Chci vedle vlků žíti, nechci s nimi výti. Půjde to?

Tak jsem v tom. Ani pořádně nevím, jak jsem se tam dostal. Ne, nejsem v jiném stavu, pokud myslíte tohle. Jsem adeptem na politika. 15 let o politice píšu, politikům nadávám, nevážím si jich a teď bych měl být jedním z nich. Abych tedy nechodil kolem horké: kandiduji na senátora. A rovnou za nejsledovanější obvod, za Prahu 1.

Důvod? Řekněme, že mám jistou vnitřní motivaci. A přesvědčil mě Adam Bartoš, předseda Národní demokracie. Tím také sděluji, za jakou stranu kandiduji. Za Národní demokracii (Ne Bruselu).

Ne se vším, co mají v programu, souhlasím. Oni odmítají eutanazii a potraty, já ne. A je tam ještě par drobností, ale v podstatě ten program mi vyhovuje, řekněme z 80%. Líbí se mi, že se strana pokouší přeučit veřejnost zpět z „nacionalismu“ na „vlastenectví“. (Vsuvka: Všimli jste si, že označení „vlastenec“ zmizelo ze slovníků politiků a novinářů? Kam se podělo, co je na něm špatně? Inu, bylo nahrazeno slovem „nacionalista“. A důvod? Evokuje něco spojeného s nacismem. )

Nejde o stranu, za kterou kandiduji, jde o to, zda a nakolik jsem schopen zůstat sám sebou. Nic neslibuji, žádný recept na blahobyt nemám.

V rámci předvolební kampaně se koncem září uskuteční tak dlouho odkládané setkání Zvědavců. Bude to i trošku důvod k oslavě, v tomto měsíci máme 15 let existence Zvědavce. Místo a čas ještě upřesním. Budu rád, když přijdete.

Váš editor