Evropské banky stále na pokraji kolapsu

Bankovní systém EU je ve velkých problémech, a to je důvod, proč šéf Evropské centrální banky (ECB) Jean-Claude Trichet nadále nakupuje státní dluhopisy a poskytuje „neomezené prostředky“ bankám pod vodou. Je to snaha zabránit krachu finančního systému, který by mohl zlikvidovat držitele dluhopisů a uvrhnout ekonomiku zpět do krize.

„Máme nejlepší údaje u cenové stability za 11 ½ roku v Evropě a mezi bývalými měnami,“ chvástal se nedávno Trichet. „To, co jsme udělali a co děláme se stejným účelem, je to, že pomáháme obnovit řádné fungování transmisního mechanismu monetární politiky.“

Nesmysl. Banky EU a další finanční instituce v současné době drží veřejný a soukromý dluh Řecka, Španělska a Portugalska za více než 2 biliony euro. Všechny tři země jsou ve velké finanční tísni a čelí prudkému snížení ratingu svých suverénních dluhů. Potenciální ztráty vystavují velkou část bankovního systému EU riziku. Trichet to ví, což je důvod, proč nadále podporuje rozkolísaný systém „neomezenými zdroji“. Nemá to nic společného s obnovou „fungování transmisního mechanismu monetární politiky“. To je vědomě zavádějící. Jde o čisté nouzové vyplácení bank.

Představte si, že jste až po uši v dluzích, ale banky vám nabízí půjčit tolik peněz, kolik jich potřebujete, abyste se vyhnuli bankrotu. Aby pomohly udržet zdání, banky souhlasí akceptovat bezcenný odpad, který jste nasbírali ve sklepě, výměnou za multimilionové půjčky. Znamená účast banky v této šarádě, že nejste vůbec bankrot? Zvyšuje to hodnotu odpadního kolaterálu, který jste vyměnili za hotovost?

ECB poskytuje miliardy euro týdně, aby udržela iluzi, že trh se ohledně skutečné hodnoty dluhopisů mýlí. Ale trh se nemýlí, mýlí se ECB. Hodnota řeckých dluhopisů (například) strmě poklesla. Mají menší hodnotu, což znamená, že banky je musí přecenit a odepsat ztráty. Více likvidity pouze problém maskuje.

Toto je z Reuters:

„Navzdory rozdávačnému přístupu úvěrování ECB spadlo od začátku července více než o třetinu, na 592 miliard euro… Likvidita zůstává nicméně hojná. Přes 120 miliard euro bylo uloženo zpět u ECB na O/N, jak ukazují poslední údaje.“

Takže overnightové vklady rostou, protože trh financování neví co s tím, zatímco zároveň musí ECB půjčovat přes půl bilionu euro, aby stabilizovala podkapitalizovaný bankovní systém. Je toto pokrok? Je to podvod.

Mezibankovní půjčování klesalo, ale výnosy dluhopisů v zoufalých zemích nadále rostou. To znamená, že nás čeká více problémů. Znamená to také, že Trichetův plán nefunguje. Čas na další nouzové vyplacení.

Trichet udržoval hlavní úrokovou sazbu ECB na dně (1%) po 17 měsíců, a tím připravoval střadatele o tak zoufale potřebný úrokový výnos. Tato politika má zvýšit výnosovou křivku, aby mohly banky vydělávat více peněz. Nejnižší úrokové sazby nejsou přenášeny na pracující nebo domácnosti (kteří stále platí ze svých kreditních karet 18%), ale na banky, které si půjčují peníze téměř za nulu. Jde o další dárek. Tato politika zamezuje utrácení a potlačuje poptávku. Když střadatelé zaškrtí výdaje, GDP klesá a ekonomika jde do krize. Reálná ekonomika je ničena, aby se pomohlo bankám vymotat se z červených čísel.

Trichet se nedávno připojil k úsporňákům a volal po větším utažení opasků. Zde je citát:

„Když se ohlédneme zpět, vidíme, jak nešťastnou byla příliš zjednodušená zpráva o fiskálním stimulu, který byl poskytnut všem průmyslovým ekonomikám pod heslem „stimulujte“, „aktivujte“, „utrácejte“! … Existuje jen málo pochyb, že potřeba zavedení důvěryhodné střednědobé fiskální konsolidační strategie se nyní týká všech zemí.“

Jistě, úspornost pro pracující a bohatství pro banky. Pokud se Trichet opravdu obává zhoršení situace ve fiskální oblasti, měl by přestat směrovat kapitál do zbankrotovaných institucí. Měl by nutit banky, aby hledaly financování na trhu a přestaly používat ECB jako berličku. Tak by měl systém fungovat.

Toto je z Calculated Risk:

„Objevil se ve stres testech evropských bank velký suverénní stres?“

Ne… Přecenění se týká pouze portfolií v obchodních knihách, protože nebyl brán v úvahu žádný krach, což by si vyžádalo přecenění státních dluhů držených do splatnosti v bankovních knihách.“ (Calculated Risk).

Stres testy byly podvod. Státní dluhy (dluhopisy) již v hodnotě poklesly, ale ztráty zůstávají zamaskovány za zdí likvidity ECB. Je to velmi neprůhledný a zkorumpovaný systém.