Jak se postavit k důchodové reformě?

Před týdnem jsem byl na veletrhu Investor. Při debatách s účastníky došlo i na penzijní reformu. Několikrát jsem tam zmiňoval svůj pohled na tuto reformu, na to, proč se mi její nastavení nelíbí. Protože rozhovory to byly zajímavé, rozhodl jsem se svůj pohled sepsat.

Jako člověk starší 35 let mám necelý rok na nevratné rozhodnutí, které ovlivní celý můj zbývající život. Na to, zda vstoupím do druhého důchodového pilíře, či nikoliv.

Vstupem do pilíře se podle dnešních pravidel zavazuji platit měsíčně 2% svého příjmu s tím, že stát 3% mého příjmu převede z průběžného systému na můj individuální účet. Příjem mám nadprůměrný, čistě matematicky vzato, jde o super nabídku. Každá investice má však své tři stránky: potenciální výnos, riziko a likviditu. Tak se na ně velmi stručně podívám.

Výnos: Pro účastníky se klíčovým faktorem pro dosažený výnos stanou dvě volby: volba správcovské společnosti a volba typu fondu (i když mezi nimi půjde přestupovat). Vzhledem k vývoji bych od fondů, pokud jde o výnosy, nečekal žádné zázraky, zvláště po odečtení inflace.

Simulovat získanou penzi při různé výši mzdy, různých výnosech fondů (zadávejte REÁLNÉ výnosy očištěné o inflaci, tedy ty očekávané snížené o několik procentních bodů, (na 1-2% průměrnou inflaci zapomeňte) a době spoření můžete na důchodové kalkulačce Ministerstva práce a sociálních věcí. Uvidíte tam i porovnání s průběžným systémem.

Riziko: Že každý fond má svoji míru klasického investičního  rizika, je asi jasné každému čtenáři. Tady problém nevidím, s klasickým investičním rizikem si umím poradit.

Klíčové riziko celého projektu je však globální ekonomicko – politické riziko, respektive riziko zásadní změny pravidel v průběhu hry bez možnosti na tyto změny reagovat. S tímto rizikem si poradit neumím.

Stát může KDYKOLIV v průběhu doby změnit pravidla hry. Může změnit povinnou výši příspěvku, může změnit procento převáděné z průběžného systému na individuální účet, může nařídit fondům minimální podíl státních dluhopisů v portfoliu (čímž zásadním způsobem ovlivní dosažitelný výnos), může povolit zvýšení poplatků, může změnit povolené způsoby výplaty prostředků, může jejich výplatu výrazným způsobem  zdanit atd. atd. atd.

Likvidita: Likvidita je nulová, spoření nelze ukončit, z pilíře nelze vystoupit, nebo část peněz předčasně vybrat (stávající penzijní připojištění má likviditu výrazně větší).

Investoři by měli mít na paměti, že následujících 20 let může být naprosto odlišných od nedávné minulosti, finanční trhy mohou (a pravděpodobně o budou) vypadat úplně jinak. Proto vnímám nulovou likviditu a tedy možnost reakce na  změny v budoucnosti jako  faktor umocňující rizika.

Jak se rozhodnout?

Rozhodnutí je  na každém z nás. Posbírat nezbytné informace a rozhodnout se doporučuji teď, v době PŘED mediální a reklamní masáží, která nás bezpochyby čeká a kde budou popsaná rizika podle mě bagatelizována.

Z mého pohledu je klíčovým parametrem v rozhodování postoj každého individuálního investora k politickému riziku za nulové likvidity. Kdo je ochoten akceptovat výše popsaná rizika, toho fondy uvítají s otevřenou náručí. Typ fondu si pak zvolte podle struktury vašeho dlouhodobého portfolia a  ochoty akceptovat riziko. Kdo není ochoten tato rizika akceptovat, ten nechť si na penzi spoří bez využití druhého pilíře. Ale spořit nějakým způsobem by si každý měl, důchod z průběžného systému rozhodně nebude v budoucnu dostačující.

Rizika za nulové likvidity se mi zdají nepřiměřená potenciálnímu výnosu. Druhý pilíř nevyužiji, spořit na penzi budu jinými prostředky.