Reforma pracovního práva ve Španělsku po dvou letech: Funguje?

Od implementace reformy pracovního práva ve Španělsku uplynuly dva roky. Strategickým cílem této reformy bylo podle vlády Lidové strany (Popular Party) premiéra Mariana Rajoya "vybudovat nový model pracovněprávních vztahů, který by omezil ztráty pracovních míst, položil základy pro vytvoření stabilních a kvalitních pracovních míst, a podpořil konkurenceschopnost".

Vysoká míra nezaměstnanosti a neschopnost pracovního trhu efektivně reagovat na změny v ekonomických cyklech vyžadovaly změnu pravidel. Nově zavedené zákony však nevzaly v úvahu strukturální problémy španělského trhu práce (výrobní modely, vysoký výskyt pracovních míst s nízkou kvalifikací, dlouhodobou nezaměstnanost atd.). Cílily spíše na zvýšení flexibility systému - pracovní práva byla viněna z neefektivnosti trhu práce.

O dva roky později není strategického cíle ani zdaleka dosaženo. Nový model pracovněprávních vztahů nezastavil ztráty pracovních míst, nevytvořil stabilní a kvalitní pracovní místa a konkurenceschopnosti bylo dosaženo pouze snížením nákladů na pracovní sílu. Je pravdou, že ztráta pracovních míst se zpomalila, ale to by dříve nebo později stejně nastalo. Navíc snížení nákladů na propouštění a uvolnění zákonů v této oblasti – týkajících se jednotlivců i kolektivů - způsobilo další likvidaci stálých pracovních míst. Naopak, nově vytvořené pracovní příležitosti byly nízkého počtu i kvality.

V období 2011 - 2013 se míra nezaměstnanosti zvýšila o 3,18 %. Bylo zrušeno 673.900 stálých pracovních míst. Možnost přesčasů u zaměstnanců s částečným úvazkem podpořila tuto formu atypického zaměstnání a ta vzrostla z 2.158.500 na 2.424.100 zaměstnanců - to znamená nárůst o 265.600 - zatímco smlouvy na plný úvazek se snížily o 1.357.400.

Dalším problémem je pokles míry účasti v pracovním procesu z 59,94 % na 59,43 %. Reforma zvýšila nezaměstnanost a vzrůstá i počet lidí, kteří opouštějí pracovní trh (přistěhovalci, mladí lidé, kteří prodlužují své studium z důvodu nemožnosti najít zaměstnání, předčasné odchody do důchodu, nebo jen lidé, kteří opouštějí trh práce, protože se domnívají, že práci nenaleznou). Nedošlo k žádnému čistému přírůstku pracovních míst. Počet zaměstnaných osob se snížil o 1.049.300.

Reforma zavedla nový typ smluv - "podnikatelské smlouvy" se zkušebním obdobím jednoho roku, po jehož uplynutí mohla společnost těžit z řady daňových pobídek. Odborová organizace UGT ve své zprávě uvádí, že za dvouleté období pracovní reformy - od února 2012 – 85,6 % těchto nových smluv k daňovým pobídkám nevedlo. To znamená, že smlouvy byly použity jako smlouvy na dobu určitou.

Reforma zavedla koncepci „flexicurity“ (flexibility and security – pružnost a bezpečnost) - strategii pro zvýšení pružnosti i zajištění na trhu práce v souladu s dokumentem EU Evropská strategie zaměstnanosti (European Employment Strategy). Cílem „flexicurity“ je střední cesta mezi regulovaným a deregulovaným trhem práce. Model byl inspirován dánským trhem práce, který se vyznačuje sníženým odstupným (podobně jako USA nebo Velká Británie), vysokou ochranou proti nezaměstnanosti a silnou aktivní podporou odborné přípravy a rekvalifikace, která měla umožnit rychlé začlenění nezaměstnaných do pracovního trhu. „Flexicurity“ si klade za cíl zajistit pružnost trhů práce a zároveň zabezpečit úroveň zaměstnanosti, která zachová sociální soudržnost.

Reforma práce s následnými změnami, uskutečněná na žádost Trojky (Mezinárodního měnového fondu, Evropské centrální banky, Evropské unie – Německa), vyústila do vnitřní flexibility, umožňující zaměstnavatelům jednostranně a podstatně měnit pracovní podmínky. Zvýšila se i "externí" flexibilita v oblasti propouštění i mezd a upřednostnění firemních smluv před odvětvovými. K posílení ochrany proti nezaměstnanosti naopak nedošlo – snížilo se množství benefitů, nijak výrazně neposílily mechanismy opětovného profesního začlenění a snížil se rozpočet na aktivní politiku na trhu práce.

Reforma s odvoláním na potřebu podniků rychle se přizpůsobit poklesům umožnila zaměstnavatelům jednostranně a podstatně měnit pracovní podmínky, odstranila požadavek správního povolení pro hromadné propouštění, podpořila firemní smlouvy na úkor kolektivních smluv.

Skrytým cílem těchto opatření je vytvořit individualizaci pracovních vztahů v souladu s neoliberální teorií, která považuje trh práce za sociální instituci či spíše za jednoduchý obchodní vztah, ve kterém se - v ideálním případě - uskuteční individuální jednání o pracovních podmínkách.

Ale uchazeči o zaměstnání nesoutěží na trhu práce za rovných podmínek - zaměstnavatel je silnější stranou, která v individuálním jednání se zaměstnancem může získat cokoli požaduje. Z tohoto důvodu měl vždy zákon ochranný charakter a pokoušel se vyrovnat síly tím, že upřednostňoval v pracovněprávním vztahu slabší stranu (zaměstnance).

Reforma pracovního trhu vedla k deregulaci pracovních vztahů, změnila rovnováhu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a zvýhodnila silnější stranu - jejich bosse. To vedlo ke navýšení vnitřní, vnější a mzdové flexibility, aniž by se posílilo zabezpečení proti nezaměstnanosti. Zvýšil se pocit nejistoty - nízká ochrana zaměstnanosti spolu s hospodářskou krizí přivedly mnoho rodin do zoufalé situace, kdy nemají jinou možnost, než přijmout nejisté zaměstnání, přestože je to přivede do pasti chudoby.

Esther González Santana je expertkou na pracovní trh a členkou Econonuestra collective of economists.