Apel plukovníka Strelkova

Je to již více než měsíc, kdy jsme my, malá skupina dobrovolníků z Ruska a Ukrajiny, přijeli kvůli volání o pomoc vámi zvolených vůdců protestů, abychom čelili celé ukrajinské armádě a najatým žoldákům.

V posledních měsících jsme slyšeli zoufalé volání - dejte nám zbraně! Dejte nám zbraně, abychom mohli bojovat za svoji svobodu a za právo mluvit a číst rusky, za právo ctít naše předky a hrdiny Velké vlastenecké války, ne kumpány nacistických kriminálníků. Vyslyšeli jsme toto volání a získali zbraně. Získali jsme je ze skladů, vzali jsme je ukrajinské armádě a milicím, koupili je od překupníků za nepředstavitelné peníze. A tak nyní zbraně máme. A nejsou v týlu, v Doněcku , Luhansku nebo Makajevce, Antracitě. Jsou na bitevní linii, v obleženém Slovjansku, Kramatorsku, v Konstantinovce. Jsou tam, kde je jich nejvíce potřeba. Jsou tam, kde dobrovolníci brání celý Donbas, Doněck a Luhansk. A zde, kolem měst Slavjansk a Kramatorsk, Krasnyj Lyman a Konstantinovka, kde jsou naše posádky, kyjevská chunta shromáždila své nejlepší a nejpočetnější síly. Zde jich jsou dvě třetiny a ústředí tzv. antiteroristické operace.

A nyní může každý obyvatel Doněcka, schopný nést zbraň a bojovat proti nepřátelům lidu, přijet a tuto zbraň dostat do rukou. Získat ji a povstat k sebeobraně, vyhnat "mravokárce" z naší rodné země. Ale co vidíme. Vše, jen ne zástupy dobrovolníků u bran našeho štábu.

Počet obyvatel Slovjansku je 120 tisíc, v Kramatorsku dvakrát tolik. V doněckém regionu je 4,5 miliónu lidí. Ne všichni z nich jsou způsobilí. Ne všichni jsou zdraví a někteří pracují v důležitých oblastech průmyslu. Ne všichni mohou přijít, kvůli rodině a jiným okolnostem. Upřímně, nikdy jsem nepředpokládal, že by se nenašlo ani tisíc mužů v celém regionu, kteří by byli ochotni riskovat svůj život, ne na barikádách blízko jejich domovů, odkud je to půl dne cesty autem, než by narazili na prvního národního gardistu, ale v první linii.

Bohužel je to pravda. Dám příklad. Před třemi dny dorazila skupina dvanácti "hrdinů" z Artemivsku, byli vybráni a doporučeni velmi respektovaným člověkem. Jakmile zjistili, že služba bude probíhat v Slovjansku, ne v Artemivsku, a že nebude trvat jen pár dní, ani si nevzali zbraně. Včera, stejný příběh. 25 z 35 dobrovolníků, kteří přijeli z Doněcka, odjelo domů, jakmile slyšeli vzdálené hřmění minometů a dozvěděli se, že by nemohli jít domů se zbraněmi tři dny. Možná odjeli, aby si stěžovali na těžké podmínky, z kterých nezažili ani minutu, anebo vyprávěli o jejich hrdinských příbězích, které zažili v autobusu. To nejsou ojedinělé příklady. Zažíváme to neustále.

Když jsem byl ještě na Krymu, slýchával jsem příběhy aktivistů, že jakmile povstanou horníci, roztrhají každého holýma rukama. No, možná se to někdy stane. Ale zatím se to neděje. Zatímco desítky a stovky lidí bojují, desítky a stovky tisíc jich v klidu sledují televizi a usrkávají pivko. Evidentně čekají na to, až Rusko pošle svou armádu, nebo až bude více dobrovolníků, kteří jsou ochotni padnout za právo na lepší život, lepší než který měli 23 let pod vládou ukrajinských nacionalistů.

Kde je těch 27 tisíc dobrovolníků, o kterých píší novináři? Nikde je nevidím. Opravdu dokáží jen to, že hrdě přijdou za svou ženou s tím, že vstoupili do sebeobranných sil? Naši dobrovolníci jsou většinou lidi po čtyřicítce, kteří vyrostli a vystudovali v SSSR, ale chybí mladí lidé. Kde jsou ti mladí a zdraví? Možná jsou v těch gangsterských "brigádách", kdy v čase anarchie vyrazili krást "ukradené" a řádit v městech a na venkově v Doněcku? O těchto "slavných počinech" slyšíme každý den.

A mnoho zkrachovalých milicionářů požaduje zbraně především k obraně vlastních domovů před bandity a kriminálníky. Ano, jejich důvody jsou rozumné. Ale otázka zní – jak by měl velitel sebeobrany zjistit, kdo si pro zbraně přišel? Zda je to čestný obyvatel, nebo další bandita vydávající se za doněckého patriota?

Odpověd je jednoduchá. Pouze ti, kteří který se osobně podíleli na boji proti vojákům chunty jako část bojové jednotky, tehdy a tam, kde to velitel uznal za vhodné. Protože bez disciplíny nebude ani vítězství, ani pořádek.

Kdyby každý bojoval tam, kde a jak dlouho se mu bude chtít, tak se doněcká domobrana brzy stane napůl bandou nesourodých dezertérů a napůl gangem "baťky Anděla". Ale tak to nebude. Pouze ti, kteří se osvědčí v boji a v plnění úkolů, dostanou zbraně, aby mohli, jako členové domobrany, přinést pořádek do jejich domovů. Nenechme ty, kdo obchodují s drogami a sprostě okrádají bezbrannou populaci, spoléhat na staré pravidlo "válka smaže vše". Gangsterský Donbas skončil. Nová vláda dá příležitost se napravit, ale ti, kteří toho nenechají, budou zavrženi. Zavrženi tak, že se nebudou moci vykoupit žádnými penězmi, dle vojenského práva.

Abychom se vrátili k hlavní věci. Doněck potřebuje obránce a domobrana potřebuje disciplinované vojáky dobrovolníky. Jestli toho nejsou schopni muži, je potřeba povolat ženy. Ode dneška jsem dal příkaz přijímat je do domobrany. Je škoda, že mezi ženami nejsou důstojníci, ani aktivní, ani v záloze. Ale čemu se divit, když ani mužští důstojníci se vůbec neobjeví. V celém regionu není ani dvacet profesionálních důstojníků schopných velet bojujícím jednotkám. To je ostuda. Dva týdny žádám o přidělení velitele štábu a přinejmenším pěti velitelů rot a čet. Ticho. Ani jeden. 

Dnes jednotkám velí vojíni a četaři v záloze. Někteří jsou opravdu dobří, ale čím dál více je znát absence odpovídajícího vojenského výcviku. Ano, časem se to naučí. Ale varuji vás. Nikdo z tzv. důstojníků sedících v jejich bytech, jako vystrašení vrabci pod střechou při bouřce, nebude v našich očích považován za důstojníka. Ujistíme se, aby tento názor sdílelo i obyvatelstvo.

Pravděpodobně je otázkou pouhých pár dnů, kdy se boj začne odehrávat ve vetším měřítku, s desítkami a stovkami padlých a raněných. Nepřítel je demoralizován, ale stále hodně silný. Nepřítel je sponzorován oligarchy, kteří jsou schopni zaplatit obrovské peníze za každou vraždu, za každý zničený dům, za každý zločin proti ruskému lidu. Musíme bojovat, abychom zvítězili. Nechť všichni občané, kteří jsou připravení dokázat oddanost rodné zemi a národu, přijdou do štábů sebeobrany ve městech Kramatorsk, Krasnyj Lyman, Konstantinovka a Gorlovka. Velitelé určení mnou vytvoří bojové jednotky, vycvičí je a pošlou do pole. Tato armáda může nyní vypadat jako neorganizovaná, ale bude bojovat a zvítězí. Jděte a dojdete. Bůh a pravda jsou s námi.

Děkuji.

Poznámka editora

Uveřejňuji tento dokument spíše jako důkaz, že na Ukrajině vzniká něco jako organizované partyzánské hnutí proti kyjevské vládě dosazené Západem a podporované ukrajinskými oligarchy. Žádní Rusové. Prostě lidi berou věc do vlastních rukou. Možná by to mohla být i určitá inspirace.