Chci vedle vlků žíti, nechci s nimi výti. Půjde to?
11.9.2014 Komentáře Témata: Česká republika, Volby do Senátu 227 slov
Tak jsem v tom. Ani pořádně nevím, jak jsem se tam dostal. Ne, nejsem v jiném stavu, pokud myslíte tohle. Jsem adeptem na politika. 15 let o politice píšu, politikům nadávám, nevážím si jich a teď bych měl být jedním z nich. Abych tedy nechodil kolem horké: kandiduji na senátora. A rovnou za nejsledovanější obvod, za Prahu 1.
Důvod? Řekněme, že mám jistou vnitřní motivaci. A přesvědčil mě Adam Bartoš, předseda Národní demokracie. Tím také sděluji, za jakou stranu kandiduji. Za Národní demokracii (Ne Bruselu).
Ne se vším, co mají v programu, souhlasím. Oni odmítají eutanazii a potraty, já ne. A je tam ještě par drobností, ale v podstatě ten program mi vyhovuje, řekněme z 80%. Líbí se mi, že se strana pokouší přeučit veřejnost zpět z „nacionalismu“ na „vlastenectví“. (Vsuvka: Všimli jste si, že označení „vlastenec“ zmizelo ze slovníků politiků a novinářů? Kam se podělo, co je na něm špatně? Inu, bylo nahrazeno slovem „nacionalista“. A důvod? Evokuje něco spojeného s nacismem. )
Nejde o stranu, za kterou kandiduji, jde o to, zda a nakolik jsem schopen zůstat sám sebou. Nic neslibuji, žádný recept na blahobyt nemám.
V rámci předvolební kampaně se koncem září uskuteční tak dlouho odkládané setkání Zvědavců. Bude to i trošku důvod k oslavě, v tomto měsíci máme 15 let existence Zvědavce. Místo a čas ještě upřesním. Budu rád, když přijdete.
Váš editor



USD
Euro
Libra
Kanadský dolar
Australský dolar
Švýcarský frank
100 japonských jenů
Čínský juan
Polský zloty
100 maď. forintů
Ukrajinská hřivna
100 rublů
1 unce (31,1g) zlata
1 unce stříbra
Bitcoin