Agónie amerického impéria

Současný stav amerického impéria výstižně popisuje jedno slovo: schizofrenie.

Vezměme si třeba vztah Washingtonu k podřízené bílé většině. Zdá se, že jedna větev, ministerstvo obrany, tiše uznává, že nemůže vyhrávat války, pokud vlastenečtí bílí muži odmítají narukovat. Toto prozření je naprosto nesourodé s ministerstvem spravedlnosti, které do okresu Middlesex v New Jersey posílá tanky, aby terorizovalo a pronásledovalo tytéž loajílní bílé muže, které strýček Sam zoufale potřebuje.

A co Venezuela? Zatímco washingtonští diplomaté prosí Nicoláse Madura, kterého se léta snaží svrhnout, aby prodal Americe ropu jako záložní plán pro případ konfliktu na Blízkém východě, americká armáda současně podporuje nestoudnou hru Guyany a společnosti Exxon-Mobile na těžbu ropy ve sporném pásmu Essequibo. Venezuela dlouhodobě tvrdí, že Essequibo je součástí jejího svrchovaného území, a aktivity Guyany a USA v této oblasti jsou přímým porušením Ženevské dohody z roku 1966. Pokusy Venezuely vyřešit tuto otázku na příslušných místech byly ignorovány, což vedlo k tomu, že začala mobilizovat vojáky ke svým hranicím a vyvolala vyhlídku na válku na západní polokouli.

Po dvou letech a 75 miliardách dolarů (o kterých víme) vystoupil Joe Biden se vzácným televizním projevem k americkému lidu, v němž se snažil – vůbec poprvé – podat vysvětlení, proč musíme vyčerpat naši státní pokladnu a zásoby zbraní, abychom se vměšovali do rusko-ukrajinské války. Ve snaze přimět sionisty vlastněné republikány, aby podpořili balíček zahraniční pomoci v hodnotě 106 miliard dolarů, neobratně vyvodil souvislosti mezi podporou zločinecké ostjudenské junty vládnoucí na Ukrajině a podporou Izraele, který pokračuje v masovém vyvražďování dětí v Gaze, čímž jen zmátl obyčejné Američany, kteří nejsou obeznámeni s židovskými machinacemi, jež tato zahraničněpolitická rozhodnutí v zákulisí řídí. O dva týdny později začali představitelé Bidenovy administrativy vypouštět do médií informace o tom, že se aktivně snaží vyjednat kapitulaci Ukrajiny, čímž situaci ještě více zmátli.

Pro milovníky černé komedie poslouží jako uspokojivý předkrm bludy popsané v nedávno vydané liberální intervencionistické apologii poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana s názvem Zdroje americké moci. Sullivan zřejmě vytvořil tenhle pamflet těsně před ofenzivou Hamásu vůči Izraeli 7. října; sebevědomě nás v něm ujišťuje, že Blízký východ „je klidnější než po celá desetiletí“. Sullivanovi neunikla ironie napsaného a trval na tom, aby časopis Foreign Policy toto drobné nedopatření v online verzi své publikace opravil.

Co se týče Bidena, ten má tendenci na nervózní otázky ohledně ukousnutí většího sousta, než je impérium schopno překousnout, odpovídat svou hláškou: „Jsme Spojené státy americké, proboha!“.

Ten starý pán není úplně dementní. V roce 2022 naše vojenské výdaje nabobtnaly na nehorázných 1,5 bilionu dolarů. Americký dolar zůstává nejsilnější, jaký kdy byl, a to především na úkor evropských satelitních států. Stejně jako naši postarší političtí představitelé trpně odmítají odejít do důchodu, bylo by chybou očekávat, že si washingtonský juggernaut všimne nápisu na zdi a tiše zapadne, jako to kdysi udělal Sovětský svaz.

Ale ne každý problém lze vyřešit úplatky a blafy. Geopolitické rozpory vytvořené z velké části volbou vítězů a poražených washingtonským impériem se nyní přetavily v několik plnohodnotných válek, protože pováleční a poststudenováleční nemajetní využívají příležitosti prosadit se.

Joe Biden, s heslem „získal jsem od AIPAC více peněz než vy“, téměř přiznal, že americká vláda je přinejlepším mladším partnerem nukleárně vyzbrojených inbredních maniaků, kteří řídí izraelský režim. Díky sionistické kooptaci našeho národa se primitivní divoši v čele izraelské armády ohánějí zbraněmi první světové třídy, které jim poskytli američtí daňoví poplatníci, a vedou válku proti bezbranným lidem v nemocnicích, obytných blocích, kostelích, ambulancích a uprchlických centrech, což vede civilizovaný svět k tomu, že zděšeně lapá po dechu a obrací oči v sloup nad pokrytectvím americké a evropské „lidskoprávní“ politiky.

Zatímco Židé zatahují Ameriku do širšího regionálního konfliktu, americké síly se současně snaží odstrašit nepřátele Izraele. Americké síly okupující Sýrii, Irák a další země jsou vystaveny neustále sílícím raketovým a dronovým útokům ze strany milicí napojených na Írán na celém Blízkém východě. Přes všechno své chvástání Izraelci zatím nepřistoupili k plnohodnotné invazi do Gazy, pravděpodobně kvůli obavám, že do války formálně vstoupí Hizballáh, který údajně disponuje prostředky k vážnému podkopání americké a izraelské kvalitativní převahy.

Diplomatický maximalismus Washingtonu je nyní všeobecně vnímán jako absurdní, nespravedlivý a zasluhující odpor. Americká vláda se pevně drží svého přesvědčení, že má právo vyhrožovat Pekingu válkou kvůli údajné svrchovanosti tchajwanských ostrovů Kinmen, které se nacházejí pouhých 10 minut plavby lodí od pevninské Číny. Bývalý ministr zahraničí John Bolton a jemu podobní nadále trvají na odštěpení náhodného kusu Iráku obývaného Araby pro nový kurdský stát, přestože historická kurdská vlast se z větší části nachází v Turecku. Místo toho, aby Washington využil nyní promarněné příležitosti k nalezení diplomatického řešení otázky donbaských Rusů, kteří od roku 2014 bojují o návrat do své vlasti, dopřál Kyjevu směšné fantazie, že bude od Rusů požadovat bezpodmínečnou kapitulaci, jen aby po neúspěšné letní protiofenzívě nahromadil statisíce obětí a ocitl se bez možností něco řešit.

A nabídka Antonyho Blinkena palestinskému lidu? Mikrostát, v němž si Žid Blinken a Benjamin Netanjahu vyhrazují právo vybrat za ně jejich vůdce.

Velká část zavedené americké imperiální moci byla podmíněna představou, že Spojené státy jsou spravedlivým a neutrálním arbitrem mezinárodních záležitostí. Vytvořením neupřímného rozdílu mezi státní mocí a soukromým podnikáním se Washingtonu podařilo přesvědčit svět, že mu lze důvěřovat v neosobní dohled nad globální ekonomikou, internetem, mezinárodním právem a mnoha dalšími důležitými dušemi moci.

Židé, kteří řídí Ameriku, tuto důvěru hrubě porušili tím, že využívají přístup k systému SWIFT jako nástroj politického vydírání, využívají digitální všemocnosti ke špehování celého světa, jak odhalily úniky informací Edwarda Snowdena a skandál izraelské skupiny NSO, využívají špinavé triky ve snaze zabránit konkurenčním státům ve výrobě a prodeji špičkových technologií, jak ukazuje křížová výprava proti společnosti Huawei, a odhalují mezinárodní právo jako selektivní a cynický nástroj propagandy k démonizaci nepřátel, jak ukazuje role USA v probíhajícím izraelsko-palestinském konfliktu.

Jak v oblasti tvrdé moci, tak v oblasti měkké moci americké impérium funguje na vypůjčený čas (a peníze). Washingtonský režim si myslí, že se může postavit Číně, Rusku, Íránu a několika menším zemím a zároveň doma utlačovat bílou většinu. Jejich šance na úspěch je nulová a existuje mnoho sil, včetně nás, které jsou připraveny tuto zkompromitovanou a zrádnou vládnoucí třídu co nejdříve politicky nahradit.

Otázka, kterou si nyní musíme všichni položit, zní: Kolik škod způsobí tato kopacíní a umírací kobyla svému okolí, než se podvolí nevyhnutelnému? Bůh nám všem pomáhej.