Uprchlická krize ohrožuje evropské sociální předivo

8. října 2015, uprostřed velkého přílivu stovek tisíc uprchlíků zaplavujících Německo ze Sýrie, Tunisu, Libye a dalších zemí, nově sebevědomá německá kancléřka Angela Merkel v oblíbeném německém televizním pořadu prohlásila: „Mám plán.“ Využila příležitosti ostře si rýpnout do koaličního partnera, šéfa bavorské CSU, Horsta Seehofera, tvrdého kritika postoje Merkel „otevřená náruč pro uprchlíky“ od jara 2015, kdy jen v tomto loňském roce vstoupilo do Německa přes milion uprchlíků.

Od té chvíle, se skálopevným odhodláním, bránila německá kancléřka zločinný Erdoganův režim v Turecku, klíčového partnera svého „plánu“.

Většina světa se dívala s úžasem, když ignorovala principy svobody projevu a rozhodla pronásledovat známého německého televizního komika Jana Böhmermanna, za jeho satirické poznámky o tureckém prezidentovi. Byla v úžasu, když symbol evropské demokracie, německá kancléřka, začala ignorovat uvěznění opozičních novinářů Erdoganem a jeho uzavření tureckých opozičních médií, kdy přistoupil k realizaci plánu nastolit v Turecku de facto diktaturu. Byla zmatena, když se vláda v Berlíně rozhodla ignorovat jasné důkazy, že Erdogan a jeho rodina hmotně pomáhají jako spoluviníci teroristům ISIS v Sýrii, kteří fakticky uprchlickou krizi vytváří. Stála v úžasu, když viděla její tlak a snahu protlačit závazek EU dát Erdoganovu režimu miliardy euro na údajné vypořádání se s proudem uprchlíků z tureckých uprchlických táborů přes hranice do sousedních zemí EU, Řecka a dalších.

Plán Merkelové

Zdá se, že všechny tyto zdánlivě nevysvětlitelné akce kdysi pragmatické vůdkyně Německa souvisí s jejím přijetím 14 stránkového dokumentu připraveného sítí pro-natovských mozkových trustů, s drzým názvem „Plán Merkelové“.

Tím, co nově sebevědomá německá kancléřka neřekla své hostitelce, Anner Will, nebo jejím divákům, bylo, že „její“ plán ji byl dán jen o pár dní dříve, 4. října, v dokumentu již nazvaném Plán Merkelové, nově vytvořeném a zjevně dobře financovaném mezinárodním mozkovým trustem s názvem Iniciativa evropské stability, či ESI. Internetová stránka ESI ukázala, že má kanceláře v Berlíně, Bruselu a v tureckém Istanbulu.

Autoři plánu ESI dali svému plánu podezřele název, jako by vzešel z kanceláře německé kancléřky, a ne od nich. Ještě podezřelejší je obsah Plánu Merkelové od ESI. Mimo to, že v r. 2015 již vzalo více než milion uprchlíků, mělo Německo „souhlasit s udělením azylu 500,000 syrským uprchlíkům registrovaným v Turecku během příštích 12 měsíců“. Navíc mělo Německo akceptovat nároky Turecka… a poskytnout bezpečnou přepravu úspěšným žadatelům… již registrovaným tureckými úřady…“ A konečně „Německo mělo souhlasit, že pomůže Turecku dosáhnout v r. 2016 bezvízového styku“.

Tento tak zvaný Plán Merkelové je produktem na USA a NATO napojených mozkových trustů a vlád členských zemí NATO, či případných členů. Zásada „sleduj stopu peněz“ je v tomto případě poučná, abychom zjistili, kdo dnes opravdu řídí EU.

Iniciativa evropské stability (ESI)

ESI vzešla z NATO vedených snah transformovat jihovýchodní Evropu po USA vyprovokované válce v Jugoslávii během 90. let, která vedla k balkanizaci země a zřízení velké letecké základny USA a NATO, Camp Bondsteel v Kosovu.

Současným předsedou ESI přímo zodpovědným za dokument Plán Merkelové je v Istanbulu sídlící rakouský sociolog Gerald Knaus. Knaus je také členem Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) a spolupracovníkem Otevřené společnosti.

Založena v Londýně v r. 2007 je ECFR napodobeninou vlivné newyorské Rady pro zahraniční vztahy, mozkového trustu vytvořeného bankéři Rockefellerem a JP Morganem během mírových rozhovorů ve Versailles v r. 1919, ke koordinaci anglo-americké globální zahraniční politiky.

Prakticky u každé barevné revoluce podporované americkým ministerstvem zahraničí po kolapsu Sovětského svazu, včetně v Srbsku v r. 2000, na Ukrajině, v Gruzii, v Číně, v Brazílii a v Rusku, stály v pozadí různé odnože nadace Otevřená společnost, které financovaly „demokratické“ NGO a aktivisty, s cílem dosadit pro-washingtonské a pro-natovské režimy.

K vybraným členům londýnské ECFR, zvaným členové Rady či společníci, patří i spolupředseda Joschka Fischer, bývalý německý ministr zahraničí ze strany Zelených, který přiměl svoji stranu podpořit ilegální bombardování Srbska za Billa Clintona, bez podpory Rady bezpečnosti OSN.

K dalším členům mozkového trustu Evropská rada pro zahraniční vztahy patří bývalý generální tajemník NATO Xavier Solana. Patří k nim i bývalý německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg; Annette Heuser, výkonná ředitelka Bertelsmann Stiftung ve Washingtonu DC; Wolfgang Ischinger, předseda Mnichovské bezpečností konference; Cem Özdemir, předseda Bündnis90/Die Grünnen; Alexander hrabě Lambsdorff, poslanec Německé strany svobodných (FDP); Michael Stürmer, hlavní korespondent Die Welt; Andre Wilkens, ředitel nadace Mercator; Daniel Cohn-Bendit z Evropského parlamentu. Cohn-Bendit, známý během francouzských studentských nepokojů v květnu 1968 jako „Rudý Danny“, byl členem odtrženecké skupiny Revolutionärer Kampf (Boj revolucionáře) v Rüsselheim v Německu, spolu se svým blízkým spojencem, nyní předsedou ECFR, Joschkou Fischerem. Tito dva založili „skutečné“ křídlo německých Zelených.

Nadace Otevřená společnost je sítí nedaněných „demokracii prosazujících“ nadací vytvořených k prosazování „volného trhu“ a liberalizace trhu s vazbou na MMF v bývalých komunistických ekonomikách, které otevřely dveře systematickému plundrování drahocenných těžebních a energetických aktiv těchto zemí. Sorosova nadace Otevřená společnost byla také zapletena do podpory liberálního ekonomického týmu Borise Jelcina, včetně harvardského ekonoma Jeffrey „šoková terapie“ Sachse, a Jelcinova liberálního poradce Jegora Gajdara.

Již se stává jasným, že „Plán Merkelové“ je ve skutečnosti plánem ECFR. Ale je toho více, když chceme pochopit temnější agendu stojící za tímto plánem.

Kdo financuje ESI?

Mozkový trust Iniciativa evropské stability vedený Geraldem Knausem je financován impozantním seznamem dárců. Jejich internetová stránka je uvádí.

Na tomto seznamu jsou, mimo Sorosovy nadace Otevřená společnost i německá nadace Mercator a nadace Robert Bosch. K zakladatelům ESI patří i Evropská komise. Pak, dosti podivně, je na seznamu financiérů Plánu Merkelové i organizace s orwellovským názvem Mírový institut Spojených států.

Jistý výzkum odhalil, že Mírový institut Spojených států má všemožné pozadí, jen ne mírové. Mírovému institutu Spojených států předsedá Stephen Hadley, bývalý americký poradce pro národní bezpečnost za neokonzervativní válku vedoucí vlády Bushe-Cheneyho. Do představenstva patří Ashton B. Carter, současný ministr obrany a jestřáb Obamovy vlády; ministr zahraničí John Kerry; generálmajor M. Padilla, prezident americké Univerzity národní obrany. To jsou někteří velmi ostřílení architekti strategie plnospektrální převahy Pentagonu s cílem zajistit světovou vojenskou nadvládu.

Jako autor „Plánu Merkelové“ Iniciativy evropské stability, mimo štědré nadace Otevřená společnost, je coby „hlavní“ financiér uváděn i německý Marshallův fond Spojených států. Jak popisuji ve své knize „Mozkové trusty“, německý Marshallův fond není vůbec německý. Jak jsem poznamenal ve své knize, sídlí ve Washingtonu:

„Je to americký mozkový trust se sídlem ve Washingtonu DC. Fakticky je jeho agendou demontáž poválečného Německa, a šířeji suverénních států EU, aby lépe zapadly do globalizační agendy Wall Street.“

Německý Marshallův fond Washingtonu byl zapleten do americké agendy změny režimu po celém světě po r. 1990, ve spolku s USA financovaným National Endowment for Democracy, nadací Otevřená společnost a krycí organizací CIA, USAID. Jak jsem popsal v knize o mozkových trustech:

„Hlavním zaměřením německého Marshallova fondu byla podle jeho výroční zprávy z r. 2013 podpora agendy amerického ministerstva zahraničí v tak zvaných operacích budování demokracie v bývalých komunistických zemích ve východní a jihovýchodní Evropě, od Balkánu po Černé moře. K jejich významné práci patří Ukrajina. Ve většině případů pracovali spolu s USAID, široce považovanou za krycí organizaci CIA s vazbami na ministerstvo zahraničí, a nadací Stewarta Motta, která poskytuje finanční zdroje americkou vládou financované National Endowment for Democracy.“

Zejména nadace Stewarta Motta je také financiérem ESI napsaného Plánu Merkelové, stejně jako Fond bratří Rockefellerových.

Toto vše by mělo vést k zamyšlení, kdo a s jakými cíli zosnoval dohodu Merkel s Erdoganem ohledně vypořádání se s uprchlickou krizí EU.

Zamýšlí frakce Rockefeller-Bush-Clinton ve Spojených státech použít svůj velký experiment sociálního inženýrství k vytvoření chaosu a sociálních konfliktů v EU ve stejné době, kdy nevládní organizace jako NED, Freedom House a nadace Otevřená společnost hrotí věci v Sýrii a Libyi a v celém islámském světě?

Je Německo „nevolníkem“ USA ve světě po r. 1990, jak ho bývalý prezidentský poradce pro národní bezpečnosti a kámoš Rockefellera Zbigniew Brzezinski označil? K dnešnímu dni existují dosti silné důkazy, že přesně tak tomu je. Role USA a na NATO napojených mozkových trustů je klíčovou, abychom pochopili, jak jsou Spolková republika Německo a Evropská unie řízeny zpoza atlantické opony.

Poznámka editora

Jak napsal čtenář za článkem:

Je prokazatelné,že toto řídí sionisté,jen nevím důvod toho.

Zopakuji tady svou odpověď, protože to dává rámec celému projektu.

Sionisté se ani na okamžik nevzdali svého plánu sestěhovat všechny židy světa do Izraele. Na tom pracuji už sto let a ve jménu toho plánu neváhají podstoupit jakoukoliv oběť. Včetně oběti vlastních lidí. Jenže to moc nefunguje. Do Izraele se stěhuje málo židů a naopak, řada z něj utíká. Sionisté potřebují vytvořit v Evropě pro židy absolutně nepřátelskou atmosféru. Aby se fakt cítili ohrožení a vystrašení. A jak jinak toho dosáhnout, když tzv. antisemitismus původních Evropanů je skoro na nule a ani občasné narafičené antisemitské projevy "nacků" nezabírají? Inu tak, že do Evropy nataháme jejich úhlavní nepřítele. Araby a muslimy. To, že to zničí původní obyvateltsvo, je jim jedno. Sionisté obětovali Evropu podruhé (poprvé za druhé světové války) k dosažení svých trapných vlhkých snů o velkém Izraeli.

Neměli bychom nenávidět muslimy, protože ti jsou jen nástrojem. A neměli bychom obviňovat normální židy, kteří žijí mezi námi, protože ti jsou tak obětí toho šíleného plánu jako nežidé. Naopak - židé a nežidé by si měli uvědomit, kdo je skutečný nepřítel a spojit se proti němu. Ale už je patrně pozdě...