Loutkovodiči přistěhovalecké krize

Slovo editora na úvod: Měli jsme tady nedávno článek Jak mozkové trusty řídí uprchlickou krizi EU, kde William Engdahl popsal organizace napojené na NATO, které podněcují a živí migrační krizi. Tento článek se zabývá už konkrétními osobami. Chci ale upozornit na to, že i když jsou fakta v článku uvedena zřejmě správná, popsané osoby jsou stále jen pěšáci. Ti "lidé" nejednají z vlastní vůle, vykonávají rozkazy někoho jiného. To čtenáři Zvědavce jistě velmi dobře vědí i bez mého upozornění, přesto neškodí si to připomenout.

Životopisy tří hlavních organizátorů přistěhovalecké krize a reakce Evropské unie svědčí o jejich napojení na vládu Spojených států a o odhodlání zrušit hranice. Pro tyto muže není současná migrace humanitárním problémem, ale šancí uvést své teorie do praxe.

Peter Sutherland, zvláštní zástupce generálního tajemníka OSN pro mezinárodní migraci

Ir, bývalý evropský komisař pro konkurenci, pak generální ředitel Světové obchodní organizace (1993-95); bývalý ředitel BP (1997-2009), prezident Goldman Sachs International (1995-2015); bývalý správce skupiny Bilderberg, prezident evropské sekce Trilaterální komise, a vice-prezident Evropského kulatého stolu průmyslníků.

Zatímco pan Sutherland nikdy nevynechá příležitost zdůraznit morální povinnost pomáhat uprchlíkům – jako tradiční katolík je poradcem Obchodní školy IESE (Instituto de Estudios Superiores de la Empresa) Opus Dei, a od r. 2006 konzultant Správy majetku papežské stolice – je především velebitelem mezinárodní migrace. V projevu k Výboru pro mezinárodní záležitosti sněmovny lordů prohlásil, že všichni lidé by měli mít možnost studovat a pracovat v zemi dle svého výběru – což je neslučitelné s politikou omezování migrace – a že migrace vytváří klíčovou dynamiku ekonomického rozvoje, ať si o tom obyvatelé hostitelské země říkají cokoliv. Následně uvedl, že Evropská unie by měla podkopat a zlikvidovat homogenitu svých zemi (1).

Gerald Knaus, ředitel a zakladatel Iniciativy evropské bezpečnosti (ESI)

Rakouský sociolog, Knaus, pracoval v letech 1993 až 2004 v Bulharsku, Bosně a Hercegovině a v Kosovu – na konci mandátu Bernarda Kouchnera – nejdříve pro nevládní organizace, pak pro Evropskou unii. V letech 2005 až 2011 pokračoval ve svém výzkumu na Carrově středisku pro politiku lidských práv při univerzitě Harvard, kdy pak zveřejnil dílo „Může intervence fungovat?“ (Can Intervention Work?). V r. 1999 založil v Bosně a Hercegovině ESI. Tento institut získal svůj první grant od amerického Mírového institutu, sesterské organizace Národní nadace za demokracii (NED), což je odnož Pentagonu. Pak Knaus odjel do Washingtonu, kde byl přijat v NED, pak Carnegieho nadací a Americkým podnikatelským institutem (AEI). Navíc byl přijat Jamesem O’Brienem a Jamesem Dobbinsem na ministerstvu zahraničí a Leonem Fuerthem v Bílém domě. ESI pak byla brzy financována německým Marshallovým fondem, Mottovou nadací, Institutem otevřená společnost (řízeným Georgem Sorosem), Nadací bratří Rockefellerů a vládami Holandska, Irska, Lucemburska, Norska, Švédska a Švýcarska.

V r. 2004 uveřejnil zprávu, ve které prohlásil, že obvinění, že 200,000 Srbů bylo vyhnáno z Kosova, je lež a ruská propaganda. V r. 2005 přišel s teorií, že turecká AKP je uskupením „islámských kalvinistů“, kteří se pokouší vytvořit formu „muslimské demokracie“.

Ve své knize Může intervence fungovat? – kterou vydal u Roryho Stewarta, bývalého domácího učitele britských princů Williama a Harryho, se kterým se setkal v Kosovu a který se pak stal jedním z asistentů Paula Bremmera v Meyssan během okupace Iráku a pak byl ředitelem Carrova střediska pro politiku lidských práv – velebil americké války a přišel s novým konceptem kolonizace. Podle Knause je „humanitární intervencionismus“ legitimní, ale může uspět jen tehdy, pokud bere v úvahu místní realitu. Velebil Richarda Holbrooka, kterého rovněž poznal v Kosovu. Jeho kniha byla propagována Samanthou Power, známou bývalou spolupracovnicí Holbrooka, která také vytvořila a řídí Carrovo středisko pro politiku lidských práv, kde byl výzkumným pracovníkem.

Diederik Samson, holandský poslanec, prezident Strany pracujících

Jaderný fyzik, bývalý ředitel kampaně Greenpeace v oblasti klimatu a energií, od r. 2003 poslanec, stal se prezidentem své parlamentní skupiny, pak prezidentem strany. Nicméně nedokázal vyhrát kandidaturu na funkci předsedy parlamentu a premiéra. Pak se odmítl připojit ke koaliční vládě, kterou podporuje, a zůstal prezidentem své skupiny v parlamentu.

Má IQ 136 a dvakrát vyhrál televizní test inteligence. Tvrdí, že je militantní ateista a je přísným nekuřákem a vegetariánem. V červnu 2014 byl pozván premiérem Markem Ruttem do skupiny Bilderberg, kde si mohli promluvit s Peterem Sutherlandem, avšak nikoliv s Rorym Stewartem, který byl pozván pouze na setkání v r. 2012.

Podle holandských politologů je hlavní obětí referenda na podporu evropské dohody s Ukrajinou. Osobně zaujal u tohoto tématu pozitivní postoj a je proti Rusku. Jeho porážka, podle jistých průzkumů mínění, způsobila pokles vlivu jeho strany o polovinu až tři čtvrtiny.