Sporná víza

Začátkem listopadu budou ministři vnitra 27 členských zemí EU projednávat problém zavedení bezvízového režimu s balkánskými zeměmi. Soudě podle úniků z tajných dokumentů, připravených v Bruselu, budou diskuse žhavé, a vedení EU možná přehodnotí dříve odsouhlasené principy a harmonogramy. Prvními „postiženými“ se mohou stát Albánie a Bosna a Hercegovina, a také občané Srbska a Makedonie, kteří mají od 19. prosince 2009 bezvízový přístup do zemí EU.

Eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Malmstroem zaslala ministrům vnitra Srbska a Makedonie Ivice Dačiču a Gordanu Jankuloskimu dopis napsaný bezprecedentně tvrdým tónem. Tento dokument je datován 13. říjnem. Konkrétně v něm stojí: „Jak ukázaly události, ke kterým došlo letos, řada členských zemí opět zaznamenala hrozivý nárůst přílivu osob přijíždějících z vaší země, hledajících azyl… Tato tendence je mimořádně znepokojující a může vystavit vážnému riziku celý proces vízové liberalizace na západním Balkánu.“ Cecilia Malmstroem adresátům v Bělehradu a Skopje sdělila, že do konce října navštíví jejich zemi vysoká mise EU, aby prověřila, jestli jsou tam přijímána nějaká okamžitá opatření pro vyřešení situace. Zpráva této mise bude východiskem pro posouzení problému, nejdříve na úrovni ministrů vnitra členských zemí EU, a pak vyššího vedení EU.

Cecilia Malmstroem není zvyklá zabývat se problémy bezvízového režimu. Letos v únoru musela nutně zasáhnout do situace, která vznikla kolem náhlého přílivu Albánců do Belgie, kde zablokovali státní instituce v Bruselu a dožadovali se azylu, bytu, práce a peněžních prostředků. (1) Tehdejší belgický premiér Yves Leterme vyzval úřady EU, aby „zamezily zhoubným následkům liberalizace evropského vízového režimu“. (2) Podobná situace vznikla předtím ve Švédsku, a stala se jedním z důvodů bezprecedentního úspěchu nacionalistických sil, v čele se stranou „Švédští demokraté“, v parlamentních volbách konaných 19. září.

V říjnu Europarlament schválil zavedení bezvízového režimu pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny, nicméně ve světle posledních závěrů Cecilie Malmstroem vypadá toto rozhodnutí unáhleným. K zemím vyzývajícím vedení EU přehodnotit rozhodnutí o bezvízovém režimu patří Rakousko, Německo, Francie, Švédsko, Belgie, Holandsko a Norsko, které jsou vystaveny obrovské vlně přílivu mnoha tisíc imigrantů z Balkánu, především Albánců.

V současné době Belgie EU předsedá a její negativní zkušenost s tisíci makedonských a kosovských Albánců může sehrát rozhodující roli v dalším osudu bezvízového režimu s Balkánem. Podle údajů z belgických vládních zdrojů za období července-srpen se na úřady oficiálně obrátilo 1500 obyvatel bývalé Jugoslávie, z nichž polovinu tvořili kosovští Albánci. A kolik „hostů“ se v zemi prostě ztratilo se lze jen dohadovat. Podobná tendence je i v Německu. Jestliže v červenci do této země přijelo z Balkánu 129 osob, které požádaly o azyl, tak v srpnu jich bylo již 225 a v září 800. Pikantnost situace spočívá v tom, že úřady členských zemí EU vyplácí peníze dokonce i těm přistěhovalcům, kterým odmítají udělit povolení k pobytu. Například ve Švédsku činí tato částka 500 euro. (3) Po obdržení této částky Albánci masově a organizovaně odjíždí do sousední země, patřící do EU, kde se vše opakuje.

Belgická vláda se v posledních dnech pokusila situaci aktivně napravit. Státní tajemník pro přistěhovalectví Melchior Vatele shledal nutným odjet do Bělehradu, aby tam se zástupci srbských úřadu věc projednal a slyšel od nich konkrétní opatření na „utlumení přílivu žadatelů o azyl“. Nicméně srbské úřady nemohou za daných podmínek předložit nic, mimo důkladnějšího prověřování všech, kteří se chystají odjet do Evropské unie z výše uvedených zištných důvodů, pohraniční službou.

Avšak hlavní problém není jen ve zrušení vízového režimu pro občany Srbska, Makedonie, Albánie a Bosny a Hercegoviny, ale v nejasnosti u perspektivy integrace balkánského regionu do Evropské unie. Letošní hrozivý příliv nelegálních imigrantů, utečenců, dobrodruhů a ostatní pro „spořádané Evropany“ nežádoucí balkánské veřejnosti (který je také důsledkem nepromyšlených akcí samotného Bruselu) si vynucuje podstatné změny v plánech evropské integrace. A to se mimo Srbů nebo Albánců týká i Turků, a ve vztahu k Turecku hraje západ mnohem složitější a mnohovariantní hru.

Právě výhled na liberalizaci vízového režimu pro Turecko byl hlavním bodem jednání, které proběhlo 22. října v aténském předměstí Vuliagmeni mezi řeckým premiérem Georgiem Papandreu a jeho tureckým kolegou Recepem Tayyipem Erdoganem. Podle vyjádření Papandreu se dohodli na „společné iniciativě ve vztahu k EU“, předpokládající „systematičtější a mnohem efektivnější spolupráci“ v oblasti řešení problému s přistěhovalectvím. Nicméně rozvoj vztahů EU jak s Tureckem, tak s balkánskými státy přímo závisí na měnící se rovnováze sil ve „sjednocené Evropě“.

Vyjadřujíc sílící názor v členských zemích EU ministr vnitra německé spolkové země Bavorsko Joachim Hermann nedávno řekl, že „jestli se bude situace nadále vyvíjet tímto směrem, EU bude muset jednat a vrátit povinná víza“ pro obyvatele balkánských států.

Evropská unie se postupně stává rukojmím svých dřívějších plánů rozšiřování a geopolitických hrátek, které se, jak je nyní zjevné, neosvědčily.

[1] Le Soir, 24.02.2010.

[2] Le Soir, 26.02.2010.

[3] Danas, 21.10.2010.