Breivikův čin pod Occamovou břitvou

Už jsem se k tomu tématu nechtěl vracet, ale vyprovokoval mě komentář podepsaný Jeyvmila: Ac jsem Vam sama tak spatnou znamku nedala, tak bych rekla, ze jste je dostal zaslouzene. Vas clanek byl napsan - prekvapive od Vas - ponekud uspechane, na nepodlozenych zpravach s ukvapenymi zavery. Vy preci vite vice nez vetsina nas - prostych - ze " nic neni jak to z vonku vyzera a nic neni tak horke jak se uvari".

V podstatě mi paní nebo pan opět vytýká, že jsem přehlédl skutečnost, že jde zjevně o složitější komplot kohosi, že jsem se spokojil s povrchním pohledem podávaným oficiálními médií. Že jsem zkrátka nesplnil, co se ode mne, jako editora konspirativního Zvědavce, čekalo. Totiž, že „vysvětlím vám prostým“, že všechno je jinak, mnohem složitější, že Breivik byl patrně vyslán kýmsi a jeho čin nutno vidět i vnímat jinak.

Čirou náhodou jsem si dnes listoval ve Vzpouře deprivantů od Františka Koukolíka. A tam na straně 262 v kapitole Myšlenkové břitvy jako součást kritického myšlení čtu:

Součástí kritického myšlení jsou tři tak zvané myšlenkové břitvy. Dvě poměrně jednoduchá pravidla, která chrání proti absurditě, jsou Occamova a Humeova břitva. Za třetí břitvu lze považovat Popperovo pravidlo zamítání neboli falzifikace hypotéz.

Occamova břitva

Occamovu břitvu tradice připisuje františkánu Williamu Occamovi (asi 1290 – 1349), exkomunikovaného z církve roku 1328, může však být podstatně starší. Je známá v několika podobách. Je principem úspornosti výkladu. Výklad čehokoliv má být proveden nejmenším počtem známých prvků. Soupeří-li dva nebo větší počet výkladů nějaké skutečnosti, má přednost ten, který užívá menší počet prvků. Teprve tehdy, nedaří-li se jimi jev vyložit, lze užít k výkladu neznámého jevu prvky další. Occamové břitvě se také říká pravidlo úspornosti neboli ekonomie myšlení.

Humeova břitva

Humeova břitva pochází z roku 1748, jejím tvůrcem je David Gumme (1711 – 1776). Říká: „Žádné svědectví není s to dokázat zázrak, ledaže by šlo o svědectví takového druhu, že by jeho mylnost byla zázračnější než skutečnost, kterou se snaží doložit.“ Řečeno jinými slovy: lež je pravděpodobnější než zázrak.

Popperova břitva

Pojmenování „Popperova břitva“ uvádíme v uvozovkách, protože nejde o oficiální název. Podle Poppera se vědecké teorie ověřují zamítáním (falzifikací) nikoliv dokazováním (verifikací). Libovolný počet verifikujících důkazů neprokazuje, že teorie platí, zatímco jediný vylučovací (zamítací, falzifikující) doklad ukazuje, že teorie neplatí. Často citovaný příklad: bylo možné pozorovat mimořádně vysoký počet bílých labutí, aniž by bylo možné prokázat teorii „všechny labutě jsou bílé.“ Stačilo pozorování jediné černé labutě (po objevu v Austrálii), aby uvedená teorie padla.

Tak vida. Aniž bych to dělal vědomě, použil jsem na případ Breivika Occamovu břitvu. Pokusil jsem se vysvětlit jeho chování menším počtem známých prvků a zdá se mi, že stačí k přijetí. Samozřejmě jsem Koukolíka už dříve četl, ale nějak jsem si na to nevzpomněl.

Je zajímavé, že použijeme-li tutéž metodu Occamovy břitvy k oficiálnímu vysvětlení 9/11, počet prvků nestačí. Mrakodrapy se nehroutí po několika hodinách hoření nebo hoření ve vedlejší budově (WTC7) a už vůbec ne způsobem řízené demolice, letadla po dopadu lze identifikovat, a desítky a stovky dalších rozporů, které prostě nelze vysvětlit daným počtem nám sdělených oficiálních prvků.

Učme se kritickému myšlení. Jak napsal Koukolík, „kritické myšlení je jedním z nejzákladnějších nástrojů chránících nás proti deprivantům a jejich manipulacím. Má tisíciletou filozofickou tradici.“