Hlavní židovské americké organizace obhajují pokoření Ameriky Izraelem

“Vláda Izraele inzultovala vice-prezidenta Spojených států a plivla do tváře prezidenta… ti si setřeli plivanec z tváře a vlídně se usmáli… jak praví rčení: když plivnete do tváře slabocha, předstírá, že je to déšť“. Uri Avnery, izraelský novinář, 13/3/2010

„My (Izrael) vlastníme několik set jaderných hlavic a raket… většina evropských měst je cílem našeho letectva… Palestinci by měli být deportováni. Před dvěma lety bylo pouze 7 či 8% Izraelců názoru, že by to bylo nejlepší řešení, před dvěma měsíci (v lednu 2010) to bylo 33%, a nyní, podle výzkumu Gallup, je tato hodnota 44%.“
Martin Van Crevel, Izraelec, profesor historie na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě
a vrchní poradce izraelských ozbrojených sil, 2. března 2010.

Úvod

Když Izrael oznámil velký projekt výstavby pouze pro židy s 1600 bytovými jednotkami v okupovaném východním Jeruzalémě, bylo to nejen „plivnutí do tváře“ vice-prezidenta Bidena, který tam byl na návštěvě, ale demonstrovalo to jeho schopnost ponižovat Ameriku a Američany. Netanyahu vysílal světu zprávu: Izrael podporovaný svými miliardáři financovanými prezidenty 51 hlavních amerických židovských organizací vodí USA za nos. Židovský stát se může jednoho dne s Bílým domem dohodnout, a druhý den to zrušit (s charakteristickou arogancí), a americká veřejnosti ať si trhne. Nikdy dříve Obamova vláda nereagovala na tento nanejvýš veřejný projev nestoudnosti, kdy Biden soukromě řekl izraelskému premiérovi: „To co zde děláte podkopává bezpečnost našich jednotek, které bojují v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu. Ohrožuje to nás a ohrožuje to regionální mír.“ Pak Netanyahu otevřeně povolal „americkou židovskou komunitu“ (hlavní sionistické organizace), aby přišly na pomoc a bránily Izrael a jeho nároky na celý Jeruzalém. A ty reagovaly: udělaly z inzultované oběti (Ameriky) surovce a obviňovaly USA, a ne židovskou vládu, z této „krize“ a z nedodržení slibu Izraele, že nebude rozšiřovat koloniální osídlování na okupovaném palestinském území. Jak popíšeme, celé uskupení sionistické moci ve Spojených státech (s několika pozoruhodnými výjimkami) brání drzost Izraele a odsuzují jakýkoliv pokus americké vlády mírově vyřešit konflikt, který ohrozil americké životy, ekonomické zájmy a prestiž. To pouze potvrdilo světové veřejné mínění, které si myslí, že americké voličstvo je ochotné nechat se ponižovat tímto ekonomicky bezvýznamným státem.

Největší problém: Zpoza Bidena vyskakuje Netanyahu

Ať jsou urážky a zločiny v této chvíli jakékoliv, konflikt mezi Izraelem a USA není o Netanyahuově hyper aroganci nebo sérii zabírání území v Jeruzalémě, nebo dokonce o hutném flusanci do tváře vice-prezidenta Bidena. Je to v podstatě o vztazích mezi státy, či lépe vztazích mezi lidmi, kde si jedna skupina (izraelští židé a jejich mocné jedno procento páté kolony v USA) vynucuje poddanství a začíná války ve svůj vlastní prospěch, a druhou skupinou (americkými daňovými poplatníky, vojáky, pracovníky a podnikateli). Tato první skupina si uzurpovala moc, nikoliv teprve včera nebo dnes, ale uzurpuje si ji posledních 50 let.

V širším historickém kontextu veřejné ponížení vice-prezidenta Bidena v Tel Avivu bledne v porovnání s izraelským chladnokrevným zákeřným útokem na USS Liberty v červnu 1967, který zabil a zranil více než 200 amerických vojáků. Arogantní a vražedný Izrael USA prostřednictvím tohoto útoku ponížil, kdy si byl vědom, že tehdejší prezident Johnson odvetu neprovede, ale naopak dokonce umlčí přeživší, aby nemohli nikdy vyprávět svůj příběh Američanům. Když se Netanyahu obrací k „židovským komunitám“ v USA, nemá na mysli většinu amerických židů. V podstatě oslovuje konfiguraci sionistické moci (ZPC), jejíž strategicky umístění členové navrhli a prosadili válečnou politiku v Iráku, která zapříčinila smrt a znetvoření tisíců amerických vojáků, jakož i více než milionu iráckých civilistů. Americké oběti invaze z řad vojáků ztratily v podstatě své životy, končetiny a duševní zdraví pro zájmy sionistické „otčiny“.

Nejde jen o to, že američtí sionisté brání ilegální výstavbu dalších čtvrtí pouze pro židy uprostřed palestinského východního Jeruzaléma; toto oznámení bylo vykalkulováno tak, aby ponížilo dorazivšího amerického vice-prezidenta. Není to jen záležitost toho, že američtí sionisté podporují Netanyahu, aby sabotoval americkou mírovou iniciativu; ani to není o bezpodmínečné podpoře ZPC izraelským zločinům, za které byli odsouzení OSN a lidmi na celém světě. Základním problémem je, že ZPC ve Spojených státech mění naši zemi a její obyvatele na obhájce špinavých zločinů Izraele, činí z Američanů spolupachatele etnického čištění a degradují naši morální vnímavost před celým světem.

Dnes a včera: Kastrace Ameriky

Netanyahuovo symbolické plivnutí do Bidenovy tváře bylo vykalkulovaným činem závažného významu. Byl to projev izraelské „chuti po moci“ – jeho ochotě veřejně ponížit americké vůdce a vychloubat se svojí mocí nad USA před celým světem. Izrael odhalil impotenci USA na Středním východě a mimo něj. Tento incident měl celosvětové důsledky pro všechny, kdo nejsou slepí. USA jsou upadající mocností, která nedokáže vytvořit bezpečné prostředí pro své vojáky, korporace a občany nikde na Středním východě nebo jinde. Žádná evropská, asijská, latinskoamerická nebo muslimská země nemůže pohlížet na USA a jejich občany, aniž by si nepomyslela: „Zde je země na kolenou u nohou izraelských vůdců a jde po krku Izraelem určeným „nepřátelům“. Je velmi podhodnocené říct, že USA, jako země a občané, „ztratily prestiž“.

Izrael má dlouhou a mrzkou historii sabotování mírových rozhovorů, aby mohl krást území. Od samotného svého vzniku Tel Aviv podkopával mírové nabídky prostřednictvím nevyprovokovaných vojenských útoků. Izrael, spolu s Británií a Francií, provedl celospektrální překvapivou invazi do Egypta, aby se zmocnil Suezského kanálu, poté co slíbil, že zváží návrh egyptského prezidenta Nassera na vyjednávání. Z pozdější doby, jakmile Arafat souhlasil formálně uznat Izrael jako stát a podepsat mírovou dohodu, židovské tanky a letadla zaútočily na Západní břeh a zabily stovky lidí, a držely v obklíčení Arafatovo sídlo měsíce. Zároveň došlo ke zvýšení počtu osad pouze pro židy na Západním břehu, a to desetinásobně, aby se tam mohlo ubytovat více než 500,000 fanatických polovojenských židovských osadníků. Když zvolená vláda Hamasu zavedla jednostranné příměří, Izrael provedl velký vojenský útok, neskutečně zdevastoval Gazu a zabil 1400 Palestinců. Převážně neozbrojených.

Činy Izraele, minulé i současné, včetně zabírání území, apartheidových silnic pouze pro židy a osad a vojenských invazí do palestinských utečeneckých táborů a měst, zničily možnost vyjednané mírové dohody, která by zabránila sionistické vizi etnicky vyčištěného „Velkého Izraele“.

Vzhledem k této historii nenávisti není nijak překvapivé, že současní obhájci Izraele tvrdí, že současné zabírání území pro výstavbu ještě více domů pouze pro židy v Jeruzalémě „není nic nového“, že je to „součást naší historie“, že židé „potřebují životní prostor“ a že „tři tisíce let biblické historie nám říká, že tato země je naše“ (citace z Daily Alert, 15-17. března 2010, oficiální hlásné trouby Konference prezidentů hlavních amerických židovských organizací).

Ponížení Bidena nebylo prvním případem, kdy Izrael jednal veřejně, aby ztížil pozici Obamovy vlády. Při svém prvním setkání s prezidentem Obamou premiér Netanyahu otevřeně odmítl jakékoliv zmrazení nových osad. Skutečně, Izrael eskaloval výstavbu svých osad okamžitě poté, co Obama oslovil muslimský-arabský svět svým „projevem v Káhiře“.

Co stojí za perverzním chování Netanyahu a za samolibou arogancí jeho amerických stoupenců? Jak mohou americká média, stovky kongresmanů a všechny hlavní židovské organizace podporovat extremistický rasistický režim, který zaútočil na naši zemi a beztrestně ji ponižoval? Jak mohou američtí sionisté stranit cizí zemi a dávat ji přednost na úkor klíčových amerických bezpečnostních zájmů, a nebýt považováni ostatními Američany za vlastizrádce?

V první řádě, Netanyahu má podporu 80% izraelské židovské populace, protože provádí politiku vyhánění Palestinců a rozšiřování výlučně židovského osídlení na okupovaných územích, navzdory „mírovým nabídkám“ amerického prezidenta Obamy. Ponížení hostujícího amerického vice-prezidenta na „mírové misi“, na kterou byl vyslán Obamou, Netanyahuovu popularitu u Izraelců pouze zvýšilo.

Zadruhé, nestoudná projekce moci Izraele nad údajnou americkou „velmocí“ se obrací na samostylyzované pravičácké náboženské osadníky, jejichž vůdci jsou páteří současné vládní koalice (obzvláště strana Shas).

Zatřetí, inzultování gojimského prezidenta a vice-prezidenta získalo schválení mezi stoupenci Netanyahuova gangsterského ministra zahraničí Avi Liebermana, a ze strany tvrdé východoevropské Chasidské mládeže, která běžně plive na staré křesťanské mnichy a kněží v jejich starodávných arménských a řeckých čtvrtích Jeruzaléma.

Izraelcům, kteří čelí rostoucí izolaci na celém Středním východě a jsou zatracováni v celé Evropě za své brutální koloniální zločiny, by se mohlo zdát divné oslavovat svého gangsterského vůdce, který zvyšuje pohrdání svým nejdůležitějším vojenským spojencem a ekonomickým podporovatelem, jeho vůdci a jeho občany. Nahromaděná izraelská politická zášť ke světovému odsuzování za jejich válečné zločiny našla emocionální ventil v tom, že se identifikovala s Netanyahuovým řáděním: jeho bezbřehá brutalita vůči „Untermenschen“ Palestiny a jeho ochota otevřeně se vzepřít americké vládě, dokonce i tehdy, kdy Izrael dostává od Američanů každoročně 3 miliardy dolarů, posiluje jejich vnímání nadřazenosti. Je jasné, že Netanyahuova totalitní politika má mezi Izraelci masivní lidovou podporu a jeho nabubřelá arogance odráží národní psychiku Izraele.

Netanyahu a jeho ministři počítali s tím, že bez ohledu na to, jak silně budou ždímat nešťastné americké daňové poplatníky, kteří se sami nacházejí v obrovské ekonomické krizi, a bez ohledu na to, jak často bude Izrael vyhrožovat vyprovokováním širší regionální války a tím zapříčiní více obětí z řad amerických vojáků, mohou se stále spolehnout na bezpodmínečnou podporu sionistické konfigurace moci v USA, aby prosadili zájmy Izraele. Všechna americká masmédia Velkému pokořiteli tleskala a dokonce zaútočila na těch pár amerických veřejných činitelů, kteří (aspoň dočasně) bránili americkou důstojnost před urážkou ze strany Izraelců. Všichni hlavní sionističtí vůdci rychle přispěchali pokoření USA Izraelem na pomoc, a aby pošpinili jeho kritiky. Nekonečný průvod amerických politiků, redakčních autorů, sloupkařů, tvůrců veřejného mínění, členů „mozkových trustů“ a televizních komentátorů předvedl svoji zvláštní loajalitu k Izraeli, proti americkému prezidentovi, který se nesměle snažil vyjednat mír na Středním východě.

Současný „konflikt“ mezi Izraelem a Amerikou kvůli míru na Středním východě – vyvolaný hrubou izraelskou provokací – odhalil mnohem výraznější problém: V centru moci v Americe existuje vlivná skupina mocných, ochotná zneužít a ponížit americké občany ve službách cizí moci. V minulosti vlastenci takové lidi označovali za „vlastizrádce“.

Netanyahuova přílišná arogance „pokárána“

V reakci na oficiální projev vzteku Washingtonu Netanyahu vydal vlažné „vysvětlení“: Problémem nebyla politika budování nového osídlení jako porušení dohody s Washingtonem; problémem bylo načasování tohoto oznámení. Byl to politováníhodný „omyl“ nižšího úředníka na izraelském ministerstvu vnitra, který toto oznámení učinil těsně poté, co americký vice-prezident Biden dokončil plazení se před Netanyahuovýma nohama a pilně tlačil na kolaboranty z řad palestinských úřadů, aby se znovu připojili k „mírové“ šarádě sponzorované Washingtonem. Podle izraelských médií a jejich amerických hlásných trub šlo o selhání ve vztazích s veřejností, a nebyla to záležitost strategického politického a vojenského významu, která by zasáhla USA na Středním východě. Jinými slovy: S Bidenem pryč z Izraele a kolaborantským Abbasem zpět u „stolu“ by jakékoliv oznámení porušující „zmrazení osídlování“ bylo pouhou věcí izraelské „vnitřní politiky“ a „pokračováním minulých praktik“.

Netanyahu přijíždí do Washingtonu: facky pro Obamu, oslavy od AIPAC

Netanyahu, hned po plivnutí do tváře americkému vice-prezidentovi v Tel Avivu, zorganizoval řadu ponižujících „facek“ do usměvavé tváře prezidenta Obamy, přímo ve světle zářících reflektorů masmédií v americkém hlavním městě.

Bibi Netanyahu přednesl chatrný vzletný projev k více než 7,000 jásajícím sionistům na výroční konferenci AIPAC ve Washingtonu DC. Ujistil, že Izrael bude budovat osídlení pouze pro židy v celém okupovaném arabském východním Jeruzalémě a na Západním břehu, zopakoval ilegální izraelské tvrzení, že Jeruzalém je nedělitelným hlavním městem židů. Pak se dožadoval a zajistil si dvouhodinové setkání s Obamou, navzdory své arogantní urážce americké vlády. Aby přidala další ponížení již tak slabého amerického prezidenta, izraelská vláda oznámila další bytový projekt pouze pro židy v arabském východním Jeruzalémě, kde se bude stavět na zkonfiskovaném palestinském majetku. Toto oznámení, jen několik hodin před plánovaným setkáním Bibi-Barack, znamenalo další hrozbu, a to, že šaráda „mírových vyjednávání“ Bílého domu bude smetena ze stolu, pokud budou Američané protestovat proti tomuto novému kolu ilegální výstavby. Netanyahu, předvádějící své nejvyšší opovržení Bílým domem a Američany, šel přímo do Sionem kolonizovaného kongresu a zajistil si tam „bezpodmínečnou podporu“ vůdkyně většiny Pelosi… pro izraelskou expanzi. A, jako by chtěl oslavit své vítězství a ustavit svoji vlastní definici „míru“, izraelská armáda zavraždila čtyři neozbrojené Palestince, dva ožebračené uchazeče o práci a dva mladé mladistvé protestující.

Loajalita k izraelským pánům byla zjevná, když tisíce sionistických fanatiků vyskočily a jásotem uvítali Bibi Netanyahu a jeho hrubé odmítnutí amerického úsilí ochránit životy svých vojáků tím, že je prosazována mírová iniciativa. Výzva Hitlary Clinton k „mírovému řešení založenému na dvou státech pro dva národy“ se setkalo s mrtvým tichem. Všechna sionisty ovládaná média a všechny hlavní židovské organizace podporovaly bezprecedentní řadu urážek namířenou proti zvolené americké vládě a Američanům. Netanyahuova demagogická ukázka izraelské moci nad americkým kongresem a americkými masmédii a jeho hulvátská ochota ponižovat americké politické vůdce v hlavním městě země zesměšňuje jakýkoliv názor, že Američané mají v politice své země jakýkoliv hlas, a že nejvyšší americké vojenské velení není podřízeno v otázkách války a míru na Středním východě Izraeli.

Pro Pelosi a sionizovaný kongres jsou tisíce šekelů od chátry v AIPAC na financování jejich znovuzvolení pro jejich kariéry mnohem klíčovější, než životy a končetiny tisíců amerických vojáků, ztracené na oltáři agendy Izraele a jeho americké domácí páté kolony.

Pokračování...