Cílem „uloupení“ syrské ropy je zmaření obnovy Sýrie

Ve jménu toho, co americký prezident označil jako „zabezpečení ropy“, nebo toho, co Pentagon začal označovat jako snahu „chránit“ syrskou ropu, se USA v podstatě oddávají tomu, co lze jednoduše označit jako úmyslné drancování přírodních zdrojů Sýrie. Prostřednictvím „kontroly“ syrské ropy se USA snaží dosáhnout tří cílů. Za prvé, mohou zmařit všechny pokusy o územní celistvost Sýrie pod správou Damašku. Za druhé, mohou zadržovat kritický zdroj syrské ekonomiky, a tím zmařit ekonomické oživení a obnovu Sýrie. Za třetí, tím že budou mít ropu „pod kontrolou“, mohou odstřihnout Kurdy a zabránit jim v uzavření dohody s Rusy a Syřany o integraci s Damaškem; z toho důvodu Pentagon „varoval“ všechny země - zejména Rusko a Sýrii - před jakýmkoliv pokusem o obnovu ropných polí. To však zároveň velmi komplikuje snahy o smíření mezi USA a Tureckem, nebo jej přímo znemožňuje.

Tím, že se USA rozhodly přímo ovládat syrskou ropu, znovu zintenzívnily geopolitický boj v celé Sýrii. Pozice základny USA poblíž klíčové hlavní silnice M2 z Bagdádu do Damašku naznačuje, že USA mají v plánu vojenské zapojení v Levantě (Východní Středomoří) po porážce Islámského státu a zničení obrovského úsilí Sýrie, podporovaného Ruskem a Íránem, o obnovu opětovného ustanovení pravomoci Damašku v celé Sýrii.

Americký ministr obrany Esper během nedávného summitu NATO v Bruselu potvrdil, že USA posílají blíže neurčený počet vojáků a materiálu na „ochranu ropných polí“, která mají v současnosti v držení kurdské síly, a dodal, že tyto posily „budou i nadále pokračovat, dokud nebudeme přesvědčeni, že tam máme dostatečnou kapacitu“ [abychom udrželi ropná pole tak dlouho, jak budeme chtít].

Není žádným překvapením, že rozhodnutí „kontrolovat“ ropná pole padlo v době, kdy Rusko, Írán a Turecko dostatečně pokročily v nastolení míru v Sýrii a vytvoření nové ústavy. Dokonce i syrské opoziční skupiny s jistotou prohlásily, že během příštího roku bude dosaženo politické dohody.

Jak uvedl spolupředseda Hadi al-Bahra: „Doufám, že 75. výročí OSN, které proběhne v příštím roce, bude příležitostí k oslavě dalšího úspěchu této světové organizace, konkrétně úspěšných snah pod záštitou zvláštního vyslance pro politický proces, které přinesou mír a spravedlnost všem Syřanům.“

Společné prohlášení, vydané po schůzce ministrů zahraničí Ruska, Íránu a Turecka v Ženevě, zdůraznilo to samé. V prohlášení se uvádí, že všechny strany „potvrdily pokračující závazek ručitelských zemí astanského formátu vůči suverenitě, nezávislosti, sjednocení a územní celistvosti Syrské arabské republiky.“

Dokonce i když k této dohodě dojde, nedostatek zdrojů, potřebných na obnovu Sýrie, způsobí novou krizi a oslabí moc Damašku. „Boj o zdroje“ by mohl Sýrii rozpoltit. Vzhledem k plánu USA, který je konkrétně zaměřen tímto směrem, a s ohledem na negativní důsledky, kterým bude muset Sýrie, zbavená ropy, čelit, je Rusko stále kritičtější vůči politice USA. Tím, že ruský ministr zahraničí označil politiku USA za „arogantní“ a „nezákonnou“, porušující mezinárodní právo, bylo ustanoveno tempo intenzivního geopolitického boje. USA se tak ocitly na jedné straně a země, podporující astanský formát, na druhé.

Bez ohledu na „svolení“, které USA poskytly Turecku ohledně provedení vojenské operace v Sýrii, skutečnost, že USA opět začaly podporovat Kurdy (ačkoli jde spíše o zmaření snah Kurdů dosáhnout míru s Damaškem), je znamením toho, že Ankara bude mít vážné námitky. Rusko, Írán a Turecko jsou tak na jedné lodi, neboť podporují mírový proces z Astany.

„Kontrolu“ syrských ropných polí a taktickou podporu Kurdů ze strany USA bude Turecko bezpochyby vnímat jako hrozbu pro své zájmy... jde totiž o proces, jenž by mohl nabírat na obrátkách a směřovat ke konečnému cíli, kterým je vytvoření autonomního Kurdistánu v Sýrii - území, které se má stát základem pro aktivity USA a Izraele v celém regionu.

To znamená, že vyhlídky na smíření mezi USA a Turecka budou mnohem slabší, než jaké byly před třemi týdny. Pro národní bezpečnostní establishment a také veřejnost Turecka neexistuje zřejmě nic horšího, než je spolupráce mezi kurdskými milicemi a USA, spojencem NATO. Národní bezpečnost Turecka si dokáže velmi dobře spočítat, že cílem této spolupráce není nic jiného, než rozvrat Turecka zevnitř a vytvoření nezávislého Kurdistánu na Středním východě.

Obnovené snahy USA o vytvoření chaosu v Sýrii prostřednictvím získání kontroly nad klíčovou složkou ekonomiky budou mít mnoho důsledků, a USA budou opět obklopeny svými nepřáteli (Rusko a Írán) a odcizenými spojenci (Turecko). Je zřejmé, že snaha získat kontrolu nad syrskou ropou nemá nic společného s bojem proti terorismu, ale signalizuje obnovený geopolitický boj USA na Blízkém východě - což žádná země v tomto regionu, kromě Izraele a Saúdské Arábie, neuvítá ani neocení.