Pozor na proradné Afpaky

Obamovo vyhlášení z minulého týdne ohledně hlubšího zainteresování Ameriky v Afghánistánu a Pákistánu – nyní ve Washingtonu oficiálně pojmenováno jako „Afpak“ – bylo doplněno o předběžné mediální bombardování Pákistánu za jeho selhání; Pákistán nereagoval dostatečně včas a vstřícně vůči americkým strategickým plánům.

New York Times uveřejnily na titulní stránce minulý týden článek obviňující pákistánskou kontrarozvědku ISI, že tajně pomáhá Talibanu a jeho spojencům, a to jak v Afghánistánu, tak v Pákistánu. Článek byl jasně uveřejněn na objednávku Obamovy administrativy.

Tyto noviny v roce 2003 vážně poškodily svou kdysi dobrou reputaci, když sloužily jako hlásná trouba pro falešnou válečnou propagandu Bushovy administrativy pro Irák. Times tloukly do válečných bubnů a požadoval více amerických operací proti Pákistánu.

Ačkoliv poslední výpady Washingtonu vůči pákistánské ISI jsou zlobné, mají v sobě zrnka pravdy. Sleduji ISI téměř 25 let a osobně jsem se setkal s řadou jejich velících důstojníků. Jak jsem ISI poznal, bylo by překvapení, kdyby tajně nespolupracovala s Talibanem a s dalšími afghánskými odbojovými skupinami.

Hlavním cílem ISI je chránit zájmy Pákistánu, nikoliv USA.

Podle toho, co říká generál Pervéz Mušharaf, vyhrožoval Washington po 9/11 Pákistánu válkou, pokud nebude plně kooperovat s americkou invazí do Afghánistánu. Pákistánské základny a přístavy jsou i dnes pro americkou okupaci v Afghánistánu nezbytné.

Pákistán byl s revolverem u hlavy přinucen přijmout americké podmínky navzdory tomu, že většina jeho obyvatel Taliban podporuje a je proti americké invazi. Taliban, většinou tvořený kmenovými Paštunci, byl vypiplán a ozbrojen Pákistánem.

Mnoho pákistánských generálů a vysokých důstojníků ISI jsou Paštunci. Paštunci také tvoří 15-18% populace Pákistánu, jsou druhou největší etnickou skupinou po Pundžábí. ISI pravidelně využívala služeb Talibanu a militantních kašmírských skupin Laškar-i-Toiba a Jaiš-e-Mohammed.

Pákistán byl zle rozhněván, když viděl, jak Američané v Afghánistánu dosazují k moci tradiční pákistánské nepřátelé, komunisty dominující Severní alianci Tádžikistánců a Uzbeků. Severní aliance byla silně podporována Indií, Íránem, Ruskem a post-komunistickými zeměmi střední Asie.

Pákistán vždy považoval Afghánistán za svou „strategickou provincii“ a přirozenou sféru zájmů. Umělou pákistánsko-afghánskou hranici známou jako „Durandova linie“ nakreslila imperiální Británie jako součást své rozděl a panuj strategie. Obklopuje ji třicetimilionová skupina Paštunců.

Pákistán podporuje afghánské Paštunce, kterým byla v Američany okupovaném Afghánistánu odebrána moc. Ale Pákistán se rovněž obává secesních snach svých vlastních Paštunců. Vidina samostatného, nezávislého státu „Paštustán“ spojujícího sjednocené Paštunce z Afghánistánu a Pákistánu byla dlouho noční můra Pákistánu.

Pákistánci jsou rozzlobeni, když Američané bombardují jejich vlastní paštunské rebelantské kmeny na hranicích. Většina Pákistánců rovněž silně nesouhlasí s tím, že si Američané „pronajímají“ 130 tisíc pákistánských vojáků a letadla k útokům na pro-talibanské paštunské kmeny. Většina věří, že stále nepopulárnější vláda prezidenta Asifa Zardariho slouží zájmům USA a ne Pákistánu.

Pákistán je v bankrotu a žije na americké podpoře.

Poslední dvě pákistánské vlády byly nuceny poslouchat Washington, ale většina Pákistánců s tím nesouhlasí.

Spojené státy ignorovaly stále intenzivnější snahu Indie, Íránu a Ruska rozšířit svůj vliv v Afghánistánu. Konkrétně Indie vyzbrojuje a zásobuje afghánské nepřátelé Pákistánu.

Washington vnímá Pákistán pouze jako schůdky ke svým vlastním zájmům v Afghánistánu a nikoliv jako loajálního, starého spojence. Vyžaduje se poslušnost, nikoliv spolupráce Islamabádu.

Prezident Obama ohlásil, více vojáků a civilistů do Afghánistánu a více miliard k pokračování války s většinou paštunským národním odporem na afghánsko-pákistánské hranici.

Pákistán z toho nebude mít žádnou výhodu. Prohlubující se angažovanosti Ameriky k „Afpaku“ vzrůstá nestabilita a násilí. Američané odštípávají Pákistán tak, jako to dělali v Iráku a nevidí, že defacto hrozí rozpad tohoto křehkého státu.

Je úkolem ISI kontrolovat toto nebezpečí; udržovat těsné spojení s Paštunci na obou stranách hranic a neutralizovat machinace zahraničních mocí v kmenovém pásu v Afghánistánu a Pákistánu.

Mnoho Pákistánců také ví, že Američané jednoho dne z Afghánistánu odejdou a zanechají za sebou krvavý nepořádek. Bude úkolem ISI sbírat tyto rozbité kusy a snažit se utlumit chaos. Strategické a politické zájmy Pákistánu jsou velmi rozdílné od zájmů Washingtonu, ale velmi málo politiků ve Washingtonu to zajímá.

ISI nehraje dvojí hru, ji obviňuje Washington, ale prostě se snaží udržet v regionu pákistánské politické a strategické zájmy. Obamova administrativa dělá historickou chybu, pokud jedná s Pákistánem s imperiální aroganci a ignoruje obavy a přání jeho lidí. Vypadá to, že jsem se z íránské revoluce vůbec nepoučili.

Článek Beware Those Treacherous Afpakis vyšel 1. dubna na serveru informationclearinghouse.info. Překlad editor.