Proč „Highlighty“ české kultury a ne „vrcholné výkony“ české kultury?

Tuto otázku si položili i redaktoři uměleckého kanálu ČT ART hd a v každodenním upozornění na tento svůj budoucí program, v němž hodlají české obecenstvo seznamovat s jednotlivými vrcholnými díly české kultury, řešili zavážný problém. A totiž mají-li název tohoto programu představit českému obecenstvu po anglicku nebo po česku.

Angličtina se jevila jako výhodnější z hlediska našeho našeho současného směřování stát se neoddiskutovatelnou součástí západního anglosaského světa, a v debatě redaktorů připravovaného pořadu tedy převážil názor, aby i jeho název šel tímto směrem a byl tedy sakumprásk vyjádřen v angličtině. Takže by měl být uváděn pod názvem Highlights of the Czech Culture (v překladu: Vrcholné výkony či Vrcholné okamžiky české kultury, nebo Zlaté výkony či Zlaté okamžiky české kultury či Zlaté hřeby české kultury).

I stalo se, že právě tyto do češtiny přeložené názvy plánovaného pořadu zapříčinily problém. Několik redaktorů ČT ART hd, které budu nazývat českými vlastenci, začalo totiž náhle střečkovat, že takhle po česku by měl být pořad pojmenován vlastně celý, že je přece českým občanům určen a měl by jim tedy být naprosto srozumitelný atd. a tak podobně, což byl okamžik, kdy se ukázalo, že zastánci názvu Highlights of the Czech Culture, které budu nazývat západní českou elitou, onu druhou část pojednávaného názvu, to je „of the Czech Culture“ nemysleli tak zcela vážně a nasadili ji do boje hlavně proto, aby v případě potíží měli kam ustoupit a tím ubránit onen výraz highlights, o který jim šlo především. A tak českým vlastencům sdělili, že jsou ochotni vzdát se „of the Czech Culture“a nahradit jej výrazem „české kultury“, pokud se ovšem čeští vlastenci přestanou vzpírat výrazu „highlights“.

Nu a čeští vlastenci, pamětlivi rčení, že lepší je vrabec v hrsti než holub na střeše, s návrhem západní české elity souhlasili, čímž tedy vznikly „Highlighty české kultury“. Polovička národa sice neví, oč jde, ale to de facto nehraje roli.

Hlavně, že jsme světoví. A to aspoň z půlky, když už to, bohužel, nejde jinak.