Jak dál na Ukrajině? Který scénář se naplňuje?

Tento článek navazuje po zhruba jednom měsíci na předchozí s názvem „Jak dál na Ukrajině? Čtyři možné scénáře,“ který byl zveřejněn na portále Skutečnosti 8.4.2014.

Uplynul měsíc a podle aktuálního vývoje situace začíná mít osudový vývoj na Ukrajině už konkrétnější rysy. Bohužel, šance na nejmírnější variantu již byla promarněna. Místo jednání a hlasování dnešní kyjevské vedení přistoupilo k aktivním vojenským akcím a konfrontaci s ozbrojenými součástmi těch aktivistů, kteří dosud na jihovýchodě Ukrajiny usilovali o federalizaci s výraznou autonomií jednotlivých oblastí a které mainstreamová média důsledně označovala jako „proruské radikály“ nebo separatisty. Jihovýchodní oblasti Ukrajiny jsou již po nějaký čas terčem regulérního vojenského tažení s desítkami, možná již stovkami mrtvých, převážně na straně federalistů. Chce se mi napsat ovšem „bývalých federalistů,“ protože takový směr události podle všeho nabírají. Po tom, co se dosud odehrálo na jihovýchodě země a po tom, co se stalo v Oděse, kde podle některých zdrojů (v české jazykové verzi např. zde) počet obětí z Domu odborů převýšil ve skutečnosti sto občanů, kteří kromě toho zdaleka ne ve všech případech uhořeli, ale byli zřejmě i zastřelení, je i federalizace jako plán možného dalšího vývoje pravděpodobně už pohřbena. Exponované oblasti a jejich kulturně-jazyková etnika bude napříště dát dohromady a nechat fungovat v jednom státě v rámci společného soužití a podílení se na centrální moci s velkou pravděpodobností již spíše nemožné, než možné.

Kyjevská junta se pokouší o scénář č. 1 – udržení unitárního státu. V rámci tohoto plánu se snaží eliminovat své odpůrce – prostřednictvím loajálních složek represivního aparátu, zejména Bezpečnostní služby Ukrajiny a samozřejmě s využitím vojska s těžkou výzbrojí nasazovaného proti vlastním odbojným občanům. V politické a propagandistické rovině se mají za této situace uspořádané prezidentské volby (k datu 25. května tohoto roku) stát přelomem, který má potvrdit zákonnost nového celoukrajinského režimu. Vzhledem k běžnému nasazování bojůvek Pravého sektoru a tzv. Národní gardy kdekoliv na území Ukrajiny, i mimo její jihovýchod, kdykoliv se vyskytuje nějaká „neladící“ okolnost ve vztahu ke kontrole situace ze strany dnešní kyjevské vlády, těžko bude možné považovat takové volby za demokratické a svobodné. Pro ty, kteří stojí na jedné straně v pozadí a už mnoho do změny režimu na Ukrajině investovali – mám na mysli především USA - je nemožné v této věci cokoliv riskovat a jejich loutky splní důsledně své zadání. Neúspěch je nepřípustný. Další ránu legitimitě výsledků takových voleb pak uštědřují okolnosti v Doněcké a Luganské oblasti, případně dalších oblastech – pod hrozbou kyjevských zbraní nasazených tam proti místnímu obyvatelstvu by takové hlasování působilo jako fraška. Přitom se to týká několika milionů voličů. Lídři těchto oblastí však na druhou stranu předem oznámili, že tyto oblasti se prezidentských voleb, které by měly definitivně legalizovat dosavadní nelegální vládu, účastnit nebudou. Pokud jde o prezidentské volby, voličské (ne)hlasování na jihovýchodě tak jako tak bude jejich legitimitu oslabovat.

Namísto toho se má uskutečnit v odbojných oblastech naopak referendum o dalším postavení těchto regionů v rámci dosavadního ukrajinského státu a to 11. května tohoto roku. Podle předáků Doněcké a Luganské oblasti bude referendum organizováno převážně skrze média včetně internetu. Tak se občané dovědí, kdy a kam se mohou dostavit na určená hlasovací místa, kde jim budou vydány hlasovací lístky a kde rovnou odvolí. Vzhledem k celkové situaci, jejíž součástí je i nespolehlivost poštovního doručování nebo narušitelnost fyzického doručování členy volební komise, tak bude minimalizováno riziko nedoručení hlasovacích lístků v místě bydliště. Putin požádal dosavadní federalisty o odložení referenda na dobu po prezidentských volbách, čímž ukázal maximální vstřícnost – ne vůči Kyjevu, ale ve vztahu k západním partnerům v jednání. Rozhodnutí dosavadních federalistů o tom, že se referendum stejně uskuteční patrně ovšem předpokládal, zejména když Kyjev ihned prohlásil, že jeho případný odklad neovlivní pokračování vojenských operací na jihovýchodě. Skutečnými seriózními partnery Moskvy ve hře o budoucí Ukrajinu jsou přitom, jak je patrné z probíhajících jednání a veřejně vyřčených výroků, zejména zástupci OBSE a Německo. Pro polský deník Gazeta Wyborcza v tomto týdnu prohlásil německý ministr zahraničí Frank Walter Steinmeier mimo jiné to, že nejsou potřebné sankce vůči Rusku, ale dialog s ním. Lze spekulovat, že pokud by nebyly ve hře jako hlavní protistrana Ruska USA, ale pouze Evropané a právě Evropané by měli největší vliv na současné vedení v Kyjevu, cesta k federalizaci s širokou autonomií by v těchto dnech již byla vyšlapána. Nesmyslně nesmiřitelný postup Kyjeva, který hned pečlivě jedná tak, aby každá šance na dohodu co nejdříve padla, je součástí postupu především Washingtonu. Je známo, že nedávno navštívil Kyjev i současný šéf CIA John Brennan, že v budově Ministerstva vnitra v Kyjevě má operativní ústředí CIA k dispozici celé jedno patro, a že do země bylo přemístěno nejméně tisíc příslušníků organizace Greystone, což je přejmenovaný Blackwater, „proslavený“ smutně v Iráku.

Vojenská operace vedená Kyjevem za účasti Národní gardy (pod ministerstvem vnitra legalizovaní banderovci ze západní Ukrajiny), ze západní Ukrajiny převelených armádních jednotek a několika set cizojazyčných žoldáků z agentury Greystone začala 2. května t.r. K dnešnímu dni (9.5.) snad kromě Kramatorsku, nedosáhla větších úspěchů. Ztráta 4 vojenských vrtulníků, včetně tří bitevníků Mi-24 svědčí o dobrém vojenském vybavení a výcviku příslušníků tzv. Armády Jihovýchodu. Údajně snad přešel na stranu federalistů dokonce jeden protiletecký útvar ukrajinské armády dislokovaný v oblasti, jak uvedl jeden ruský zdroj. Podle záběrů „opolčenců,“ členů AJV, umístěných například na youtube, se však většinou jedná o muže kolem 30-40 let věku. Nejspíše tedy jde o ukrajinské záložáky a záložní důstojníky, kteří absolvovali v minulosti výcvik, mají znalosti taktiky i bojové techniky a vědí co dělají. Na jejich stranu pak přešly i některé původně zde nasazené jednotky ukrajinské armády – minimálně oddíl s 6 obrněnými transportéry, rovněž zachycený na youtube. Z řady posádek pak zřejmě získali v nějakých počtech i výbroj, podle některých zdrojů včetně protitankových kompletů Fagot. Nejde ale o mladé muže známé z Krymu – takzvané „věžlivije ljudi...“ Jádro AJV tvoří podle ruských zdrojů asi 2,5 tisíce příslušníků, před několika dny však byl zahájen široký nábor dalších členů z řad místního obyvatelstva. Krom toho některé zdroje uvádějí, že se v inkriminovaných oblastech objevují dobrovolníci z Krymu. Do města Antracit na jihovýchodě Ukrajiny přijela kolona několik nákladních a osobních vozidel osazených kozáky, což bylo rovněž zachyceno na videu umístěném na youtube, podle ruských zdrojů v síle praporu.

Síly nasazené Kyjevem čítají podle ruských odhadů 11-15 tisíc mužů řádově se stovkami tanků, obrněných transportérů, samohybných děl, raketometů Grad (rozmisťovaných především u města Slavjansk) a podporou 20 vrtulníků Mi-24.

Navzdory hysterii ve většině západních a zejména českých médiích, Rusko nechce přímo intervenovat vojensky. Z hlediska dlouhodobé strategie by to pro Moskvu bylo krajně nežádoucí. Jednak kvůli vztahům s ukrajinským obyvatelstvem, ale také proto, že by to poškodilo dlouhodobou strategii sbližování s evropskými státy, zejména s Německem, na úkor vlivu USA. Vzhledem k dosavadnímu vývoji situace na (jihovýchodní) Ukrajině Moskva není ani nucena provést přímou intervenci. Je třeba konstatovat, že přinucení Moskvy k takovému zákroku v případě hromadného ohrožení ruskojazyčného obyvatelstva genocidou je podle všeho naopak záměrem Washingtonu, což vysvětluje i reálné počínání kyjevské junty, včetně případu oděsského masakru.

Předák hnutí „Jugovostok“ – „Jihovýchod“ Oleg Carjov, původně jeden z kandidátů do celoukrajinských prezidentských voleb proti kandidátům kyjevské junty, který byl obviněn z narušování celistvosti Ukrajiny a je proti němu vedeno trestní řízení pro jeho výroky v médiích a na veřejných shromážděních, uvedl následující: Referendum 11. května v Doněcké a Luganské oblasti (ve kterých byly vyhlášeny tzv. samostatné republiky nepodléhající v politické rovině dnešnímu Kyjevu) rozhodne o nezávislosti a suverenitě oblastí. Následně, pokud další oblasti (územněsprávní celky) jihovýchodní Ukrajiny projeví zájem, mohou se připojit k zamýšlenému útvaru Federace jihovýchodních republik – Novorossiji. Toto prohlášení je zásadní.

Ze scénářů naznačených v předchozím článku je tedy ze strany Kyjeva ve hře č. 1 – unitární stát. Ten je ale stále méně reálný, tak jak je doprovázen stoupajícím krveprolitím. Spíše je to již jen oficiální tvář junty, reálným cílem je záměr USA, tak jak ho např. v textu „Čtvrtá cesta k ruskému Řádu,“ nebo v rozhovoru pro časopis Vzgljad „To je velká válka kontinentů“ naznačuje Dugin, čili kompletní rozvrácení země, které poškodí zájmy evropských vazalů a přinutí Rusko k zásahu.

Proti tomu mírnou cestou jednání a referend dosažitelný projekt federalizace, scénář č. 2, patrně po tom, co se již odehrálo, není životaschopný. Představa, že ve vrcholném orgánu svorně a bez tendencí k nové občanské válce zasednou se společným a shodným zájmem o Ukrajinu třeba Carjov, Jaseňuk, Timošenková, Tjagnibok nebo jejich nástupci, není příliš reálná.

Třetí scénář se bohužel vynořuje ve variantě s krveprolitím a nepřekonatelným nepřátelstvím mezi západem a východem Ukrajiny. Jihovýchod usiluje o politickou nezávislost na Kyjevu a ten nic takového nechce připustit. To vypadá jako začátek dlouhodobých bojů podporovaných mocnostmi v pozadí z obou stran. Problémové z hlediska dlouhodobé stability v Evropě… Co nastane, pokud Novorossija požádá o včlenění do Ruska jako Krym, ve výchozí pozici úplně jiné, než byla na Krymu, to bude vědět asi jen Putin, protože tomu pak bude ořech předložen k rozlousknutí… Varianta „4“ pak zároveň stále ještě nebude finální, ať už proběhne „prostým převzetím,“ nebo ne.