Pozor na proradné Afpaky

Preident Barack Obama teď převzal afghánskou válku do svého vlastnictví. Pryč je washingtonské předstírání, že konflikt vede západní „koalice“. Pryč je také komický knižní výraz „válka proti terorismu“, nyní je nahrazen Orwellovskou přezdívkou „zahraniční vojenská operace“.

Obamovo vyhlášení z minulého týdne ohledně hlubšího zainteresování Ameriky v Afghánistánu a Pákistánu – nyní ve Washingtonu oficiálně pojmenováno jako „Afpak“ – bylo doplněno o předběžné mediální bombardování Pákistánu za jeho selhání; Pákistán nereagoval dostatečně včas a vstřícně vůči americkým strategickým plánům.

New York Times uveřejnily na titulní stránce minulý týden článek obviňující pákistánskou kontrarozvědku ISI, že tajně pomáhá Talibanu a jeho spojencům, a to jak v Afghánistánu, tak v Pákistánu. Článek byl jasně uveřejněn na objednávku Obamovy administrativy.

Tyto noviny v roce 2003 vážně poškodily svou kdysi dobrou reputaci, když sloužily jako hlásná trouba pro falešnou válečnou propagandu Bushovy administrativy pro Irák. Times tloukly do válečných bubnů a požadoval více amerických operací proti Pákistánu.

Ačkoliv poslední výpady Washingtonu vůči pákistánské ISI jsou zlobné, mají v sobě zrnka pravdy. Sleduji ISI téměř 25 let a osobně jsem se setkal s řadou jejich velících důstojníků. Jak jsem ISI poznal, bylo by překvapení, kdyby tajně nespolupracovala s Talibanem a s dalšími afghánskými odbojovými skupinami.

Hlavním cílem ISI je chránit zájmy Pákistánu, nikoliv USA.

Podle toho, co říká generál Pervéz Mušharaf, vyhrožoval Washington po 9/11 Pákistánu válkou, pokud nebude plně kooperovat s americkou invazí do Afghánistánu. Pákistánské základny a přístavy jsou i dnes pro americkou okupaci v Afghánistánu nezbytné.

Pákistán byl s revolverem u hlavy přinucen přijmout americké podmínky navzdory tomu, že většina jeho obyvatel Taliban podporuje a je proti americké invazi. Taliban, většinou tvořený kmenovými Paštunci, byl vypiplán a ozbrojen Pákistánem.

Mnoho pákistánských generálů a vysokých důstojníků ISI jsou Paštunci. Paštunci také tvoří 15-18% populace Pákistánu, jsou druhou největší etnickou skupinou po Pundžábí. ISI pravidelně využívala služeb Talibanu a militantních kašmírských skupin Laškar-i-Toiba a Jaiš-e-Mohammed.

Pákistán byl zle rozhněván, když viděl, jak Američané v Afghánistánu dosazují k moci tradiční pákistánské nepřátelé, komunisty dominující Severní alianci Tádžikistánců a Uzbeků. Severní aliance byla silně podporována Indií, Íránem, Ruskem a post-komunistickými zeměmi střední Asie.

Pákistán vždy považoval Afghánistán za svou „strategickou provincii“ a přirozenou sféru zájmů. Umělou pákistánsko-afghánskou hranici známou jako „Durandova linie“ nakreslila imperiální Británie jako součást své rozděl a panuj strategie. Obklopuje ji třicetimilionová skupina Paštunců.

Pákistán podporuje afghánské Paštunce, kterým byla v Američany okupovaném Afghánistánu odebrána moc. Ale Pákistán se rovněž obává secesních snach svých vlastních Paštunců. Vidina samostatného, nezávislého státu „Paštustán“ spojujícího sjednocené Paštunce z Afghánistánu a Pákistánu byla dlouho noční můra Pákistánu.

Pákistánci jsou rozzlobeni, když Američané bombardují jejich vlastní paštunské rebelantské kmeny na hranicích. Většina Pákistánců rovněž silně nesouhlasí s tím, že si Američané „pronajímají“ 130 tisíc pákistánských vojáků a letadla k útokům na pro-talibanské paštunské kmeny. Většina věří, že stále nepopulárnější vláda prezidenta Asifa Zardariho slouží zájmům USA a ne Pákistánu.

Pákistán je v bankrotu a žije na americké podpoře.

Poslední dvě pákistánské vlády byly nuceny poslouchat Washington, ale většina Pákistánců s tím nesouhlasí.

Spojené státy ignorovaly stále intenzivnější snahu Indie, Íránu a Ruska rozšířit svůj vliv v Afghánistánu. Konkrétně Indie vyzbrojuje a zásobuje afghánské nepřátelé Pákistánu.

Washington vnímá Pákistán pouze jako schůdky ke svým vlastním zájmům v Afghánistánu a nikoliv jako loajálního, starého spojence. Vyžaduje se poslušnost, nikoliv spolupráce Islamabádu.

Prezident Obama ohlásil, více vojáků a civilistů do Afghánistánu a více miliard k pokračování války s většinou paštunským národním odporem na afghánsko-pákistánské hranici.

Pákistán z toho nebude mít žádnou výhodu. Prohlubující se angažovanosti Ameriky k „Afpaku“ vzrůstá nestabilita a násilí. Američané odštípávají Pákistán tak, jako to dělali v Iráku a nevidí, že defacto hrozí rozpad tohoto křehkého státu.

Je úkolem ISI kontrolovat toto nebezpečí; udržovat těsné spojení s Paštunci na obou stranách hranic a neutralizovat machinace zahraničních mocí v kmenovém pásu v Afghánistánu a Pákistánu.

Mnoho Pákistánců také ví, že Američané jednoho dne z Afghánistánu odejdou a zanechají za sebou krvavý nepořádek. Bude úkolem ISI sbírat tyto rozbité kusy a snažit se utlumit chaos. Strategické a politické zájmy Pákistánu jsou velmi rozdílné od zájmů Washingtonu, ale velmi málo politiků ve Washingtonu to zajímá.

ISI nehraje dvojí hru, ji obviňuje Washington, ale prostě se snaží udržet v regionu pákistánské politické a strategické zájmy. Obamova administrativa dělá historickou chybu, pokud jedná s Pákistánem s imperiální aroganci a ignoruje obavy a přání jeho lidí. Vypadá to, že jsem se z íránské revoluce vůbec nepoučili.

Článek Beware Those Treacherous Afpakis vyšel 1. dubna na serveru informationclearinghouse.info. Překlad editor.