Hlavní židovské americké organizace obhajují pokoření Ameriky Izraelem - 2. část

Pro USA v jejich snaze získat podporu pro své války na Středním východě a v jižní Asii a u jejich propagandistické kampaně na odrazení mladých muslimů, aby se přidali k protiamerickému odboji v Iráku, Afghánistánu a Somálsku, dojde k velkému zhoršení situace. Symbolický obrázek vice-prezidenta stírajícího si izraelský plivanec během své oficiální návštěvy povzbudí tisíce mladých muslimů, aby se postavili americké okupaci, na kterou pohlížejí jako na věc, která prosazuje izraelskou agendu. Pokud se ekonomicky bezvýznamný Izrael může vzepřít velmoci, proč by to nemohli udělat i oni? Logika je jednoduchá: Čím větší zabírání území Izraelci, tím podřízenější je Obamův režim, tím větší a hlubší je nepřátelství muslimů k Američanům, tím více je povzbuzeno hnutí ozbrojeného odboje a tím je větší počet mrtvých a zmrzačených amerických vojáků uvízlých ve válkách prosazovaných sionisty.

Zatímco ztráty amerických vojáků na Středním východě nikdy v politických tazích Tel Avivu nefigurovaly, ani neovlivňovaly aktivity páté kolony v USA, ovlivňují tyto ztráty miliony amerických rodin a více než 200 milionů amerických daňových poplatníků. Dokonce příležitostně i nějaký americký generál najde odvahu a poukáže na to, že koloniální vyvlastňování Palestinců Izraelem válku prodloužilo, svázalo ruce stovkám tisíc amerických vojáků a podkopalo schopnost amerických ozbrojených sil úspěšně operovat na více frontách při prosazování amerických imperiálních zájmů.

Když tým vysokých důstojníků šéfa amerického Centrálního velení (CENTCOM), generála Petraeuse, shledal, že „izraelská nesmlouvavost“ „ohrožuje postavení USA a životy amerických vojáků v oblasti (Středním východě)“, na brífinku s velitelem společného generální štábu 16. ledna 2010, setkal se Petraeus s náporem útočného závažného napadání ze strany ZPC. Šéfovi generálního štábu, admirálu Mullensovi, se dostalo stejného pokárání od mocných lidí stavících Izrael na první místo. Nebylo to poprvé, kdy americká armáda a bezpečnostní úvahy byly zahrnuty do agendy Izraele. Jen o dva roky dříve, v r. 2007, ZPC pranýřovala a úspěšně pohřbila roční Národní odhad rozvědky (NIE) připravovaný 16 americkými vojenskými a civilními výzvědnými agenturami, který došel k závěru, že Irán nevyvíjí jaderné zbraně a nepředstavuje vážnou hrozbu pro USA, aby upřednostnila dezinformace Izraele, tvrdící opak. A stejná ZPC si vzala na paškál Obamův režim za to, že se odvážil kritizovat Netanyahua.

Více než 300 členů amerického kongresu podepsalo mimořádný dopis podporující Izrael proti jejich vlastní vládě, ve kterém vyjádřili svoji oddanost „k nezlomné vazbě, která existuje mezi USA a státem Izrael“. Stovky kongresmanů a představitelů se připojily k více než 7,000 účastníkům na letošní březnové konferenci AIPAC, aby tam jásavé přivítali Netanyahua a byli svědky, jak ministryně zahraničí Hitlary Clinton slavnostně vítá vůdce izraelského osadnického státu – který se zavázal, že „bude pokračovat ve výstavbě v celém Jeruzalémě stejně, jako činí v Tel Avivu“.

Generál David Petraeus, jehož vysocí důstojníci vyjádřili jeho obavy ohledně toho, že politika Izraele podkopává americké vojenské zájmy náčelníkovi společného generálního štábu, admirálovi Mulinsovi, nebyl pro AIPAC soupeřem. Velitel CENTCOM kontaktoval svůj izraelský protějšek, generála Gabi Ashkenazi, aby zapudil svoji vlastní kritiku izraelské politiky, a v podstatě přislíbil svoji bezpodmínečnou podporu židovskému státu, i když ohrožuje americké jednotky.

V lednu generál Petraeus správně identifikoval, jak izraelská nesmlouvavost poškodila americké zájmy a operace na Středním východě, rozzuřila Araby a nakonec zvýšila počet útoků na americké jednotky. Ale v březnu tento politicky ambiciózní generál urychleně své názory z brífinku s generálním štábem odvolal. Existuje pár dalších zbaběle neloajálních divadélek v americké vojenské historii, než jen toto, kdy se ometálovaný americký generál kořil před sionistickou lobby.

A přesto, na kratičký okamžik, několik zoufalých antisionistických levičáků vzhlíželo ke generálu Petraeusovi a admirálovi Mullenovi jako k potenciálním spojencům proti izraelsko-sionistické kontrole americké politiky na Středním východě. Ignorovali fakt, že jsou to velitelé, kteří byli pověření americkou invazí a okupací Iráku a Afghánistánu, a připravovali se na konfrontaci s Iránem. Petraeusova neshoda s Izraelem byla kvůli specifické politice, protože podkopávala hladké operace americké válečné mašinérie na Středním východě, a jeho „odvolání“ před izraelskou mocí tuto romantickou fantazii o „vlasteneckém“ americkém generálovi určitě zchladilo kýblem ledové vody.

Tradice „civilní vlády“ v USA zajišťuje, že armáda nikdy nebude muset čelit otázce sionistické kontroly nad kongresem a Bílým domem. Petraeusův brífink bude brzy zapomenut a následné generálovo odvolání je výmluvným příkladem groteskně oportunistické povahy nejvyššího amerického vojenského velení.

Když civilní vůdci poukážou na to, jak izraelský útlak 5 milionů Palestinců ohrožuje americké životy a zájmy na Středním východě, sionistická konfigurace moci odvede pozornost od Izraele a obviní USA (jejich „tolerantní“ společnost) z toho, že podněcuje rostoucí islamistické hnutí, arabské nepřátelství a útoky. Když američtí vojenští vůdci, stratégové a důstojníci rozvědky tvrdí, že izraelská politika vůči Palestincům je hlavní příčinou regionálního konfliktu, a toto tvrzení je založené na jejich desetiletých odborných znalostech z pole, křesílkoví generálové z řad sionistů přeinterpretovávají tuto přímočarou identifikaci izraelské politiky útočící na americké zájmy a jednotky tím, že tvrdí, že je to jen „další úhel pohledu“. Mezitím ZPC sežene dohromady obvyklé stádečko lidí s postojem „Izrael na prvním místě“ v kongresu a Bílém domě, aby „zneuznali“ svoji vlastní armádu.

Přísně pojatá koloniální politika Izraele, vyhánění obrovského počtu Palestinců a zabírání území pro výstavbu koloniálního osídlení pouze pro židy podkopává autoritu USA na Středním východě u jejich spojenců. Nestoudná ochota a schopnost Izraele otevřeně řezat do prezidenta Obamy skrz na skrz zdiskreditovává tvrzení liberálních sionistických apologetů, jako Noam Chomsky, že imperiální Washington „má v rukou velení“ nad politikou západu na Středním východě a jedná z pověření mnohem širších euro-amerických zájmů.

V širším kontextu arogance Izraele poškozuje pokusy amerických soukromých investorů o vyjednání ropných obchodů pro nadnárodní korporace. Arabské ropné země, které se považují za ohrožené regionální militaristickou mocností jako Izrael, s její koloniální expanzí a hegemonistickými ambicemi, pravděpodobně nebudou s Američany spolupracovat, obzvláště když je tato velmoc impotentní a nedokáže zamezit nejhorším excesům Izraele.

Izraelské koloniální ambice a americké strategické zájmy

Pro Izrael a jeho stoupence z páté kolony není žádný americký strategický zájem tak důležitý, jako koloniální dobyvačnost židovského státu a jeho regionální projekce moci. Ani zájmy amerických občanů nejsou příliš brány v úvahu, když se dostanou do konfliktu s expanzionistickými koloniálními cíli Izraele. ZPC nikdy nebere v potaz, či dokonce ani neprobírá fakt, že Američané utrpěli v důsledku izraelského houževnatého výkonu na armádě postavené moci na Středním východě velké ztráty.

Primární cíl Izraele zmocnit se území a vyvlastnit Palestince jde proti post-koloniálnímu étosu Američanů, kteří zažívají zvýšené nepřátelství mimo svoji zemi. Jediným, kdo má z izraelské koloniální expanze prospěch, je malá, ale mocná skupina 51 amerických židovských sionistických organizací, které se identifikují se státem Izrael a jsou mu loajální.

Jednostranná agrese Izraele a jeho hrozby sousedním zemím, včetně Palestiny, Sýrie, Libanonu, Iránu, a jeho tajné atentáty v zahraničí, s posledním v Dubaji, mají pro izraelské militaristy velký význam, protože Izrael tím projektuje moc na Středním východě. Samolibost zmilitarizovaných občanů Izraele souvisí přímo s jejich politikou agrese a atentátů, bez ohledu na státní suverenitu. Na druhou stranu, projekce moci Izraele podkopala americké úsilí diplomaticky rozšířit svoji vlastní sféru vlivu a vyjednávání mnohamiliardových zbrojních kontraktů, obchodních a investičních dohod na Středním východě. Fakt, že izraelská politika ohrozila miliony pracovních míst pro americké pracující je pro židovský stát a jeho zámožné stoupence v USA naprosto nedůležitou otázkou.

Izraelská invaze do Libanonu donutila proamerickou frakci Harariho vytvořit koalici s protiimperialistickým politicko-vojenským hnutím Hizballah. Pokus Izraele vnutit svoji vůli Libanonu pomocí bombardovací kampaně sabotoval americké diplomatické úsilí konsolidovat svůj vliv u prezidenta Harariho.

Netanyahuova úspěšná buzerace Obamy a Bidena prostě posílila vztahy mezi pro-západními Libanonci a anti-koloniální muslimskou levicí, vzhledem k neschopnosti Washingtonu udržet na uzdě izraelské „divobijce“ nebo odolat „vnitřnímu nádoru“ erodujícímu nezávislou americkou iniciativu: Je lepší spojit síly s Hizballahem, který, nakonec, donutil v r. 2006 Izrael k ústupu.

Loajální komplicové Izraele v americké vládě způsobili enormní škody americké ekonomice a hrozí ještě většími ztrátami amerických životů, neboť Izrael usiluje o namíření americké politiky proti Iránu. Pod silným a agresivním vedením lidí „Izrael na prvním místě“ a s mocným náměstkem ministra financí pro terorismus a finanční zpravodajské činnosti, Stuartem Levey, se každá velká americká naftařská a plynárenská společnost, banka, firma hledající zásoby ropy a provádějící vrty, a bezpočet dalších menších podnikatelských celků vzdala lukrativních obchodů a investic za stovky miliard dolarů v zájmu Izraele, který za poslední desetiletí vytěžil z kapes amerických daňových poplatníků a darů a pomoci více než 60 miliard dolarů.

Irán, který podpořil americké imperiální útoky na Afghánistán a Irák, poskytl americkým ozbrojeným silám mnohem větší pomoc, než všichni izraelští poradci, „experti“ a najatí „vyslýchatelé“ v Bagdádu a iráckém Kurdistánu dohromady. I přes americké uznání íránské pomoci v Iráku a Afghánistánu je Irán démonizován jako „nepřítel“, a to izraelskými agenty v USA, protože Teherán se staví proti izraelskému etnickému čištění Palestinců. Izraelská pátá kolona bastlí dohromady stovky článků měsíčně, požadujících brutální ekonomické sankce proti Iránu a preventivní vojenský bleskový útok s cílem zničit íránskou ekonomiku a zemi s více než 70 miliony obyvateli. Každý americký velitel na Středním východě uznal, že útok na Irán válku rozšíří, přeruší klíčové dodávky ropy v Perském zálivu, potopí světovou ekonomiku do krize a ohrozí životy bezpočtu tisíc amerických vojáků. Je si také vědom, že vyhlídky na tisíce amerických obětí by neodradily 51 prezidentů hlavních amerických židovských organizací, AIPACem řízené členy amerického kongresu nebo typy jako náměstek ministra financí Stuart Levey, aby prosazovali nebo vyprovokovali válku s Iránem. Čelní stoupenci „Izrael na prvním místě“ brojí za válku s Iránem a naprosto je nezajímají tisíce mrtvých amerických vojáků, které to nevyhnutelně přinese, ani miliony ztracených amerických pracovních míst, neboť prosazují expanzi a nadvládu „Velkého Izraele“, ve vší jeho aroganci a slávě, na celém Středním východě.

Sionistická konfigurace moci: Jak se opovažujete vzdorovat ponižování!

Překvapuje někoho, že když jsou hostující američtí vůdci otevřeně uráženi rasistickým režimem premiéra „Bibi“ Netanyahu, američtí sionisté automaticky straní Izraeli a zatracují ty, kdo proti tomu protestují na obranu americké důstojnosti?

Daily Alert, hlavní bulletin Konference prezidentů hlavních amerických židovských organizací, poskytuje užitečnou kompilaci článků, úvodníků a vládních dokumentů bránících Izrael proti snaze americké vlády o diplomatická řešení. Od března 2010 izraelsko-ZPC úderka rozjela mimořádnou propagandistickou kampaň, živě líčící obrovskou moc sionistické konfigurace moci v USA. Jakmile Bílý dům veřejně pokáral premiéra Netanyahu za to, že inzultoval vice-prezidenta Bidena během jeho oficiální návštěvy v Izraeli, sionistická konfigurace moci, tvrdící, že mluví jménem všech „židovských komunit“, vyšla na obranu Izraele a zaútočila na Obamovu vládu. Záplava článků, úvodníků a tiskových konferencí se materializovala přes noc, spolu s obvyklou přehlídkou mrtvolných kongresových hlásných trub papouškujících sionistickou linii a provádějící přímý nátlak na Bílý dům. Tato mnohahrotová sionistická ofenzíva, pod vedením Netanyahua, byl v přesvědčení Bílého domu, aby se vrátil do své plazící polohy na břiše, úspěšná: Clinton, Biden a zbytek jejich gangu ustoupili, znovu ujistili o „bezpodmínečné obraně Izraele“ USA, prohlásili, že krize „neexistuje“ a ujistili o „skálopevném“ americkém vztahu k Izraeli. Řetězec velení je odhalující: stát Izrael nařídil sionistické konfiguraci moci nástup do boje; masmédia tuto linii šířila; kongres pochodoval se sionisty v jednom šiku a Bílý dům ustoupil. Nadšeni svým úspěchem sionističtí propagandisté vyrukovali se svým vlastním průzkumem mínění a tvrdili, že americká veřejnost Izrael podporuje – veřejnost přehlcená v Izraeli vyrobenou a americkými sionisty vytrubovanou propagandou. Je jasné, že to, co tyto „výzkumy“ měří, je účinnost kampaně monopolistických masmédií.

K propagandistické taktice, nasazené v této bleskové mediální válce, patřilo svalování viny na inzultovanou oběť a útočení na „vládu za to, že vyvolala plně propuknutou krizi“ (Wall Street Journal, 14. března 2010). Uchýlila se k pranýřování představitelů americké vlády za to, že „odsoudili“ a „tlačili“ na Izrael (Washington Post, 15-19. března 2010). Další publikace obviňovaly prezidenta Obamu, že „hraje do ruky“ arabským extremistům a „rozdmýchává plameny“ (Fox News a Christian Science Monitor, 18. března 2010). Byl to americký prezident, kdo „bránil mírovým rozhovorům“ tím, že „povzbuzoval palestinskou nesmlouvavost“. Haaretz, izraelské liberální noviny, které zveřejnily články kritické k izraelské okupaci, vydaly řadu článků, názorů a úvodníků od „expertů“ a vojenských stratégů“, obviňující americkou vládu z toho, že „krizi zinscenovala“ (14. března 2010) a vyzývaly k tomu, aby izraelská vláda „nedolézala“ tím, že se bude omlouvat americkému vice-prezidentovi (15. března). CBS tvrdila, že „Obama tlačí americko-izraelské spojenectví na okraj propasti“ (15. března). A 17. března Boston Globe obvinil Obamu, že „chybu Izraele zveličuje“. AIPAC metodicky kontaktoval své obvyklé lokaje v kongresu, aby odsoudili Bílý dům za to, že pokáral izraelskou vládu.

K 19. březnu Washington Post zveřejnil více než tucet výpadů, volajících po tom aby USA akceptovaly izraelskou expanzi osídlování. Sionistické mozkové trusty a nastrčené skupiny s podvodnými názvy, jako Nadace pro obranu demokracie, vinily vyhnané Palestince ze sabotování „mírového procesu“ tím, že protestují proti urychlené konfiskaci půdy Izraelem a osadám (Scripps – Howard a Fox News, 18. března 2010). Podle očekávání New York Times uvedly mírně liberální poznámku a vyzývaly k usmíření a k ukončení krize, zatímco ani náznakem nezmínili ponížení vice-prezidenta Bidena Izraelem, ani se nezmínily o tom, jak poslední zabrání palestinské půdy Izraelem ve východním Jeruzalémě může ohrozit americké životy a zájmy. Times ignorovaly výpověď generála Petraeuse před kongresem a jeho brífink, kritický k izraelské politice, s šéfem generálního štábu, zatímco stavěly do popředí Netanyahuovy „mírové rozhovory“ (18. března 2010).

V pro-izraelském monolitu se objevilo několik prasklin: David Axelrod, Obamův hlavní poradce, odsoudil provokaci Netanyahua jako „urážku“; hlavní sloupkař New York Times Thomas Friedman popsal izraelské vůdce jako „opilé řidiče“; a přední americký rabín volal po zmrazení výstavby v Jeruzalémě. Těchto pár liberálních sionistických kritiků bylo přehlušeno davem papouškujících „mluvících hlav“ ZPC: Bronner a Sanger z New York Times, Walter Mead z American (sic) Interest a Goldberg z New Yorker, mimo jiných.

Zbabělá kapitulace, vedená ministryní zahraničí Hitlary Clinton, byla nevyhnutelná. 16. března ministryně Clinton prohlásila, že „vůči bezpečnosti Izraele máme absolutní závazek. Mezi Spojenými státy a Izraelem a mezi americkým a izraelským lidem existuje neotřesitelné pouto“. Aby dokázala svoji věrnost izraelským a sionistickým zájmům, stala se Clinton jedním z promlouvajících na konferenci APAC, 12-26. března 2010, kdy se dělila o pódium s triumfujícím Bibi Netanyahu.

Závěr

Izrael musel otevřeně ponížit USA jako ukázku své moci. Vzhledem ke strategickému ovládnutí amerického politického systému Izraelem a ke kontrole ZPC nad masmédii a k jejich enormnímu bohatství, sionisty řízená vláda, jako ta Obamova, musela kapitulovat. Tlak Izraele a amerických sionistů donutil americké vůdce k podřízení jejich mezinárodního obrazu a národní sebeúcty Izraeli a akceptování neomezené expanze osídlení pouze pro židy na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě, bez ohledu na to, jak to může podkopat americkou pozici v tomto regionu a ohrozit americké jednotky. „Srovnáním“ Obamovy vlády do latě připravil Izrael půdu pro uskutečnění své hlavní priority: vynutit si přímou americkou vojenskou konfrontaci s Iránem ve strategickém zájmu Izraele. Je jasné, že celá ZPC bude stát za Izraelem, protože prosazuje jeho militaristickou agendu proti Iránu, bez ohledu na důsledky pro Spojené státy.

Posledními událostmi bylo dokázáno nadevší pochybnost, že ZPC má u Obamovy vlády poslední slovo, i když je to proti radám vrchních představitelů amerických ozbrojených složek a proti základním zájmům Američanů. Lidskou mluvou, jsme kolonizováni a řízeni malým, extrémistickým a militaristickým „spojencem“, který působí prostřednictvím domácích nastrčených figurek, které by, za jakýchkoliv jiných okolností, byly otevřeně obžalovány jako vlastizrádci.

Lze ZPC porazit? Je to „nejmocnější lobby ve Washingtonu“, které se prezidenti, představitelé vlády, generálové a lidé z kongresu musí podřídit, jinak riskují, že bude jejich kariéra zničena a budou vykopnuti z veřejného úřadu. Mezitím mimo Spojené státy lidé z mezinárodního společenství pohrdají Izraelem jako brutálním rasistickým koloniálním státem, válečným zločincem a chronickým porušovatelem lidských práv a mezinárodního práva. Středovýchodní kvartet, tvořený Spojenými státy, Evropskou unií, Ruskem a OSN, odsoudil plán Izraele vybudovat dalších 1600 bytových jednotek výlučně pro židovské extrémistické osadníky v arabském východním Jeruzalémě. Tento kvartet požadoval „urychlené vytvoření palestinského státu a ukončení provokativních akcí“. Ale tento „kvartet“ je bezmocný, aby dokázal zarazit plány Izraele. Prezidenti hlavních amerických židovských organizací svým stoupencům říkají, že tento „kvartet“ motivuje globální „antisemitismus“. Obrovská konference AIPAC „Sláva Izraeli“ ve Washingtonu DC koncem března oslavovala triumf nespoutaného izraelského expansionismu.

Nicméně někteří Izraelci začínají vyjadřovat nervozitu. Po své počáteční euforii z Netanyahuva profackování Bidena a vyrovnání se s Clinton, existuje rostoucí strach, že Izraelci jsou „odstavováni“ od amerických financí a ztrácí svůj neomezený přístup k poslední nejmodernější americké vojenské technologii. Výzkum veřejného mínění zveřejněný 19. března v Yedroth Ahronot, jedním z největších izraelských deníků, odhalil, že 46% jeho čtenářů odpovědělo, že vláda by měla zastavit budování osad ve východním Jeruzalémě, k velkému zármutku amerických „Izrael na prvním místě“, kteří by za jiných okolností označili tyto židy za antisemity.

V sionistickém monolitu se začínají objevovat praskliny. Ty se zvětší, pokud a když americká veřejnost pochopí, že izraelské vyvlastňování Palestinců pustoší americké životy a americké životně důležité zájmy v klíčové oblasti světa, obývané 1,5 miliardou muslimů. Jak se objeví více problémů, bude třeba provést klíčovou volbu mezi následováním vedení ze strany ZPC a slibování bezpodmínečné oddanosti Izraeli a snášením jeho provokací a ponižování, a důstojností, základními zájmy a integritou Ameriky. Objeví se více prasklin a AIPAC a další součásti ZPC budou viděny ve skutečném světle: jako nadutí surovci jednající ve prospěch cizí mocnosti.

Článek The Major Jewish American Organizations Defend Israel’s Humiliation of America vyšel 8. dubna na serveru globalresearch.ca Překlad L. Janda.