Cílem „uloupení“ syrské ropy je zmaření obnovy Sýrie

Tím, že se USA rozhodly přímo ovládat syrskou ropu, znovu zintenzívnily geopolitický boj v celé Sýrii. Pozice základny USA poblíž klíčové hlavní silnice M2 z Bagdádu do Damašku naznačuje, že USA mají v plánu vojenské zapojení v Levantě (Východní Středomoří) po porážce Islámského státu a zničení obrovského úsilí Sýrie, podporovaného Ruskem a Íránem, o obnovu opětovného ustanovení pravomoci Damašku v celé Sýrii.

Americký ministr obrany Esper během nedávného summitu NATO v Bruselu potvrdil, že USA posílají blíže neurčený počet vojáků a materiálu na „ochranu ropných polí“, která mají v současnosti v držení kurdské síly, a dodal, že tyto posily „budou i nadále pokračovat, dokud nebudeme přesvědčeni, že tam máme dostatečnou kapacitu“ [abychom udrželi ropná pole tak dlouho, jak budeme chtít].

Není žádným překvapením, že rozhodnutí „kontrolovat“ ropná pole padlo v době, kdy Rusko, Írán a Turecko dostatečně pokročily v nastolení míru v Sýrii a vytvoření nové ústavy. Dokonce i syrské opoziční skupiny s jistotou prohlásily, že během příštího roku bude dosaženo politické dohody.

Jak uvedl spolupředseda Hadi al-Bahra: „Doufám, že 75. výročí OSN, které proběhne v příštím roce, bude příležitostí k oslavě dalšího úspěchu této světové organizace, konkrétně úspěšných snah pod záštitou zvláštního vyslance pro politický proces, které přinesou mír a spravedlnost všem Syřanům.“

Společné prohlášení, vydané po schůzce ministrů zahraničí Ruska, Íránu a Turecka v Ženevě, zdůraznilo to samé. V prohlášení se uvádí, že všechny strany „potvrdily pokračující závazek ručitelských zemí astanského formátu vůči suverenitě, nezávislosti, sjednocení a územní celistvosti Syrské arabské republiky.“

Dokonce i když k této dohodě dojde, nedostatek zdrojů, potřebných na obnovu Sýrie, způsobí novou krizi a oslabí moc Damašku. „Boj o zdroje“ by mohl Sýrii rozpoltit. Vzhledem k plánu USA, který je konkrétně zaměřen tímto směrem, a s ohledem na negativní důsledky, kterým bude muset Sýrie, zbavená ropy, čelit, je Rusko stále kritičtější vůči politice USA. Tím, že ruský ministr zahraničí označil politiku USA za „arogantní“ a „nezákonnou“, porušující mezinárodní právo, bylo ustanoveno tempo intenzivního geopolitického boje. USA se tak ocitly na jedné straně a země, podporující astanský formát, na druhé.

Bez ohledu na „svolení“, které USA poskytly Turecku ohledně provedení vojenské operace v Sýrii, skutečnost, že USA opět začaly podporovat Kurdy (ačkoli jde spíše o zmaření snah Kurdů dosáhnout míru s Damaškem), je znamením toho, že Ankara bude mít vážné námitky. Rusko, Írán a Turecko jsou tak na jedné lodi, neboť podporují mírový proces z Astany.

„Kontrolu“ syrských ropných polí a taktickou podporu Kurdů ze strany USA bude Turecko bezpochyby vnímat jako hrozbu pro své zájmy... jde totiž o proces, jenž by mohl nabírat na obrátkách a směřovat ke konečnému cíli, kterým je vytvoření autonomního Kurdistánu v Sýrii - území, které se má stát základem pro aktivity USA a Izraele v celém regionu.

To znamená, že vyhlídky na smíření mezi USA a Turecka budou mnohem slabší, než jaké byly před třemi týdny. Pro národní bezpečnostní establishment a také veřejnost Turecka neexistuje zřejmě nic horšího, než je spolupráce mezi kurdskými milicemi a USA, spojencem NATO. Národní bezpečnost Turecka si dokáže velmi dobře spočítat, že cílem této spolupráce není nic jiného, než rozvrat Turecka zevnitř a vytvoření nezávislého Kurdistánu na Středním východě.

Obnovené snahy USA o vytvoření chaosu v Sýrii prostřednictvím získání kontroly nad klíčovou složkou ekonomiky budou mít mnoho důsledků, a USA budou opět obklopeny svými nepřáteli (Rusko a Írán) a odcizenými spojenci (Turecko). Je zřejmé, že snaha získat kontrolu nad syrskou ropou nemá nic společného s bojem proti terorismu, ale signalizuje obnovený geopolitický boj USA na Blízkém východě - což žádná země v tomto regionu, kromě Izraele a Saúdské Arábie, neuvítá ani neocení.