Američani se pořád usmívají – jako roboti

Sociální role zdvořilosti není v Rusku nijak velká. Jedním z typických projevů tohoto veřejného nedostatku se v naší zemi staly služby, poskytované bez vlídnosti. Podle obecně panujícího názoru jsou za nejméně se usmívající obyvatele Ruska považováni Moskvané. Z ankety provedené společností ROMIR Monitoring vyplývá, že 88% Rusů vyčítá Moskvanům hrubost a nezdvořilost. Hrubost a lhostejnost personálu morálně škodí zákazníkům a finančně poškozuje firmy.

Ruština má jedno takové jedinečné přísloví, které pravděpodobně v žádném jiném jazyce není: smích bez příčiny je znakem hlouposti (Смех без причины — признак дурачины). Mnoho Rusů je používá a také se podle něj řídí. Cizinci v tomto rčení podle všeho nevidí žádnou logiku. Jeden německý učitel, kterému se pokoušeli vysvětlit smysl tohoto přísloví (neboli když se někdo směje bez důvodu, nejspíš to nemá v hlavě v pořádku), nedokázal vůbec pobrat jeho logiku a neustále se ptal „proč“.

Jedna prodavačka z Voroněže se kvůli smíchu, či spíše úsměvu bez příčiny dostala až do psychiatrické léčebny. Vedoucí se na ni totiž vždycky usmíval a ona si jeho úsměvy vyložila tak, že za ně nejspíš může nějaká její chyba – že má snad nepořádek v účtech nebo něco podobného. Žena za takových podmínek nedokázala dále pracovat a zhroutila se. Tento případ je popsán ve vědecké práci nazvané Úsměv v ruském komunikačním chování; autorem výzkumu je profesor Voroněžské státní technické univerzity Josif Stěrnin.

Americký životní styl dobře vystihuje slogan „keep smiling“ (stále se usmívej). To ruský slogan by mohl klidně znít: a proč bych se měl usmívat? Mnoho Rusů už dlouho považuje americký úsměv za pokrytecký. Naproti tomu Američané mívají sklony považovat Rusy za zasmušilé, nazlobené lidi.

Před nějakou dobou došli vědci k názoru, že odlišný přístup k úsměvu vychází u obou národů prostě z kulturní odlišnosti. My se neusmíváme, oni ano. „Není to ani dobré, ani špatné. Ale je důležité si to uvědomit, když komunikujete s lidmi,“ řekl profesor Stěrnin.

Jenže proč se Rusové tak málo usmívají? Vždyť to není nápadné jen cizincům, tu otázku si klademe i my sami. Obzvlášť nápadné je to v sektoru služeb. Přijdete do supermarketu, koupíte si, co potřebujete, a pokladní vám to bez úsměvu namarkuje. Uvědomujete si, že je z té rutinní práce unavená. Ve frontě za vámi jsou další unavení, vážně se tvářící lidé. Uvědomíte si i to, že kdybyste se usmáli, ti lidé to vezmou jako urážku.

Ve službách na Západě (a zároveň i na Východě) je úsměv projevem zdvořilosti. Však se také v Číně říká, že kdo se neumí usmívat, nemůže si otevřít obchod. V Japonsku najdete u vchodů do velkých obchodních center hostesky, které se usmívají na každého příchozího a klaní se mu.

Nicméně pro nás Rusy je úsměv z nějakého důvodu podezřelý. Mnoho Rusů si myslí, že ten, kdo se hodně usmívá, má nějaký problém duševního rázu.

Ten rozdíl je tak markantní, že Američanka Annette Loftusová, která do Ruska poprvé přijela v roce 1991, podle svých slov utrpěla kulturní šok poté, co se vrátila do USA a spatřila všechny ty usmívající se Američany.

Asi si také dokážete představit, jak se mnozí naši spoluobčané cítí v Thajsku, známém jako „země tisíce úsměvů“.

„Absence úsměvu je jedním z nejtypičtějších znaků Rusa,“ konstatuje profesor Stěrnin. „V Rusku není úsměv znakem zdvořilosti. V Rusku se nepovažuje za normální usmívat se na cizí lidi, Rusové neoplácejí automaticky úsměv úsměvem. Je to paradox – Rusové se méně usmívají, protože jsou vůči ostatním otevřenější. Ruská vážnost vychází ze zvyku neskrývat před druhými lidmi své pocity a emoce. Historicky vzato mají Rusové povětšině špatnou náladu, ale neskrývají ji,“ domnívá se profesor.

A vskutku je to tak, že když už se Rus usměje, je jeho úsměv otevřený a upřímný. Americký úsměv vlastně nic neznamená. Mnoho Rusů ho považuje za cosi podivného a umělého. Například známý ruský satirik Michail Zadornov popsal americký úsměv prostě jako „chronický“. Jiný přední satirik Michail Žvaněckij napsal, že Američané se pořád smějí, jak kdyby byli roboti. A spisovatel Maxim Gorkij říkával, že Američané vždycky ukazují v první řadě zuby.

Americký úsměv je skutečně automatický a někdy to může až přecházet do absurdity. Kupříkladu Hillary Clintonová se během pohřbu princezny Diany usmívala na fotografy.

Stojí za to poznamenat, úspěch Michaila Gorbačova na Západě vycházel mimo jiné ze skutečnosti, že byl prvním vůdcem Sovětského svazu, který se na veřejnosti usmíval. Proto ho mnozí vnímali jako člověka otevřeného komunikaci, a tudíž nikoli nebezpečného.