USA špatně informují o Číně - už zase

Vlivná Rada pro zahraniční vztahy zveřejnila zvláštní, mimořádnou zprávu, kterou napsal dlouholetý diplomat Robert Blackwill pod názvem „Trumpova zahraniční politika je lepší, než se zdá“. Zpráva chválí Trumpa za to, že identifikoval Čínu jako hrozbu pro Spojené státy z hlediska ekonomického, vojenského a kulturního, a zároveň kritizuje předchozí prezidenty za jejich návrhy, týkající se nutnosti strategické spolupráce s Čínou. Zpráva došla k závěru, že Obamova a Bushova administrativa zradila národní zájmy, neboť neprosadila tvrdou linii vůči Číně.

Rada pro zahraniční vztahy zaujímá v zahraniční politice USA čelní pozici a tato zvláštní zpráva zachycuje současný washingtonský konsensus o Číně. Politici napříč celým spektrem, od Donalda Trumpa po Bernieho Sanderse a Elizabeth Warrenovou, stále častěji mluví o Číně jako o vážném ohrožení americké bezpečnosti a konkurenceschopnosti.

Ve snaze ospravedlnit Trumpovy extrémnější kroky proti Číně však zpráva uvádí řadu zavádějících tvrzení. Ve zprávě se například uvádí:

„Zatímco tito prezidenti činili optimistická prohlášení po téměř dvacetileté období, Čína zavedla během prezidentování Si Ťin-pchinga velkou strategii; využívala geoekonomických nástrojů k nátlaku na své sousedy a další státy, včetně nejnovější iniciativy Jedno pásmo, jedna cesta (BRI); porušila mezinárodní obchodní praktiky, včetně spáchání masivní krádeže amerického duševního vlastnictví; manipulovala svou měnou kvůli obchodním výhodám; ohrozila Tchaj-wan; vybudovala vojenské síly, aby vytlačila Spojené státy z Japonska a Filipín; postavila a militarizovala umělé ostrovy v Jihočínském moři, což je v rozporu s mezinárodním právem... a trpělivě a postupně budovala svou moc a vliv se strategickým cílem zpochybnit Spojené státy jako primární mocnost v Asii.“

Tato pasáž naznačuje, že Čína je brutální agresor, který bezohledně využívá politické, ekonomické a vojenské nástroje k nátlaku na své sousedy a porušuje mezinárodní právo jako součást nebezpečného spiknutí, jehož cílem je zpochybnění americké dominance.

Hlavní strategií Pekingu je ve skutečnosti naplnění „čínského snu“, kdy země pokračuje v modernizaci, rozvoji vědy a techniky, aby se stala více prosperující zemí a nabídla svým občanům lepší život. Čína chce mít vlivnější hlas v mezinárodních záležitostech, což není žádným překvapením, vezmeme-li v úvahu, že eurocentrické „mezinárodní společenství“ velmi dlouho Peking ignoruje, navzdory tomu, že v Číně žije pětina obyvatel Země.

Stačí se podívat na prostředky, které Čína využívá k propagaci svých myšlenek. Květnová „Konference o dialogu asijských civilizací“ v Pekingu argumentovala pro konstruktivní úsilí nalézt to nejlepší z kultur celého světa, počínaje předpokladem, že všechny civilizace si jsou v podstatě rovné. Nebylo zde žádné opovrhování islámem nebo „rozvojovými“ zeměmi, jak je to běžné v současných amerických prohlášeních. Kritickým bodem však není čínská rétorika, ale spíše její činy. Na rozdíl od Spojených států Čína nepodnikla invazi, nenapadla, ani nezaútočila na žádnou jinou zemi od roku 1979, kdy došlo ke krátkému čínsko-vietnamskému pohraničnímu konfliktu.

Blackwillova zpráva napadá iniciativu Jedno pásmo, jedna cesta (BRI), hovoří o ní jako o „geoekonomickém nástroji k nátlaku na své sousedy a další státy“, maluje černou vizi hanebného úsilí podkopat suverenitu národů světa. Avšak takovýto postoj nezastával žádný z 37 hlavních představitelů státu, kteří se zúčastnili nedávného Druhého fóra pro mezinárodní spolupráci v rámci iniciativy BRI, které se konalo v dubnu v Pekingu. Ačkoli byla na straně konkurence velká závist, bylo pozoruhodné, že došlo k uzavření nestranných a spravedlivých dohod, zejména s malými národy. Hluboký závazek k mezinárodnímu právu a zásadám Organizace spojených národů byl viditelný ve veškeré vzájemné komunikaci v rámci iniciativy BRI - zatímco Spojené státy odstupují od smluv a neohlížejí se napravo nalevo, a při každé příležitosti dávají najevo své pohrdání mezinárodním právem.

Blackwill sice tvrdí, že Čína porušuje mezinárodní obchodní praktiky, ale je těžké najít nějaký konkrétní případ celostátního úsilí podkopat obecně přijímané praktiky. Pokud jde o obvinění z „krádeže“ duševního vlastnictví, v mnoha článcích bylo toto zavádějící obvinění uvedeno na pravou míru. Termín je používán tak široce, jako kdyby jakákoliv spolupráce mezi čínskými a americkými vědci byla krádež duševního vlastnictví, a nikoli snaha o provádění oboustranně prospěšného výzkumu. Čínští studenti jsou stále větší měrou obviňováni z toho, že jsou vyzvědači, avšak bez jakýchkoliv důkazů. Americká univerzita Emory propustila neurovědce Li Xiao-Jianga a Li Shihua - protože neoznámili, že je financují čínské instituce - aniž by dostali šanci se bránit.

Obvinění Číny z manipulace s měnou kvůli obchodním výhodám je tak směšné, že to vzdala i samotná Trumpova administrativa. Ve zprávě CFR se to však stále omílá dokola. Čína zjevně používá měnovou politiku na podporu své vlastní měny. Ale to samé dělají Spojené státy, které usilují o kvantitativní uvolnění, aby mohly manipulovat s dolarem.

Argument, že Čína militarizuje, aby vytlačila Spojené státy z Asie, je velmi zajímavý. Spojené státy již několik desetiletí masivně hromadí vojenské síly kolem Číny. Vzhledem k dějinám, kdy Evropané v 19. století rozdělili Čínu do sfér vlivu a Japonsko napadlo Čínu ve třicátých letech 20. století, mají Číňané dobrý důvod k tomu, aby byli nervózní z jakéhokoli hromadění vojenských sil v jejich sousedství.

Představte si to pobouření ve Washingtonu, kdyby Čína začala hromadit námořní síly u pobřeží Kalifornie za účelem vojenských cvičení, demonstrovala „svobodu plavby“ v okolí zálivu Guantánamo, nebo aktivně podporovala nezávislost Havaje. Takto vypadají akce USA z hlediska Číny.

Podobné je to s tvrzením, že umělé ostrovy, které vybudovala Čína v Jihočínském moři, jsou v rozporu s mezinárodním právem. Je směšné tohle tvrzení slyšet od země, která každodenně porušuje mezinárodní právo a dokonce ani neuznává Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (kterou USA často citují, když kritizují čínské projekty na budování ostrovů). Navíc Vietnam a Tchaj-wan mají podobně militarizované ostrovy v regionu, ale o nich Washington ani nepípne. Nejlepší způsob, jak zlepšit mořské prostředí v Jihočínském moři, spočívá v tom, aby námořnictvo Spojených států, Japonska a dalších zemí opustilo tento region.

Spojené státy by měly zřídit expertní skupiny, které by vypracovaly objektivní analýzu národních zájmů a neprosazovaly by verzi o konfrontaci s Čínou, která blokuje obrovskou potřebu spolupráce - od změny klimatu a mezinárodního práva, až po společný výzkum a kulturní výměnu. Spojené státy se musí učit od Číny, a naopak. Útoky na vymyšleného čínského strašáka pouze podkopávají tuto nutnou a potřebnou spolupráci.