Proč žádná ruská intervence na Ukrajině neexistuje

Úroveň analytických diskusí na ruském internetu je dokonale popsána politologem Simonem Uralovem: „Myslet si, že ukrajinská krize rozjitřila mysl pouze kyjevských kolegů a přeměnila je na krvežíznivé hysteriky je zásadní omyl. Mezi moskevskými kolegy je jich také neuvěřitelně mnoho.“ Účelem tohoto materiálu je nechat hysterii stranou a chladně analyzovat situaci na Ukrajině.

Začnu nezbytným objasněním několika emocionálně důležitých záležitostí:

Proč neexistuje žádná ruská vojenská intervence?

Pokud by byl tento text napsán před pár dny, jeho výrazná část by byla také věnována vysvětlení, proč je vyslání jednotek na Ukrajinu neproporcionální a přímo stupidní, dokonce i po referendu. Naštěstí šéf odboje ve Slavjansku, Igor Strelkov, se s touto záležitostí vypořádal lépe, než já: ve svém video poselství velmi jasně popsal netečnost místní populace Lugansku a Doněcku ohledně skutečné akce na ochranu svých zájmů proti juntě (psali jsme v článku Apel plukovníka Strelkova zde ve Zvědavci, pozn. editora). Budu předjímat argumenty ohledně referenda a rychle řeknu, že zaškrtnutí volebního lístku je určitě fajn. Ale nijak se to neliší od pokusu zaškrtnout „like“ na Facebooku. Protože zaškrtnutí „like“ nezmění nic. Referendum bylo nezbytné, ale nebyla to dostatečná akce.

Nakolik byl Kreml připraven na události na Ukrajině a nakolik improvizuje ještě nyní?

Doporučuji přečíst si telegramy na Wikileaks: https://wikileaks.org/plusd/cables/08MOSCOW265_a.html, ve kterých je vidět, že Kreml jasně poukázal v r. 2008 Američanům na scénáře, kterých jsme svědky dnes: „Experti nám říkají, že Rusko se obzvláště obává, že silné rozdělení Ukrajiny kvůli členství v NATO, kdy je spousta etnických Rusů proti členství, by mohlo vést k velkému rozporu, včetně násilí nebo hůř, občanské války. V tomto případě se bude muset Rusko rozhodnout, jestli zasáhnout; což je rozhodnutí, kterému Rusko nechce čelit.“

Je logické předpokládat, že takový vývoj by pro Kreml nebyl překvapením a že nyní se nacházíme v ještě nepříjemnějším, avšak ne tak odlišném scénáři, v něčem jako „plánu E“.

Abychom pochopili, co udělá Kreml příště, formulujme si cíle:

• Neumožnit vstup Ukrajiny do NATO 
• Neumožnit vytvoření a stabilizaci rusofobního režimu na Ukrajině, což předpokládá denacifikaci.
• Neumožnit genocidu ruské populace na jihovýchodě.

Ideálně si to vyžaduje realizaci všech tří cílů, zatímco, v mezidobí, nenarušení ruské ekonomiky během jejího přeorientovávání se na Asii, a zároveň zabránění Američanům, aby protlačili své ekonomické zájmy na úkor EU.

Jak lze tyto cíle realizovat?

Podívejme se na nejjednodušší scénář a podívejme se na zranitelná místa a negativní následky:

Takže ruská armáda vstoupí na Ukrajinu a o několik dní později dorazí do Kyjeva, pak zabere celou Ukrajinu. „Vlastenci“ slaví, jsou přehlídky na Chreščatyk atd.

Zdá se, že všech tří cílů bylo dosaženo, ale objevuje se následující problém:

1. V EU, kde evropská podnikatelská elita pomalu tlačila na své politiky a šlapala na brzdu u sankcí, „válečnická strana“ (alias strana Spojených států, či spíše strana „Pax Americana“) jasně triumfuje. Proti Ruské federaci je uvaleno maximum skutečných sankcí s děsivými dopady primárně na samotnou evropskou ekonomiku, která okamžitě upadá do krize. Ale není se z čeho radovat.

Na tomto pozadí si Američané snadno vynutí podepsání jejich verze Transatlantického obchodního a investičního partnerství, obchodního paktu, který přemění EU na přívěsek americké ekonomiky. Vyjednávání o této dohodě právě probíhají a, pro Američany, by byl vstup ruských jednotek na Ukrajinu obrovským dárkem. Sankce proti Rusku by zničily evropský byznys a obchodní bariéry s USA by to dorazily. Co dostáváme nakonec: EU ve stavu jako po válce; Spojené státy, celé v bílém, absorbující evropské trhy, na kterých nemají a nebudou mít konkurenty; Ruskou federaci – ne v nejlepším stavu. Připadá někomu, že někdo v takové situaci je blb, a že tímto blbem nejsou USA? Mimochodem, není nezbytné brát v úvahu argumenty v tom smyslu, že by evropští politici nedovolili ekonomickou sebevraždu. Eurobyrokrati nejsou schopni ani tohoto, jak ukazuje praxe.

2. Mimo faktu, že Kreml prokáže Washingtonu službu, se musíme podívat na to, co se stane samotnému Rusku.

• Pokud budou sankce uvaleny před podpisem plynové 30-leté mega dohody s Čínou, pak bude Čína schopna jednat o ceně z pozice síly. Vlastně z pozice vyděrače (To se projevuje v chování Číny, nicméně ne jasně).
• Pokud budou sankce proti Rusku uvaleny před parafováním ropného mega kontraktu s Iránem, jehož prostřednictvím bude Rosněft schopna kontrolovat dalších 500,000 barelů ropy denně, bude Irán schopen vyjednat cenu s pozice síly.
• Všechny následné pokusy vyjednat dovozy, které nyní potřebujeme, budou velmi, velmi drahé.
• Pokud budou sankce zavedeny před podpisem dohody o zřízení Euroasijského hospodářského společenství, představte si, jaké trumfy budou Lukašenko a Nazarbajev mít, aby vzali při vyjednáváních Putina pod krkem. Pár dalších takových věcí a Moskva, aby vytvořila euroasijské EHS, bude muset platit za svoji ropu.

3. Ruská federace bude muset převzít zodpovědnost za obnovu ukrajinské ekonomiky a denacifikaci: kde vzít potřebný počet „denacifikátorů“ v „zaprášených helmách“ (pokud někdo zapomněl, podle Okudžavy to byli komisaři v zaprášených helmách, kteří se skláněli nad mrtvým hrdinou v občanské válce), kteří by bojovali s kompaktními skupinami ukrajinských nacistů, kteří se budou těšit podpoře a dodávkám ze zahraničí. Celkově je jasné, že tento scénář silně prospívá Spojeným státům a Číně. Rusku zůstává hluboký pocit morální satisfakce, ekonomické záležitosti a budoucí zatracování „laskavých“ Ukrajinců, kteří budou ze „života pod okupací“ nešťastní.

Jaká je naše zranitelnost v čase?

1. Plynový kontrakt s Čínou – květen-červen (21. května podepsán!).

2. Ropný kontrakt s Iránem v létě (to je důvod, proč USA uvalily embargo, protože Rosněft je velmi silně ukotvena pod BP a nepříliš pod Exxon Mobil. Kam ropa teče? Do Číny).

3. Důležité! Volby do Evropského parlamentu, kde získají spoustu hlasů euroskeptičtí spojenci Ruska. Po volbách bude mít Evropská komise jiné složení, se kterým bude možné snadněji spolupracovat – 25. května. A co je ještě důležitější! Když je plynový kontrakt podepsaný s Čínou, nově zvolení poslanci budou povolnější ve vztahu k South Stream.

4. Shromáždění všech relevantních dokumentů/povolení/atd. pro výstavbu South Stream – květen.

Toto je patrné pouhým okem, ale existují další aspekty, které jsou velmi důležité, ale které je obtížné jasně umístit na časovou osu:

1. Přechod k vypořádávání v rublech u energie. Ropa a plyn nejsou brambory: jsou dodávány v rámci dlouhodobých kontraktů, které nelze jednostranně měnit, ale jejich nahrazení novými si vyžaduje spoustu práce, plus změnu stávajících.

2. Přechod na kotování cen za energii v rublech (pro obchodování v rublech) na ruských trzích – to je však naprosto strašlivá práce, byť jen proto, že doposud nikdo nic podobného neudělal.

3. Vlastní platební systém.

4. Přípravy na nahrazení dovozů nebo zlepšení naši práce s asijskými dodavateli (nikoliv v nouzovém režimu).

Tento seznam by mohl, a měl, pokračovat, ale toto vidím já, a Kreml pracuje v mnohem širší perspektivě.

Nyní si k tomu přidejte zajímavé iniciativy ruského ministerstva zahraničí, které nezahálí. Například náměstek ministra Karasin byl 6. května v Doha a setkal se tam s celou katarskou elitou. Výsledky byly, podle mého, šokující. Podle ministerstva zahraničí katarský emír řekl, že si cení „přesvědčivé a koherentní regionální politiky Ruské federace“, což je u země, která je nejen spojencem USA a politickou pobočkou Exxon Mobil na Středním východě, ale i 100% oponentem Ruské federace v Sýrii, velmi neočekávané. Ale truhlička se prostě otevřela: faktem je, že americké sny o zaplnění světa levným plynem jsou rozsudkem smrti pro Katar a jeho elitu. Bez ultra vysokých cen plynu nepřijde Katar jen o jakoukoliv naději na regionální velikost, ale stane se z něj mrtvola. Doha se rychle přeorientovává a začíná nabízet něco zajímavého: „Zároveň bylo zdůrazněno urychlení koordinace Fóra zemí vyvážejících plyn (GECF)“, jehož příští summit (jakážto náhoda!) se bude konat v Kataru. Fórum zemí vyvážejících plyn je organizace, jejímiž členy jsou Rusko, Irán, Katar, Venezuela, Bolívie a další vývozci, a u které se Kreml dlouho, avšak neúspěšně, pokoušel o její přeměnu na plynovou obdobu OPEC. Je možné, že nyní je pravý čas na potenciální plynový kartel. Zaprvé, tři hlavní exportéři – Rusko, Katar a Irán – mají velmi podobné zájmy a měli by být schopni pracovat na stejné straně, aby se podělili a „převzali otěže“ trhu s LNG a plynovodného plynárenského trhu. Takovýto plynový kartel, dokonce i v redukovaném formátu (pouze Ruská federace, Katar, Irán), bude kontrolovat nejméně 55% světových zásob plynu a bude mít velké příležitosti na silné ovlivňování energetických trhů EU a Asie. Samozřejmě, že takový projekt bude znamenat spoustu problémů a setká se s odporem, nikdo neposkytuje záruky, že vše bude fungovat, ale je důležité vidět, že Moskva aktivně hledá příležitosti pro další strategické výhody, v boji proti Spojeným státům.

Snad je nyní jasné, čemu věnuje Kreml čas a jak se pokouší zvítězit v ukrajinské situaci, a proč na tom záleží.

Vraťme se však k problémům přímo souvisejícím s Ukrajinou a povšimněme si, že dokonce i realizace všech důležitých zahraničně-politických projektů v provedení denacifikace Kyjeva nepomůže a nezařídí, aby ruské jednotky nebo vzbouřenecká armáda Novorosijska byly vítány v centrálním regionu chlebem a solí. Pokud má armáda Novorosijska problémy s mobilizací v Lugansku a Doněcku, pak bude práce se zombifikovanými regiony velmi, velmi obtížná. Nicméně se zdá, že na straně Ruské federace se na bojišti brzy objeví plukovník Hlad a zvláštní jednotky Giperok („hyperinflace“), což drasticky změní rovnováhu moci.

Ukrajinská ekonomika je v tahu. Vzhledem ke katastrofické jarní setbě, úrodě zeleniny zničené mrazem, nedostatku úvěrů, problémům s plynem a prudkému nárůstu cen benzínu můžeme bezpečně předpokládat, že z ekonomiky se stane velký vetchý strašák. Nikdo juntě peníze nedá, dokonce ani MMF, který slíbil asi 17 miliard dolarů (přesně 50% toho, co Ukrajina letos potřebuje), ale do kontraktu dal „únikovou doložku“: pokud Kyjev nebude kontrolovat všechny regiony, pak nedostane ani cent. Hlad, zima a hyperinflace (způsobená kolapsem hryvny) budou aktivně juntu a mysl „laskavých“ Ukrajinců oslabovat: zcela určitě nezačnou Rusko milovat, ale to je sotva nutné. Nutné je, aby začali vzpomínat na Janukovičovy časy jako na sladký nedosažitelný sen. Nevyhnutelný chaos a totální kolaps sociálních struktur, doprovázený občanskou válkou nízké intenzity, zaručuje, že NATO nebude Ukrajinu akceptovat, protože samotná Evropa je „nahraná“, a dokonce i v USA více či méně umírnění politici k ničemu nepřikročí, což evidentně nepovede k americkému vítězství, ale k zatažení země do jaderné války.

Navíc, v kontextu totálního ekonomického kolapsu, již horníci, oceláři a další přátelé, kteří nyní pevně lpí na svém pracovním místu ze strachu z toho, že o něj přijdou, a doufají, že „to ve svých chatrčích na srázu propasti“ přežijí, takovou možnost již mít nebudou. Budou se muset, v té či oné formě, zúčastnit politických a ekonomických problémů Nového Ruska. A pravděpodobně se budou muset zúčastnit se zbraní v ruce.

Zároveň Porošenko, jmenovaný juntou, podstrčený této zemi Evropskou unií, bude mít silný motiv vyjednávat s Moskvou o ústupcích a bude muset nabízet kompromisy. Nová Evropská komise, která potřebuje na východě mír a stabilní tranzit plynu, bude tlačit na Porošenka tímto směrem. Porošenko bude tlačen tímto směrem také sociálními nepokoji způsobenými plukovníkem Hladem a sabotérkou Hyperinflací.

Všechny tyto faktory, souhrnně, otvírají velké příležitosti pro Kreml, aby přeformátoval bývalou Ukrajinu na něco vhodného pro zájmy Ruské federace. Je to přesně tento scénář, kterému se Spojené státy snaží vyhnout, a právě proto mají Spojené státy vážné důvody k urychlení přechodu tohoto konfliktu do horké fáze, za použití jednotek a masivního krveprolití.

Když si k tomu přidáte čas potřebný pro akci Hladu a čas nutný k vyřešení zahraničně-politických problémů ohledně spolupráce s Čínou, Iránem, dedolarizací, náhrad u dovozů atd., lze (velmi zhruba) dojít k závěru, že potřebujete nějakých 5-9 měsíců (do téhož prosince, který se pokoušel vyjednat Janukovič), abyste poskytli řešení Ukrajině a u dalších záležitostí v maximální prospěch Ruska. Během tohoto období musíte aspoň uchovat Ukrajinu ve stavu občanské války (tj. podporovat DNR, LNR, ale není nezbytné obsadit Kyjev příliš rychle, aby se nevytvořily další zbytečné problémy) a ideálně, v kombinaci s občanskou válkou, zdlouhavými a vachrlatými vyjednávání s Ukrajinou, za účasti mezinárodních pozorovatelů, vytvořit něco jako formát 2+4, tj. Porošenko+Carjov+Rusko, EU, OSCE, USA.

Poslední rána. V posledních měsících USA zpomalily tiskařský lis a snížily „pumpování“ dolarů z 85 na 55 miliard dolarů měsíčně. Spousta lidí očekává (např. http://www.reuters.com/article/2014/04/27/us-usa-fed-idUSBREA3Q08920140427%29), že stroje se zastaví zcela koncem tohoto roku. Opět, tentýž prosinec. Je to v důsledku faktu, že dolar, ačkoliv je to hlavní mezinárodní měna, nelze tisknout donekonečna – to je nemožné. Podle různých odhadů Spojené státy téměř zcela vyčerpaly „záložní sílu“ dolaru, která jim umožnila zahrávat si sprostě s (finančním) strojem. Navíc následným a nevyhnutelným efektem takovýchto triků je snížení výnosů amerických dluhopisů, což na jedné straně pomáhá Washingtonu platit za své dluhy méně, ale na druhé straně to dusí celý americký penzijní a pojišťovací systém, který je postaven na očekáváních velmi odlišných návratností dluhopisů v jejich portfoliích. Zhruba řečeno, koncem roku budou mít USA na výběr mezi likvidací svého sociálního systému a pokračováním v tištění, a silným snížením svého apetitu, aby se zachovala šance na stabilitu doma. Soudě dle snížení množství dolarů vrhaných do systému se Washington rozhodl, že zabránění explozi je důležitější, než jeho zahraničně-politické ambice.

Nyní, abychom konečně dokončili skládačku, uveďme předpovědi:

- Amerika se všemi prostředky pokusí krizi na Ukrajině zhoršit, aby oslabila Rusko a dostala celý evropský trh do svých pařátů, než bude muset svůj tiskařský lis vypnout.

- Kreml se pokusí převést krizi na Ukrajině z akutní do chronické fáze – občanské války plus zdlouhavých vyjednávání za ekonomického kolapsu Ukrajiny. Zároveň Kreml využije čas na vytvoření příznivých podmínek pro přechod do ostré konfrontace se Spojenými státy – práce na dedolarizaci spolu s Čínou, Iránem Katarem, vytvoření EHS atd.

- Naprostý konec krize v prosinci 2014, možná i dříve, pokud USA upustí od pokusu nepřátelství rozjitřit.

- A pokud neupustí? – Pak… velká válka… válka o zdroje, protože horečka s „břidlicovým plynem“ byla klasickou bublinou.

O této problematice se podrobně píše v článku Williama Engdahla Washington‘s Shale Boom Going Bust

* * *

PS: rovněž jsem obdržel odkaz na tento článek se zajímavým popisem stavu ukrajinské armády.