až do té míry, že je zastoupena v Radě národní bezpečnosti USA. Po pádu islamistických režimů v období arabského jara se Bratrstvo rozdělilo na dvě tendence. Londýnská fronta, vedená vůdcem Ibrahimem Munirem (který před rokem zemřel), navrhuje východisko z krize odchodem z politické scény a dosažením propuštění vězňů v Egyptě. Istanbulská fronta, vedená prozatímním vůdcem Mahmúdem Husajnem, prosazuje nic neměnit a pokračovat v boji za vytvoření chalífátu. Třetí skupina se snaží zaujmout přechodnou pozici tím, že předkládá myšlenku opustit politiku na dobu potřebnou k dosažení propuštění vězňů s tím, že se k ní později vrátí.

Muslimské bratrstvo bojuje za převzetí moci ve všech arabských státech, stejně jako se mu to podařilo v Egyptě v letech 2012-2013.

Na rozdíl od všeobecného mínění na Západě nebyl Mohamed Mursí nikdy demokraticky zvolen prezidentem Egypta; tím byl generál Ahmed Šafík. Poté, co Bratrstvo pohrozilo členům volební komise a jejich rodinám smrtí, však komise po 13 dnech odporu prohlásila Mursího za zvoleného, a to navzdory výsledkům volebních uren. V roce 2013 pak proti němu pochodovalo 40 milionů Egypťanů, kteří vyzvali armádu, aby je osvobodila od Muslimského bratrstva. Generál Abdel Fatah Al-Sissi to udělal.

Dnes je Muslimské bratrstvo u moci pouze v Tripolitánii (západní Libye), kde ho k moci vyneslo NATO. Vítáni jsou pouze v Kataru a Turecku (které není arabským státem). Ve většině arabských států, včetně Saúdské Arábie (kde se v roce 2013 pokusili svrhnout monarchu) a Spojených arabských emirátů (zapojení do krize mezi Katarem a ostatními státy Perského zálivu), mají zákaz vstupu. A především v Sýrii (jejíž vládu se pokusili svrhnout v roce 1982 a proti níž vedli v letech 2011-2016 válku po boku NATO a Izraele). Totéž se chystají udělat v Tunisku (kterému vládli deset let).

Pokud skutečným cílem tohoto masakru není status Palestiny, ale správa arabských států, můžeme na Blízkém východě očekávat vlnu změn režimů, pokaždé ve prospěch Bratrstva, zkrátka jakési druhé „arabské jaro“ [3].

Stejně jako v případě arabského jara jsou za komunikaci Bratrstva zodpovědné britské služby. Vzpomínáme si na způsob, jakým propagovaly bratra Abdelhakima Belhaje v Libyi [4], nebo na velkolepá loga, která navrhly pro řadu džihádistických skupin v Sýrii. Úniky informací na ministerstvo zahraničí to vše potvrdily. Tentokrát vytvořili novou postavu, Abú Obejdu, mluvčího bojové organizace v Gaze. Tento donedávna neznámý muž se najednou stal hvězdou muslimského světa, všude se objevují jeho plakáty. Je dobře vyškolen ve veřejných projevech a se symboly zachází s lehkostí, která nemá mezi sunnitskými vůdci obdoby.

Arabské vlády proto jednají opatrně, podporují vznik palestinského státu a zároveň si udržují odstup od Hamásu. Na druhé straně Hamás dělá vše pro to, aby vznik palestinského státu znemožnil.

Odkazy

Poznámka editora

A jak o izraelském konfliktu referuji česká média? Co dělají profesionální vystudování čeští novináři, jakou službu národu poskytují? Ubíjejí v lidech lidskost a soucit. Kreslí jednoduchý, černobílý obrázek absolutního dobra a absolutního zla, žádné otázky, žádné pochybnosti. Naposledy dnes na iDnes.cz jsem si přečetl článek Prostě je přejeď. Jak izraelské vojačky v tancích zneškodnily tucty teroristů. Až je z té přímočarosti člověku smutno. Vychovávají totiž jednoduché občany, kteří nebudou zvyklí klást otázky a pochybovat. A dají se snadno ovládat.